Nepříjemná zpráva postihla horníky z dolu Paskov. Důl se bude kvůli ztrátovosti uzavírat.

"Víte, co je důl? To je díra do země, ten vám nikdo nevezme!" říkal uhlobaron v cimrmanovském Vizionáři. Zaměstnanci OKD si zjevně myslí, že důl patří jim a oni mají právo diktovat zaměstnavateli, aby dál hospodařil se ztrátou.

Přijít o práci určitě není příjemná záležitost, poznal jsem to na vlastní kůži. Problémem horníků je, že jejich uplatnění na trhu práce je velice úzké, a budou tak mít velký problém sehnat práci jinou. Měli by si ale uvědomit dosti podstatnou věc. Oni nejsou ti, kteří by rozhodovali, zda se bude či nebude těžit dál.

Důl Paskov je majetkem firmy NWR, ta zase firmy BXR, kterou zhruba z poloviny vlastní Zdeněk Bakala. Jako každý podnikatel hledí na to, aby jeho firmy neprodělávaly a pokud k tomu dojde, je na čase zavřít krám a přítěže se zbavit.

Situace by se dala připodobnit k domácímu spotřebiči, například pračce. Pračka je porouchaná, její opravy stojí dost peněz a i když pere dobře, je to jen zřídka. Každý člověk jednoduše takovou pračku vyhodí a pořídí si novou. Tak to funguje i u vlastnictví firem.

Úterní protesty horníků skončily vpádem do budovy OKD a škodou za cirka 50 tisíc korun. I kdyby horníci budovu zdemolovali celou, tak to na rozhodnutí majitele uzavřít ztrátový podnik nic nezmění, a to je věc, kterou si nedokáží uvědomit.

Chápu horníky, že vidí před sebou ztrátu zaměstnání, kterému někteří věnovali celý život a zdraví. Ale i oni by měli chápat situaci. Poptávka po uhlí silně klesla celosvětově, stejně jako jeho cena. Společnost NWR měla v roce 2011 zisk 130 milionů €, v roce 2012 už tratila 1 milion € a jen za první pololetí se společnost NWR propadla do ztráty 396 milionů €.

Zkrátka, podnik je silně ztrátový, takže je pro majitele nejlepším řešením uzavřít jej. Zaměstnanci nemohou svého zaměstnavatele nutit, aby dál provozoval podnik, který mu přináší jen ztrátu. Měli by si uvědomit, že práci mají jen po tu dobu, dokdy je po jejich výkonu poptávka.

Na Radiožurnálu byl osloven odborářský šéf Středula, který argumentoval tak pitomě, až jsem si řekl, že určitě bude nástupcem Zavadila. Prý majitelé v minulých letech pobírali tučné dividendy, a tak by je měli teď, kdy uhelný průmysl krachuje, vrátit a dál zaměstnávat lidi.

Uzavření dolu pak Středula považuje za nezodpovědné. Tak si to shrňme. Těžba je nerentabilní, ceny produktu spadly pod únosnou mez, firma se ocitá v těžké ztrátě. Za této situace je nezodpovědností takový provoz ukončit?

Opravdu si Středula a jemu podobní myslí, že je zde zaměstnavatel jen proto, aby zaměstnanci měli práci, kterou by jim navíc měl zaměstnavatel poskytovat i v době, kdy toto odvětví de facto krachuje? Za cenu toho, že bude financovat ztrátový podnik?

Odboráři mají představu, že oni budou diktovat zaměstnavateli, jak má nakládat se svou firmou, budou mu mluvit do jejího řízení a určovat, co firma bude produkovat bez ohledu na to, zda je po produktu poptávka? Že donutí zaměstnavatele, aby jim dál dával práci, ač firma prodělává?

Horníků je mi líto, ale trh práce je neúprosný. Práci máš jen dotud, dokud jí je zapotřebí. Nápad, aby stát podporoval sociální těžbu a prodlužoval agónii firmy o pět let, je vcelku nesmyslný a snad poprvé od doby, kdy se Jiří Rusnok stal premiérem, s ním mohu souhlasit. Řekl, že stát nebude sanovat problémy soukromé firmy.

Proč bychom měli, my všichni daňoví poplatníci, platit za provoz nerentabilní firmy? Proč bychom měli dotovat něčí práci, když se má každý z pracujících sám co ohánět? Za bolševika se říkalo "Já jsem horník, kdo je víc" a byly známé eskapády, kdy horníci jeli z Ostravy do Prahy na tah taxíkem a druhým si nechali vézt klobouk.

Práce horníka je nezáviděníhodná, o tom není sporu. Pokud ale není jejich práce zapotřebí, nedá se nic dělat. Násilím si práci nevynutí a spíš tím jen utvrdí majitele v rozhodnutí ztrátový provoz uzavřít. Kdo by zaměstnával lidi, kteří mu ničí sídlo?

Zaměstnanci ani odboráři nemohou diktovat, co má majitel se svou firmou dělat. Může ji prodat, může ji zavřít, může zkrachovat. Horníci a odboráři žijí stále v době, kdy všechno patřilo všem a vyrábělo se jen pro výrobu. Ani téměř dvacet pět let jim nestačilo na to, aby pochopili realitu. Majitel se rozhoduje podle sebe a ne podle zvrácených požadavků odborářů.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora