„Nemusí se vždycky v noci konat vražda,“ zpívá skupina Buty v jedné starší písni. Podle takového pravidla teď proběhl czexit, jak se v mezinárodním tisku nazývá uvolnění minimálního kurzu koruny.

Minimální kurz činil v posledních letech 27 koruny za euro a v posledních měsících ho Česká národní banka držela jen s pomocí stovek miliard korun měsíčně. Počátkem dubna kurz uvolnila a po týdnu se stále drží na hranici 26 korun a padesát haléřů za euro. Nic extrémního třeba ve srovnání s tím, co se stalo ve Švýcarsku, kde kurz franku po uvolnění měnového závazku švýcarské národní banky ze dne na den posílil o 20 procent.

Tak hladký přechod čekal málokdo, zvlášť poté, co musela centrální banka počátkem roku odrážet řadu spekulativních útoků. Vydala přitom ovšem tak vysoké korunové částky za nákup cizích měn, že se ještě dají nějaké kurzové pohyby čekat, guvernér národní banky Jiří Rusnok ovšem upozornil, že je i nadále připraven příliš dramatické výkyvy mírnit.

Logickým vysvětlením klidného vystoupení z kurzového závazku je paradoxně právě skutečnost, že se v posledních měsících uvolnily v české měně velké finanční částky. Když je k dispozici tak velký objem české měny, tak se nedá prodávat příliš draho.

Konec dobrý, všechno dobré, mohlo by se říci v duchu písničky ostravské skupiny Buty. Intervence České národní banky, trvaly tři a půl roku, pomohly tuzemským výrobcům, přispěly k ekonomickému oživení, a nakonec nikomu neuškodily, i když se toho mnozí obávali. Tohle je třeba v každém případě ocenit.

Přesto se úspěšným czexitem všechny pochybnosti o umělém udržování slabé koruny nerozptýlily. Řečeno slovníkem skupiny Buty, když se jedné noci nestane vražda, tak to pořád neznamená, že se člověk může kdykoli po půlnoci bezpečně procházet po ostravském sídlišti.

Jedním z výsledků intervencí centrální banky a slabé koruny bylo snížení ceny pracovní síly. Uplynulé čtyřleté období bylo v ekonomické historii posledního čtvrtstoletí unikátní tím, že se tuzemské mzdy nezvýšily ve srovnání se mzdami v Německu. Jeden z předpokladů úspěšné ekonomické transformace, totiž sbližování příjmů tuzemského obyvatelstva s příjmy Němců a Rakušanů, na několik let vysadil.

Stamiliardy utracené v boji proti spekulantům teď způsobí, že měna nebude výrazněji posilovat ani v nejbližších měsících. Za pozornost stojí v této souvislosti jeden z výroků guvernéra Rusnoka záhy po uvolnění kurzového závazku, když doporučil otevření pracovního trhu Ukrajincům a občanům dalších východoevropských zemí.

Z pohledu tuzemských mezd to bude mít stejný dopad jako kurzový závazek. Mzdová úroveň se příchodem laciných pracovníků udrží dole, podniky budou moci lépe exportovat a občané si toho budou moci méně koupit. Ve srovnání s Němci to bude zřejmě už setrvalý stav.

Česko pochopitelně hledá udržitelný ekonomický model a zdá se dnes, že už ho našlo. Intervencemi z vládní úrovně se při něm ovšem vzdává značné části ambicí, se kterými vstupovalo do polistopadové transformace. Člověk teď neví, jestli má chválit střízlivý přístup kapitánů tuzemské ekonomiky, anebo definitivně ztratit loajalitu k zemi, která hodlá využívat jeho práci, nic moc mu za to ale nenabídne.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus