Exprezident Václav Havel se tentokrát nemýlil. Jeho přirovnání fabriky vyrábějící nadbytečné produkty ke koncentráku, který přece dává práci dozorcům a také řemeslníkům či zemědělcům v širokém okolí, je sice dost necitlivé (především vůči škodovákům), pro rozbřesknutí v některých hlavách je ale někdy takové křísnutí dobré.

Exprezident Václav Havel nikdy nepochopil svobodný svět, volný trh, kapitalismus. Proto brojil vždy svými naivními výhradami proti stavění užitečných skladů kolem měst, proti hypermarketům plným levného sortimentu a proti údajně zbytečnému „převážení zboží kamiony sem tam z místa na místo“. Neporozuměl světu, kde jeden je sám sobě nejvíce prospěšný tím, že je prospěšný druhým. Proto vždy napadal projevy svobodné volby, projevy spontánní a z jednoho centra neřízené snahy každého jednotlivce jít svou vlastní cestou za svým vlastním štěstím, ne cestou vytýčenou elitáři za jimi stanovenými „skutečnými“ hodnotami. Proto nepochopil, že některé projevy svobody jsou neodstranitelné bez porušení podstaty látky, samotné svobody.

Jenže existuje mnoho jevů, nesoucích na první pohled podobné sporné znaky jako projevy kapitalismu a svobody, které však s kapitalismem a svobodou nemají nic společného. Fascinace některých levicových národohospodářů minimálně od dob M. Keynese stoupajícími číslíčky, vysokými sloupci v grafech a mohutnými přírůstky čehokoli vedla k naprostému odtržení chápání produkce od jejího účelu: působit užitek konzumentovi. To došlo až k bizarním nápadům na roztočení ekonomiky stavěním „hladových zdí“, či zakopáváním roury s milionem dolarů do starých dolů.

Tyhle bizarní nápady mají ale své zcela hmatatelné a kolem nás všedně se vyskytující podoby. Investiční pobídky. Státem zvýhodněné úvěry pro pořízení bydlení. Šrotovné. Všechny tyto umělé nástroje vedou k produkci statků, které by si za normálních okolností nikdo nekoupil, a tedy nikdo ani nevyprodukoval. Ničí se tak energie, materiály, lidské úsilí a dokonce i životní prostředí. Kde je Václav Havel a všichni ti zelení při debatě o šrotovném či zvýhodněných půjčkách? Proč mlčí? Proč se řetězy nepřipoutávají k úřadům vlád a jiným institucím, které uměle podporují produkci čehokoli tam, kde přirozená poptávka k hezkým grafům nestačí? Kde jsou všechny ty Děti Země, když se na skládkách ničí desetitisíce dosud dobře fungujících autíček věrně sloužících svým majitelům, aby si tito majitelé umělými nástroji motivováni kupovali desetitisíce nových vozů, které nemusely být vyrobeny a při své produkci tak nemusely spotřebovat ohromné množství materiálů, lidského umu, energie a zatížit přírodu kolem? Že jsou ta nová auta šetrnější? A co jejich výroba? Může být výroba nových aut šetrnější než jejich nevýroba? Přirovnání jakékoli fabriky produkující užitečné zboží ke koncentráku je ohavné. Pokud jde ale o produkci uměle postrkovanou, pak takovému příměru začínám rozumět.

Na některé fráze jsme si zvykli, proto nám již nezní absurdně, i když by měly. Třeba fráze typu, že to či ono opatření dá lidem práci. Copak práce sama o sobě je dobrou věcí? Práce bolí, jsou z ní mozoly a bere čas, který by mohl člověk příjemně proflákat. Práce je užitečná pouze svým produktem, ničím jiným! Nedávejme nikomu práci! Zeptejte se svých dětí, jestli chtějí přidělit práci v kuchyni! Nechtějí, jen je třeba mít uložené čisté nádobí. Práce musí mít smysl a účel a ten je v jejích výsledcích. Smysl má práce jen tehdy, je-li odvozena od reálné a nezdeformované poptávky. Jinak je práce jen tím nejobtížnějším způsobem utrácení času. A energie. A materiálu. Mimo jiné na úkor přírody.

Kapitalismus je šetrný. Nevyprodukuje ani o jednu jízdu kamionem, ani o jeden hypermarket, ani o jeden velkosklad víc, než je nutné, než je užitečné. Pokud se nabídka čehokoli v prostředí svobodného trhu nesetká s poptávkou, kapacity se omezí a přesměrují užitečnějším směrem. To platí do chvíle, než to vezmou do rukou sociální inženýři. Ti na jednu stanu zregulují věci užitečné, na druhou stranu uměle podněcují produkci, která se nekryje s potřebami. A umělá produkce znamená plýtvání.

Havel a jemu podobní se ušklíbají nad „konzumní společností“. A jaká je alternativa společnosti konzumní? Přece společnost produkční! Ta první je postavena na potřebě, věci se produkují se kvůli jejímu uspokojení. Ta druhá velebí produkování samo o sobě, kvůli hezkým statistikám. Tak to potom raději společnosti konzumní (přičemž nikdo nepředepisuje, jaké hodnoty se mají konzumovat, jestli koncert filharmonie nebo kilo uheráku) než společnost produkční. A nazelenalí myslitelé by to tak měli vidět tím spíše. Chtějí zbytečnou výrobu pro výrobu anebo raději výrobu pro konzum?

Proč ochránci přírody nehájí pravidla svobodného trhu? Proč zelený Havel útočí více na kapitalismus než na hloupé nápady socialistů všech stran se šrotovným či na podporu stavby nových domků? Nebo je celá ta hra s přírodou jen zástěrkou pro další typ sociálního inženýrství? Že by?

psáno pro LN, neredigovaná verze