Před Českou republikou se v uplynulém týdnu objevily dosud nepředstavitelné vyhlídky. Nazvat je povzbudivými asi není možné, i když určitou alternativu k nápravě současných poměrů přece jen nabízejí.

Dosud nepředstavitelnou variantou budoucího vývoje byla možnost, že Evropská komise přestane posílat do Česka dotace. Před čtyřmi lety tento verdikt postihl Bulharsko a trvalo téměř dva roky, než se proud dotací do balkánské země podařilo obnovit. Ale v Česku si to dosud nikdo nepřipouštěl.

Mnozí úředníci a politici si to možná nepřipouštějí dodnes, i když se evropskými dotacemi zabývají a musí znát skutečný stav věcí.

Přesto Evropská komise počátkem března rozhodla, že peníze do České republiky posílat přestane. Tento verdikt platí do konce června a dotace nejsou definitivně zrušeny, ale pouze pozastaveny.

Už v červenci tedy mohou nějaké peníze z Bruselu přece jen dorazit. V tom případě by ovšem Česko muselo přebudovat svůj kontrolní systém. Pokud se to během tří měsíců nestihne, zastavení dotací bude potvrzeno a v rámci rozpočtového období 2007 až 2013 sem už žádné peníze z Bruselu nepřijdou.

Přitom neplatí útěcha, která se dá shrnout výrokem: "Tak ať si ti chytráci v Bruselu ty své peníze nechají." Problém je v tom, že Češi už peníze utratili a teď čekají, až je Evropská komise proplatí. Pokud tedy z Bruselu peníze nepošlou, vznikne ve státním rozpočtu mimořádně velká díra.

Její velikost se dá dopředu jen odhadnout. Příslušné úřady podléhající ministerstvům a krajům uzavřely do konce ledna smlouvy o čerpání 570 miliard korun. Brusel zatím proplatil 140 miliard. Někdo tedy bude muset zaplatit nejméně 430 miliard. Když to nebude Brusel, pak už zbývá jenom český státní rozpočet, tedy daňový poplatník.

Zase se nedá tolik divit, že o tom úředníci ani politici nechtějí mluvit. Za to, že zemi vystavili tak velkému riziku, je jistě nikdo nepochválí. Raději mluví o tom, že se jedná o bezvýznamné technické opatření, které se snadno do konce června vyřeší.

O bezvýznamné technické opatření však nejde, když se s návrhem na řešení dostaví příští čtvrtek do Prahy komisař pro regionální politiku Johannes Hahn, který má rozdělování evropských peněz na starost.

Hahnovy požadavky dosud nebyly zveřejněny, z dostupných dokumentů je však zřejmé, o co mu jde. Evropské komisi vadí, že Češi platí z bruselských peněz zbytečné projekty. V rámci těchto projektů pak probíhají zmanipulovaná výběrová řízení, a jejich průběh tedy umožňuje korupci. Navíc kontrolní orgány v České republice problematické projekty ani veřejné soutěže nezachytí a posílají je do Bruselu k proplacení.

Komisař tedy žádá, ať se změní systém kontroly. Její základní chybou je fakt, že auditní odbory podléhají politikům. Prakticky platí pravidlo, že ministr může odvolat ředitele svého auditu. Ten logicky nemá zájem, aby probíhaly kontroly, které by přišly na nepořádek vládnoucí na ministerstvu při čerpání evropských dotací.

Evropská komise tedy nechce nic víc, než zrušit politický dohled nad kontrolou čerpání. Právě politici jsou totiž v podezření, že při rozhodování o dotacích nedodržují pravidla, a umožňují tak korupci případně další nešvary.

Brusel tedy chce zdánlivě jednoduché opatření, které se dá snadno splnit. To ovšem platí jen na první pohled. Praxe, podle níž šéf úřadu rozhoduje také o jeho vnitřní kontrole či auditu, je v Česku zažitá už od dob Rakouska-Uherska a v centralizovaném socialistickém režimu se jen upevnila. Nezávislost vnitřních auditů tedy na jedné straně znamená historický převrat, na druhé straně předpokládá, že ministři a další šéfové úřadů výrazně omezí svou moc.

Tuto možnost naposledy vláda odmítla loni, když nechala spadnout pod stůl nový zákon o finanční kontrole, který nezávislost vnitřních auditů na doporučení Světové banky zaváděl.

Požadavek Evropské komise má větší šanci, protože je podpořen řečí peněz. Stejně ale nemusí projít, protože z pohledu ministrů existuje silný protiargument. Skutečně nezávislé audity by musely odhalit, že řada již proplacených projektů nedává smysl a že ve skutečnosti jde o korupční zakázky. Odpovědnost by pak nesli konkrétní politici a úředníci.

Česká republika se velmi pravděpodobně bude snažit spíše o kosmetické změny, které by dosavadní praxi nezměnily. U nich hrozí, že je Evropská komise nepřijme, a že tedy čerpání dotací neobnoví.

Nadcházející jednání o evropských miliardách budou složitá a je těžké předvídat, jak bude vypadat konečný verdikt. Případ v každém případě vyžaduje zvýšenou pozornost veřejnosti, protože náklady za neúspěch ponesou daňoví poplatníci.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6