Na rozdíl od veřejnosti v řadě evropských zemí, kde vlády vyděsily lidi zavedením neomezených garancí více, než bylo třeba. Jistě, doba je zlá a voliči chtějí vidět, že se o ně a jejich úspory politici starají, seč jim síly stačí. Jen to má drobnou chybičku. I zlá doba je dobrá na vydělávání peněz na úkor druhého a k tomu jsou tyhle politicky populistické kroky opravdu hodně dobré.

Západoevropské vlády se rozhodly nakoupit akcie svých domácích bank až do té výše, aby čerstvě dodaný kapitál pokryl všechna rizika bankrotu. Garance vkladů je tudíž zcela zbytečná, pokud jde o vkladatele. Pokud však jde o konkurenci, je to velmi vítané. Například v Česku mají být nyní obecně vklady jištěny do výše 50 tisíc eur, zatímco holandská ING s odvoláním na rozhodnutí nizozemské vlády ujišťuje klienty, že jsou pojištěni až do dvojnásobné výše, což je jistě výhoda, ale tak trochu nekalá.

Podobně nekalé je přeshraniční lákání úspor vyplašených střádalů slovenskými, rakouskými či německými bankami. Ale je to trochu pochopitelné. Když jde o život, byť bankovní, tak se na fér hru zas tak nehledí.

Tenhle zápas ve stylu chyť, jak umíš, však vypovídá o evropské identitě více, než by si kterýkoli eurooptimista přál. Je evidentní, že v kritických okamžicích neudrží národní zájmy členských států Unie na uzdě ani společná měna. Dokonce naopak. To první, co padlo, byl Pakt stability a růstu, který je základním pilířem jejího fungování. Tento pakt ukládá zemím používajícím euro udržovat vyrovnané rozpočtové hospodaření a limituje celkovou zadluženost státu. Je to velmi podstatné, protože vysoké schodky a zadlužování několika zemí můžou způsobit, že Evropská centrální banka bude muset zvedat úrokové sazby, což zdraží peníze i v zemích, které se chovají spořádaně. Nizozemští daňoví poplatníci tak budou fakticky ze svých daní doplácet na štědré sociální programy ve Francii. Hříšníci tedy žijí na úkor poctivců a tomu se říká černá jízda. Představitelé největších zemí eurozóny prohlásili ještě dříve, než začali řešit, co s padajícími bankami, že v současné situaci není třeba pakt dodržovat. To je něco podobného, jako kdyby Dopravní podnik zrušil revizory. V Dopravním podniku jsou důsledky jasné. Načerno začnou jezdit všichni, nejprve nebude na údržbu kolejí, pak na platy řidičů, potom vykolejí metro a nakonec firma zbankrotuje. Myslet si, že v eurozóně to může být jinak, je iluzorní.

Obzvláště když víme, že nadměrný schodek rozpočtu by významná část evropských zemí měla i v případě, že by žádná krize nebyla. Už před jejím vypuknutím bylo jasné, že limity překročí například současná předsednická země EU Francie. Finanční uragán zmítající světovými trhy je tak z velké části jen hloupou výmluvou, která má ospravedlnit neodpovědné hospodaření některých států, a pro samotnou měnu euro je to první příznak, že finanční krizí nemusí projít bez úhony. Velmi pravděpodobně ho čeká období nestability, inflace a vysokých úrokových sazeb.

Euro je tak nyní atraktivním útočištěm jen pro země, které mají za sebou ještě horší měnovou politiku, jako je třeba Island či Maďarsko, a potřebují se kvůli financování svých gigantických dluhů přisát k daleko většímu prsu, než jsou jim schopny poskytnout národní banky.

Nelze se naopak divit ani ministru financí Kalouskovi, jehož náklonnost ke společné evropské měně náhle a rychle vyprchala. Nelze se divit ani české vládě, která má další zásadní důvod oddálit rozhodování o datu zavedení společné měny, naopak lze politovat eurooptimistickou vládu v Polsku, která před vypuknutím poslední fáze krize stanovila datum přijetí eura na rok 2012 a nyní podle šéfa polské centrální banky Slavomira Skrypeka jsou nuceni přehodnotit tento zjevně ukvapený krok.

Tlaky na rychlé zavedení eura pojaté jako ochrana proti důsledkům finanční krize, prezentované u nás zejména Jiřím Paroubkem a Bohuslavem Sobotkou, jsou tak evidentně zcela mimo mísu a nadcházející volby, pokud mají být referendem o celostátních tématech, dávají také na vybranou, zda chceme co nejdříve jezdit metrem Dopravního podniku, který nemá revizory, nebo si raději vystačíme s naší sice starou, ale pravidelně a kvalitně servisovanou tramvají.

MfD, 15.10.2008

Autor je ředitel redakcí Czech Business Weekly a Profit