Od počátku srpna, kdy byl kurs eura k dolaru 1,56 USD za euro, dolar posílil do 11. září na 1,39 USD/EUR (mimochodem o 11%). Poté následovala korekce (krach Lehman Brothers) na 1,47 USD za euro (22. 9.) a po oznámení záchranné operace Bushovy administrativy opět dolar posílil až na současných 1,44 USD za euro.

Mezitím finanční krize dostihla i některé evropské banky. Vlády Beneluxu se dohodly na zakoupení podílů v bance FORTIS (v podstatě stejná operace jako připravovaný plán na záchranu americké ekonomiky). Výše zmíněný „analytik“ tak jen přilévá olej do ohně a straší nás, neanalytiky. Přitom za krachem Washington Mutual stál jednoznačně „run na banku“, během něhož v několika dnech firma vyplatila vklady za 16 mld. USD. To jen dokládá, jak výrazně se zvýšila nejistota na bankovním trhu a klesla důvěra nás, spotřebitelů, ve finanční instituce. Za poklesem této důvěry stojí u nás i v USA „analytici“, kteří bezpochyby vážnou situaci ještě více dramatizují.

Moderní společnost západního stylu je založena na dvou pilířích. Tím prvním je důraz na lidská práva jednotlivce a tím druhým je vzájemná důvěra a solidarita. Důvěra a solidarita byla postupně zejména v Evropě nahrazena zesilující mírou regulace a zákazů. Tím bylo sice dosaženo relativně vyšší bezpečnosti finančního sektoru oproti USA, ale za cenu nižšího ekonomického růstu. Nyní se ukázalo, že menší regulace kapitálových trhů v USA vedla k současné bankovní krizi. Pro republikány je vypuknutí této krize zcela jistě nemilou záležitostí právě proto, že krize nahání dosud nerozhodnuté voliče do tábora demokratů. Počátky současné hypoteční a nyní i finanční krize se ale formovali na konci minulé dekády na sklonku vlády demokrata Clintona. Zdá se, že si toho je převážná část demokratů vědoma, a proto je současný Bushův záchranný plán přijímán demokraty lépe než mnohými republikány, kteří v něm oprávněně spatřují plíživou socializaci či evropeizaci amerického bankovního sektoru. (Po uzávěrce - Plán Bushe v kongresu neprošel díky odporu části republikánů!)

Zatím kapitálové trhy stále klesají a potýkají se proto s odlivem investorů, kteří utíkají buď ke zlatu anebo ke „štruzoku“. Je pravděpodobné, že ze současného poklesu se budou trhy zotavovat velmi dlouho. To, co na současné finanční krizi vidím jako zásadní pozitivum, je uvědomění si toho, že nejjistější zisk je založen na seriózním výrobním plánu a kvalitních a prodejných výrobcích. Pokud by se po této krizi investoři opět více zajímali o výrobní sektor s jeho potenciálem, nemusí být současná zkušenost s propadem kapitálových trhů promarněnou příležitostí. A co se týče eura, jeho oslabení vůči dolaru je spíše příležitostí zlepšit exportní sílu evropského zboží na světovém trhu a americkém zvláště. Vždyť s tak drahým eurem se konkurenceschopnost Evropy výrazně snížila a proto je jeho současné oslabení vůči dolaru příležitostí, a ne důvodem k dramatickým komentářům o euru na lopatkách.