V řadě rozčarování, která přinesla společná evropská měna, stojí na čelném místě zjištění, že euro není vhodné pro všechny země. To platí nejenom pro jednotlivé členské země eurozóny, ale dokonce i lokálně, tj. pro různé regiony v těchto zemích. Euro není nic pro zemi, jako je Řecko, ale není vhodné ani pro celou Itálii. Pro její severní část vcelku vyhovuje, ale pro jih země je příliš silné.

Na tom není nic zvláštního, ale realista vidí jasnou konsekvenci, kterou zřejmě tvůrci eura přehlédli. Příliš vysoká ekonomická nesourodost v rámci jedné země nutí její vládu k vyrovnávání rozdílů. Mimochodem, to je strukturálně podobné tomu, co dělá Evropská centrální banka pro celou eurozónu; snaží se vyrovnávat její ekonomickou nesourodost tím, že fakticky transferuje bohatství ze severu na jih kontinentu. Tržní ekonomika vypadá jinak.

Když je země hospodářsky dost silná (jako Německo), tak vyrovnávání rozdílné ekonomické výkonnosti mezi jejími částmi nepředstavuje větší problém. V Itálii stejně jako třeba ve Španělsku to již problém je. Zejména proto, že bohatší části země tam odmítají podporovat své chudé příbuzné. Totéž, co lze říci o severní Itálii, lze zopakovat i pro Katalánsko. Není náhodou, že se oba tyto regiony snaží o větší autonomii, resp. nezávislost.

Realista ví, že v různých regionech té samé země jsou třeba kvůli rozdílné ekonomické struktuře, geografické poloze, demografii, ekonomické zátěži z minulosti atd. představitelné rozdílné vývojové scénáře. A stejně tak lze říci, že na všechny aspekty rozdílné výchozí situace v různých regionech jedné země nelze vždy optimálně reagovat jednou měnou. To se projevuje zejména v hospodářské krizi. Všude se však lidé snaží zlepšit svou hospodářskou situaci a hledají k tomu cesty, které jsou vzhledem ke specifické situaci jejich regionu nejvhodnější.

A proto v krizových regionech na jihu Evropy roste již delší dobu výměnný obchod, který odráží a zčásti kompenzuje faktickou ekonomickou nepřiměřenost eura. Jedná se jak o klasicky výměnný obchod, tak i o formy vytváření sociálního kapitálu. To znamená, že lidé organizují svépomocná seskupení pro výměnu služeb. Ale především zde velmi významnou a dále rostoucí roli hrají právě lokální měny.

Pro region v ekonomických potížích představují lokální peníze, které fungují vedle celostátní měny, významný růstový impulz. To se poprvé (a od té doby mnohokrát) podařilo ve 30. letech minulého století v rakouském městě Wörgl.

Lokální měny však prospějí i prosperujícím regionům. Inteligentně koncipovány a nasazeny mohou i v nich mobilizovat rozvojové rezervy, které by jinak ležely ladem. Lokální peníze totiž obíhají rychleji a pouze v rámci jednoho regionu. Tím generují růstové impulzy zacíleně v daném prostoru. To může být vhodné pro region se specifickým průmyslovým těžištěm anebo ve spojení s určitými rozvojovými záměry lokálních elit. Nezanedbatelnou roli, zejména pro úspěšně se rozvíjející region, může hrát lokální měna jako symbolický doklad její výjimečnosti. To posiluje hrdost a identifikaci občanů s jejich regionem.

Pokud Vás téma lokalizacezajímá, přihlašte se na konferenci http://www.lokalniekonomiky.cz, kterou pořádá náš Institut 2080.

Autor je nezávislý poradce pro strategické otázky, Hamburk