Neviditelný pes

EKONOMIKA: Emisní povolenky nemají být jako bitcoin

24.5.2021

Ceny emisních povolenek v posledních měsících raketově rostou. Ohrožuje to evropský průmysl a v řadě států včetně České republiky i energetiku. Ceny přitom táhnou nahoru finanční spekulanti. To je z podstaty špatně.

Podle polského ministra pro klimatickou politiku Michala Kurtyky je současná cena povolenky dílem finančních spekulantů. To podle něj ve svém důsledku může mít negativní vliv na dosažení klimatických cílů, které si Evropská unie stanovila. Polsko se proto obrátilo na Evropskou komisi s požadavkem, aby celou situaci na trhu prověřila.

To by nepochybně bylo na místě. Volatilita ceny povolenek totiž začíná připomínat kryptoměny v čele s bitcoinem. Jenže jsou tu dva podstatné rozdíly. Obchodování s bitcoinem už začala regulovat například i Čína. S emisními povolenkami si spekulanti můžou hrát vesele dál.

Mnohem podstatnější rozdíl je ovšem v tom, že bitcoin je internetová open-source P2P platební síť a také v této síti používaná kryptoměna. Hlavní unikátností bitcoinu je jeho plná decentralizace. Je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. Nikdo nikoho nenutí, aby si bitcoin kupoval, nebo s ním jinak obchodoval. Pokud nechcete, vlastně se vás bitcoin vůbec netýká.

Oproti tomu emisní povolenky a obchodování s nimi jsou nástroje, které Evropská unie vytvořila, aby mohla splnit svůj závazek snížení emisí skleníkových plynů. Systém emisních povolenek funguje ve stávající podobě od roku 2005. Celkový objem skleníkových plynů, který mohou vyprodukovat jednotlivé členské státy EU, stanovuje Evropská komise.

Nakupovat povolenky musí všechny evropské firmy, které vypouštějí emise nad stanovené hodnoty. A v tom je kámen úrazu. O ceně nástroje tohoto typu by rozhodně neměli rozhodovat finanční spekulanti. Jde totiž o regulativní nástroj s cílem snížení emisí. Finanční spekulanty ale zajímá pouze a jenom finanční zisk bez ohledu na jakékoli jiné dopady, což je v případě emisních povolenek zásadní průšvih.

Finanční zisky spekulantů totiž mohou ohrozit cíle, kvůli kterým byly povolenky vytvořeny. Pokud budou totiž příliš drahé, začnou majitelé továren přesouvat výrobu z Evropské unie do jiných částí světa. Tam, kde emise nikdo neřeší, a kde bude tudíž výroba levnější.

Spekulace s emisními povolenkami ale znamenají i další ohrožení. Vysoká cena povolenek totiž v důsledku v některých zemích výrazně zdraží elektřinu a teplo. Na jedné straně tak bude hrstka smějících se spekulantů s miliardovými zisky, na straně druhé budou miliony občanů Evropské unie s vysokými účty za energie.

A to vše v době, kdy asijské země velmi promptně a jednoznačně zareagovaly na požadavek Mezinárodní agentury pro energii, která žádá, aby byly zastaveny veškeré investice do fosilních paliv. Japonsko ohlásilo, že pokud by návrh IEA uposlechlo, mohlo by ztratit energetickou bezpečnost. Filipíny požadavek odmítly s tím, že by jim takový krok znemožnil snahu zvýšit příjmy obyvatelstva. Pak je tu samozřejmě Čína, která staví stovky nových uhelných elektráren a už před časem ohlásila, že až do roku 2030 bude emise neustále zvyšovat. V Indii uhlí nadále představuje přibližně 70 % výroby elektřiny. Její spotřeba letos vzroste o 10 % a podle agentury Bloomberg Intelligence se má každoročně zvyšovat minimálně do roku 2027. Společnost Coal India, největší světový producent uhlí, schválila nedávno investice do nových dolů a rozšíření stávajících ve výši více než 6 miliard dolarů. Pozadu nezůstává ani Indonésie, která musí reagovat na dramaticky rostoucí poptávku po elektřině. Indonéské ministerstvo energetiky ohlásilo letošní cíl pro produkci uhlí v objemu 625 milionů tun. Austrálie vyváží do řady zejména asijských zemí uhlí v hodnotě několika miliard dolarů měsíčně. Spotřeba uhlí ale výrazně vzroste i v USA.

Nedávno se přitom objevila zpráva, že Čína poprvé v historii vypustila do vzduchu více skleníkových plynů než všechny rozvinuté země dohromady. V roce 2019, jich podle studie institutu Rhodium Group z asijské země pocházelo 27 procent. Celá Evropská unie vypustila jen 6,5 procenta světových emisí.

Převzato z webu iUhli.cz

Petr Skácel


zpět na článek