Je snad konec zlaté éry českého hospodářského zázraku? Průmyslová výroba a stavebnictví prudce zpomalily, inflace dosáhla rekordního tempa a světlé zítřky zahalila temná mračna. Co se to vlastně děje? Nic, co by se nedalo čekat. Ceny ropy jdou vzhůru sice dramaticky, ale brzdí je oslabující kurz dolaru, za nějž se ropa prodává. Této souvislosti moc lidí nerozumí, a tak různí přepravci, jako například letecké společnosti, zlepšují své donedávna katastrofické hospodářské výsledky tím, že navyšují ceny letenek – přesněji řečeno palivových příplatků.

Své zisky se snaží vylepšit i zemědělci, potravináři a obchodní řetězce. Světem se valí zvěsti o tom, jak ekologické spalování biomasy zmenší plochy pro pěstování obilí, a potraviny tudíž zdraží, což je jistě pravda, ale jen v budoucím čase. V současnosti platí, že Indům a Číňanům zachutnalo mléko, máslo a sýry, a tak tyto výrobky v Evropě zdražují opravdu hodně dramaticky. Kauza máslo za šedesát je dominantním tématem diskusí u nás i v rodinách, kde si ničí zdraví požíváním margarínů v rámci racionální výživy.

Ale v hlubokém zamýšlení se nad růstem cen, nejvyšším od roku 2002, bychom se měli mírnit. Růst cen v Česku je očekávaný a nevyhnutelný. Inflace je čistě peněžní jev, pravil před několika desetiletími Milton Friedman, a toto konstatování dosud nikdo nevyvrátil. Jestliže objem peněz v ekonomice roste rychleji, než je přiměřené jejímu výkonu, rostou nevyhnutelně i ceny. Měření správného množství peněz v ekonomice je disciplínou obtížnou a jeho výsledky jsou někdy věrohodné asi jako výstupy delfské věštírny.

To však není dnešní případ. Množství peněz v české (ale nejen české) ekonomice roste více než dvakrát rychleji oproti hodnotě, která se zde vytváří. Lidé poměrně rychle bohatnou. Nejprve ti bohatší, takže roste obchod s nemovitostmi a jejich ceny. Za poslední dva roky přinejmenším o třetinu. Rostou i prodeje automobilů. Nových aut se prodalo letos meziročně o jedenáct procent více a je velmi pravděpodobné, že to byla auta větší a dražší. A nyní se zdá, že i lidé se středními a nižšími příjmy jsou na tom lépe a jsou schopni nakupovat dražší potraviny, a tak není divu, že ceny rostou. Výrobci a prodejci zkoušejí, co trh unese. Když zjistí, že přestřelili, vrátí se zas o pořádný kus zpátky.

Neděje se tedy nic dramatického a národní banka má i nadále inflaci pod kontrolou. Jen asi o něco více a o dost dříve narostou úrokové sazby, takže se více vyplatí spořit a méně si půjčovat a utrácet, ať už za auta nebo za nemovitosti.

Trochu větší problém je, že tento krok centrální banky dusící ekonomiku musí přijít právě nyní, kdy již doznívají efekty dotovaných zahraničních investic a vstupu do Evropské unie. A není, co by tento růstový impulz nahradilo. Minulé vlády zde pro malé a střední pružné podniky založené na poskytování služeb, výzkumu a inovacích neudělaly téměř nic. Veškeré úsilí, daňové úlevy a vstřícnost směřovaly k zahraničním automobilkám, které dnes už není kde stavět a není kde pro ně sehnat zaměstnance. Stupidní a nedodržovatelný zákoník práce přijatý těsně před volbami pak udělal poslední uzel při šněrování sektoru, který se jinak nejlépe a nejrychleji dokáže vyrovnávat se změnami podmínek na světových trzích a dosahuje trvalého a udržitelného růstu. Nová vláda sice snižuje daně a bojuje s byrokracií, ale je to pozdě a pořád pomalu. To vše jsou pak důvody, proč se Česko nestalo a nejspíše ani nestane evropským ekonomickým tygrem. Bude jen tím líným evropským kocourem, jakým je mnoho jiných zemí Evropské unie. Jen na trochu jiném stupni blahobytu.

MfD, 10.11.2007