Národní plán obnovy (po koronaviru) počítá se šesti hlavními oblastmi investic. Zelené projekty jsou jednou z nich. Dobře na nich vyniká, jak se v EU žongluje se slovy, i jak je její počínání bláznivé. A jak je vážně vše relativní.

Ještě před pár lety byla částka 200 miliard korun obrovskou sumou, kterou si nikdo nedovedl představit. Byla to nějaká šestina státního rozpočtu. Dnes si tuhle částku nedovedeme nikdo představit o nic lépe, ale politikům i veřejnosti už nějak zevšedněla. Inu, aby ne, když státní dluh je vyšší než dva biliony. Zvykáme si na nový matematický řád.

Současně však 200 miliard zůstává obrovskou sumou. Což si hned uvědomí každý ministr financí, který by ji měl splatit bez toho, že by se stát dále zadlužil. Je úplně fantasmagorické, že si vlády zvykly na to, že si na splátky dluhů půjčují. A současně mají tu nehoráznou drzost vysvětlovat v placených kampaních lidem, že splácením půjčky půjčkou se dostanou do dluhové pasti, že to nikdo finančně gramotný udělat nemůže. Výchova k finanční gramotnosti se těmhle lekcím říká. Hloupé je, že první, kdo by tyto kurzy potřeboval, jsou politici napříč EU. Včetně těch holek a kluků, kteří zasedají v Evropské komisi, jež si naštěstí jménem EU půjčovat nemůže. O to víc ovšem tihle eurokomisaři vymýšlejí, kolik si na jejich nápady musí půjčit členské země.

Těch 200 miliard nezmiňuji jen tak. Je to částka, se kterou počítá Národní plán obnovy. EU nám z poplatků ostatních zemí přerozdělí přibližně 172 miliard korun, zbytek půjde z našeho vysoce schodkového rozpočtu. Jenže tím, jak jsme se o jeden početní řád posunuli, přestalo být 200 miliard na obnovu nějakou výjimečnou sumou. Tím spíš, že se dále dělí. A 41 procent z částky půjde na „fyzickou infrastrukturu a zelenou tranzici“. To znamená, že téměř 91 miliard půjde na projekty, jako je Udržitelná a bezpečná doprava (24 miliard), Renovace budov a ochrana ovzduší (19 miliard), Ochrana přírody a adaptace na klimatickou změnu (15 miliard), Snižování spotřeby energie ve veřejném sektoru (10 miliard), Přechod na čistší zdroje energie (6,66 mld.), rozvoj čisté mobility (4,93 mld.)

Také žijete v přesvědčení, že Plán obnovy má být plánem obnovy po koronaviru? Na tyhle aktivity připadá v celém plánu jen o málo víc než pět procent: Instituce a regulace a podpora podnikání v reakci Covid-19 je část plánu, pro kterou vláda počítá s 11, 691 miliardy korun. A část nazvaná Zdraví a odolnost obyvatelstva má dostat 14,95 miliardy.

Je Národní plán obnovy jen dalším fíglem, jak co nejrychleji vnutit členským zemím zelenou víru? Pak by se neměl jmenovat plán obnovy (po covidu), ale nějak jinak. Takhle jde jen o další ohýbání pravdy. Ty miliardy se samozřejmě někde projeví, třeba větším množstvím trolejbusů mezi městy, možná širšími silnicemi (bezpečná doprava), zateplováním a tak dále a bude to mít nějaký efekt, to jistě. Ale jsou oblasti, do kterých mají směřovat peníze z fondu, těmi oblastmi, jež vyžadují obnovu po řádění viru? O tom lze s úspěchem pochybovat. Čili plán na obnovu se skutečnou obnovou těm, kteří by to potřebovali, nepomůže. Kritika ze strany Hospodářské komory i Svazu průmyslu a dopravy se zdá tento výklad podporovat.

Nebo je to tak, že skutečná potřeba podpory není tak velká? Nebo vláda neví, kam by skutečnou podporu měla nasměrovat? Možné je i to. Ale bruselské podmínky pro příděly přerozdělovaných peněz to spíš vylučují. „Plán rovněž reflektuje požadavek evropské legislativy, aby minimálně 37 procent zdrojů šlo na zelenou a 20 procent na digitální transformaci,“ popsala podmínky EU náměstkyně pro hospodářskou politiku a podnikání MPO Silvana Jirotková při oznámení odeslání plánu ke schválení do Bruselu.

Převzato z webu iUhli.cz