Nikoli Německo pro nás, ale Češi, Poláci, Slováci a další jsou pro Německo nepostradatelní

Ještě během 90. let se zdálo, že německé ekonomice dochází dech. Hospodářská stagnace, nezaměstnanost, vysoké daně, navíc trvalý schodek platební bilance. Jinými slovy, Německo málo vyváželo, hodně dováželo a peníze tekly do ciziny.

Ještě v roce 2001 se schodek platební bilance blížil dvěma procentům HDP. Pak se ale cosi změnilo. Podle posledních údajů německá platební bilance dosahuje neuvěřitelné hodnoty plus 8,3 procenta HDP. Obdivuhodný, ve světě nevídaný výkon.

Příčiny? Že by blahodárný vliv eura? Sotva, když se Francie během stejného období dostala ze slušného přebytku do deficitu 0,9 procenta HDP. Bájné Hartzovy reformy? Kdo zná jejich princip, chápe, že šlo spíše o kosmetiku než o podstatu. V čem tedy spočívá nový německý hospodářský zázrak?

Ideální situace

Do jisté míry je vysvětlením chronická krize mnoha ostatních členů eurozóny. Peníze plynuly z rizikových zemí do bezpečného německého přístavu. Tento proud zlevnil financování německého státního dluhu i úvěrů pro německé podniky a domácnosti. Nevysvětluje však ohromný úspěch německého exportu. Vždyť Německo má druhý největší obchodní přebytek na světě, hned po Číně.

V přepočtu podle hodnoty obchodního přebytku na hlavu je Německo devětkrát silnější než Čína. A v úvodem zmíněné platební bilanci Německo absolutně vede, dokonce i před Čínou a Japonskem. Zatímco zaměstnanost ve výrobních odvětvích ve většině západních zemí byla těžce postižena vstupem Číny do Světové obchodní organizace v roce 2001, v Německu se stal pravý opak. Proč?

Ekonomka Dalia Marinová z univerzity v Mnichově má odpověď, která je stejně přímočará jako neobvyklá. Vysvětlení je dvojí. Za prvé, Čína dováží z Německa přesně to, co sama neumí vyrobit. Náročné stroje a zařízení, kvalitní průmyslové výrobky všeho druhu, včetně spotřebního zboží. Čína nekonkuruje Německu v odvětvích, která vyžadují nízké mzdy: textilní průmysl a podobně. Hlavní důvod je však ještě jiný. Německo sousedí s Českem a Polskem. Kromě toho Slovensko, Maďarsko a další levné výrobní základny jsou nedaleko. Německo má s nimi historické zkušenosti a disponuje dostatkem znalců místních jazyků a poměrů. Ideální situace, aby kapitálově bohaté Německo využilo výhod levné pracovní síly.

Liberalizace investic a obchodu v zemích na východ od německých hranic znamenala příznivý obchodní šok, který vedl k nárůstu zaměstnanosti v německém průmyslu. Na rozdíl od tradičního outsourcingu, kdy se z drahé země přesune celá továrna do levné země, byla Čechům, Polákům a Slovákům přidělena úloha jakýchsi asistenčních zemí, které v rámci dělby práce vykonávají určité přesně definované úkoly, aniž by konkurovaly zaměstnanosti v Německu. Asi jako když si pan továrník najme písařku, která bude psát obchodní dopisy místo něho: jeho místo mu písařka zaručeně nevezme.

Česko a další země mají oproti Číně ještě jednu výhodu. Zatímco Čína tvrdě tlačí na přenos technologií, aby sama dokázala vybudovat továrny podobné německým a časem mohla Němcům konkurovat, v Česku, na Slovensku se nikdy nic podobného nestane. Zdejší kapitál je příliš slabý. Žádný domácí podnikatel nikdy v Česku nepostaví novou automobilku, která by konkurovala Volkswagenu, natožpak aby těžila z jejího know-how. V Číně něco takového možné je.

Spojené státy na rozdíl od Německa postrádaly pomocnou ruku v podobě laciné a kvalifikované pracovní síly z východní Evropy, konstatuje Dalia Marinová. I toto je důvod, proč americká obchodní bilance dosahuje schodku ve výši 783 miliard dolarů (údaj za posledních 12 měsíců k červenci 2017). Něco podobného platí také pro Francii a Británii, které rovněž zaznamenávají obchodní schodky.

Je to naopak

Německo dováží z Číny textil, hračky a elektroniku, vyváží do Číny automobily a stroje. S východní Evropou Německo obchoduje z větší části v oblasti automobilů a součástí pro automobilový průmysl. Německý obchod s východní Evropou se týká ze 60 procent dalšího německého obchodu se zbytkem světa, jak ukázala nedávná studie Světové banky.

Často se hovoří o tom, jak je Německo pro českou ekonomiku důležitým a nepostradatelným partnerem. Jenomže ve skutečnosti je Česko (a další země v podobné situaci) pro Německo ještě důležitějším a mnohem nepostradatelnějším partnerem. Bez Čechů, Poláků, Slováků a dalších národů z regionu by německý průmysl ztratil velkou část konkurenceschopnosti a dostal by se na úroveň Francie nebo Itálie.

Možná je načase, aby česká politická reprezentace opustila svůj tradičně submisivní postoj vůči největší sousední zemi. Za investice není třeba děkovat, profituje z nich v první řadě Německo. A pokud jde o pompézně servírované drobty v podobě evropských dotací, ani zde není prostor pro vděčnost. Dotace slouží propagandě spíše než čemukoli jinému. Bohatství je tam, kde je kapitál a kde se inkasují dividendy. Číňané už to pochopili.

Autor je ekonom, Robot Asset Management SICAV investiční společnost, a. s.,
je spoluautorem programu Realistů

LN, 14.9.2017