Memorandum zpravidla nemá právní závaznost. Stvrzuje věci už dříve řečené nebo učiněné a deklaruje vzájemnou dohodu o možných věcech příštích.

Memorandum uzavřené mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a australskou společností European Metals Holding (EMH) se výše uvedené charakteristice nijak zásadně nevymyká, alespoň podle mého laického názoru (text memoranda zde).

Tím není řečeno, že rozruch kolem českého lithia je zbytečný. Naopak, ostražitost je na místě. S ochranou tuzemských zájmů při prosazování hospodářské a průmyslové politiky již máme s vládami ČR zajímavé zkušenosti. Tyto různé vlády, koalice poskládané více méně stejných politických stran, už provařily hnědé uhlí, černé uhlí, plzeňskou Škodu, plzeňský Prazdroj, bankovnictví, částečně telekomunikace aj. Nyní je zapotřebí předpokládat, že se ČSSD, jejíž ministr memorandum podepsal, aniž je předložil ke schválení vládě (což u jiných memorand dělával), dostane po volbách do velmi obtížné finanční situace. Má-li takové memorandum určitou hodnotu pro EMH, je nutné pečlivě ohlídat, aby mělo hodnotu i pro český stát a zároveň aby nemělo hodnotu pro jeho konkrétní zúčastněné zástupce.

Když píši, že memorandum je pro EMH cenné, rozhodně tím nemyslím, že si „koupilo“ české lithium. Jen se trošku vžívám do jeho situace. Přibližně šest let na Cínovci dělá průzkumné vrty. Náklady jisté, návratnost či ziskovost pochybná. Výsledky průzkumu sdílí se svými akcionáři i s vlastníkem ložiska, jímž je Česká republika. Podle zde platných zákonů držitel licencí k průzkumu bude i držitelem licence k těžbě, dodrží-li všechny zákonné podmínky. Je ovšem třeba zdůraznit, že obě činnosti jsou podmíněny rozdílnými povolovacími procesy. Zahraniční tisk napsal, že memorandum mezi ČR a EMH opravňuje australskou společnost k těžbě lithia u nás. Tato část zprávy je nepravdivá. Sama společnost EMH to ve svých informacích netvrdí. Vysvětlení vidím v tom, že novináři málokdy rozumějí tomu, o čem píší, zejména novináři agenturní.

Vláda v červnu letošního roku přijala aktualizovanou státní surovinovou politiku. Přiznává v ní, že o výskytu mnoha moderních vyspělých surovin, které se začaly využívat v posledních dvou dekádách a k nimž patří i lithium, na našem teritoriu nemá česká státní správa dostatečné nebo vůbec žádné informace. Proto surovinová politika deklaruje zájem státu tyto informace získat, a proto „stát chce v budoucnu motivovat průzkumné organizace a těžební společnosti k průzkumu či těžbě určitých (zejména strategických) surovin.“

Jenže se blíží volby a vláda, se kterou EMH léta spolupracuje, ukončí svou činnost. Co bude pak? Pravděpodobný vítěz voleb ANO, jehož ministerstvo udělilo EMH licence k průzkumu, se příští vlády vůbec nemusí účastnit. I kdyby hnutí ve vládě bylo a i když hnutí bude zastoupeno v parlamentu, nemá prakticky žádný politický program. Zhruba totéž lze říci o ČSSD. Druhá zatím předvolebně nejpreferovanější strana KSČM má v programu socialismus. Ostatní strany, které se mohou dostat do parlamentu nebo do vlády, budou tvořit své programy (reálné, nikoliv předvolební) až podle budoucích koalic či opozičních spojenectví. Dnes tu však máme hysterické politiky, kteří slibují znárodnění vodáren, mimořádné zdanění nadnárodních firem, zamezení přístupu zahraničního kapitálu k přírodnímu bohatství, nedotknutelnost stromů, travin a syslů, zrušení obecních a krajských zastupitelstev, omezení nezávislosti justice, zlevnění másla, vystoupení z EU a NATO, povinné zvyšování mezd a legalizaci marihuany. V takové atmosféře se nelze divit EMH, že uzavírá se státem alespoň nezávazné prohlášení o tom, že z toho, co bylo, by ještě i v budoucnu mohlo něco být; za podmínek, které platí a jež budou platit i napříště.