Předchozí růst evropských ekonomik byl financován soukromými dluhy

Zadáte-li do vyhledávače Google klíčová slova „GDP EU“, systém vám ihned navrhne pokračování: „2014 disappointment“ (zklamání). Umělá inteligence? Ale ne. Pouhá statistika zadávaných termínů. Zklamání z vývoje evropské ekonomiky je patrné i zde.

Ještě začátkem roku 2014 prognóza Mezinárodního měnového fondu očekávala, že ekonomika Francie koncem roku poroste 1,2procentním tempem. Říjnová aktualizace od téže instituce činí jen 0,3 procenta. Pro Itálii se plánoval jednoprocentní růst, skutečností zřejmě bude 0,1procentní pokles. Na druhé straně je zde příznivé překvapení: Španělsko, kde se čekal růst jen v desetinách procenta, poroste o dvě procenta.

Takový je osud předpovědí hospodářského růstu; jejich spolehlivost nesahá za rámec čtvrtletí. Již během tří čtvrtletí se skutečnost může změnit o desítkový řád nebo dokonce o znaménko. Česká národní banka v nové prognóze zhoršila odhad vývoje české ekonomiky v letošním roce na 2,5 procenta z předchozích 2,9 procenta. Nic zvláštního.

Růst se scvrkl

Novinkou posledních několika let je ovšem jiný fakt – pozoruhodná neschopnost většiny vyspělých ekonomik dosáhnout dříve normálních hodnot hospodářského růstu. Donedávna učebnice uváděly, že dlouhodobý normál růstu vyspělé ekonomiky se nachází někde kolem dvou až tří procent ročně. Nyní se zdá, že růstový potenciál poklesl kamsi k nule. Dvě procenta se považují za velký úspěch.

Nemusíme ani chodit do zahraničí. Podívejme se na zprávu starou téměř přesně osm let: „ČTK (27. 10. 2006): Česká národní banka včera snížila odhad růstu HDP pro letošní rok – v nové čtvrtletní prognóze předpokládá, že HDP poroste v rozmezí 5,8 až 6,6 procenta, zatímco v červenci očekávala vzestup 6 až 7,2 procenta. (…) Pro příští rok čeká banka růst ekonomiky o 4,4 až 6,6 procenta a pro rok 2008 zvýšení o 3,4 až 6,4 procenta.“

Nejde o přesnost krátkodobých předpovědí. Jde o skutečnost, že hospodářský růst kolem pěti procent býval v této zemi ještě nedávno normální a již není. V zemích vyspělého Západu bývaly obvyklé o něco nižší míry růstu, ale již nejsou. Novým normálem je stagnace. Od finanční krize v roce 2008 se pohybujeme v jiném prostředí. Změna jde za rámec běžného hospodářského cyklu. Něco se stalo s hospodářským mechanismem. Ale co?

Nabízí se možnost obviňovat vládu. Ale různé evropské země měly během posledních let vlády různých kvalit a různých politických orientací. Přesto se téměř všude stalo v zásadě totéž: růst byl vystřídán stagnací. Jen ve velmi omezené míře lze tuto změnu vysvětlit často kritizovanou politikou úsporných opatření s cílem snížit státní dluh. Záhada?

Ale vůbec ne. Příčiny růstu před rokem 2008 je ovšem třeba hledat jinde než ve vládních politikách a ve státních dluzích. Skutečně klíčovou proměnnou je soukromý dluh: úvěry poskytnuté bankami podnikům a domácnostem. Úvěry na provoz podniků a rozšiřování kapacit, na hypotéky a na vybavení domácnosti. Tedy úvěry na soukromou spotřebu a soukromé investice, což jsou zásadní položky v HDP.

Podíváme-li se na sedm největších vyspělých ekonomik (USA, Japonsko, Německo, Velká Británie, Francie, Itálie a Kanada), průměrná míra jejich soukromého zadlužení v roce 1980 činila 128 procent HDP (od 55 procent v Itálii po 237 procent v Japonsku). V roce 1990 zadlužení vzrostlo na 156 procent HDP (87 procent Itálie, 298 Japonsko). V roce 2000 dluh dále vzrostl na 173 procent HDP (126 procent Itálie, 265 procent Japonsko). V předkrizovém roce 2007 měla vyspělá sedmička průměrný soukromý dluh 193 procent HDP. Roli nejméně zadlužené ekonomiky převzalo překvapivě Německo (159 procent HDP), Japonsko si podrželo primát na úrovni 231 procent.

Tato šokující čísla ukazují zanedbávaný fakt: veškerý hospodářský růst Západu od roku 1980 byl financován bankovní expanzí. Aby ekonomiky sedmi nejvyspělejších zemí mohly od onoho roku vzrůst o 63 procent na hlavu, bylo zapotřebí, aby soukromé zadlužení vzrostlo o 69 procent HDP.

Jsme přeúvěrovaní?

Když se v roce 2008 úvěrový motor zavařil, byl najednou konec s hospodářským růstem. Začalo se mluvit o japonském scénáři. Nikoli nadarmo. Japonsko zažilo kulminaci úvěrů v roce 1989 a od té doby roste japonská ekonomika tempem pouze 1,15 procenta ročně na hlavu. Během let 1969 až 1989 Japonsko rostlo tempem 3,84 procenta ročně na hlavu. Výpadek dluhového motoru je znát. Celý Západ je dnes v tomto smyslu v situaci Japonska.

Pokud jde o Česko, podíl úvěrů k HDP prozatím nedosahuje ani 50 procent HDP (bez započtení úvěrů, které zahraničním investorům poskytly banky v jejich zemích). Podle tohoto měřítka stále patříme mezi málo zadlužené ekonomiky s prostorem pro extenzivní růst. A příčina rychlého růstu během let 2005 až 2007? Objem úvěrů na bydlení jen během těchto tří let vzrostl o 140 procent. Jak prosté.

LN, 10.11.2014

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners