Přesto podle Václava Klause jsou téměř všichni zaskočeni rychlostí vyhlášení vládních reformních záměrů bez seriózní debaty o základních myšlenkových východiscích této reformy. Prezident to považuje za chybu. Zároveň podle něj musí být jasně řečeno, že státem vyplácený důchod má znamenat pouhé základní zabezpečení člověka na stáří a že všechno navíc už bude jen a jedině jeho svobodnou, dobrovolnou volbou.
Kabinet kritiku na svoji adresu odmítá a tvrdí, že se o ní dostatečně debatovalo na nejrůznějších úrovních, včetně tzv. Bezděkovy komise nebo Národní ekonomické rady vlády. Má-li mít důchodová reforma smysl, pak by měla být přijata s výhledem na desítky let dopředu. Pokud bude nějakým způsobem odstartována a v jejím průběhu se budou zásadně měnit pravidla hry, může to vést k tomu, že se systém buďto zhroutí, nebo se jeho normální fungování výrazně zkomplikuje. Problémy důchodových systémů v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku toho mohou být názorným příkladem. Přitom sociální demokraté mají k vládnímu návrhu výhrady a v budoucnu nevylučují možné změny.
Přesto o důchodové reformě nelze diskutovat donekonečna. Změna systému je během na dlouhou trať a na ni se ten tuzemský nevydává v nejlepší kondici. Momentálně je v deficitu zhruba 30 miliard korun a v dohledné budoucnosti se jen obtížně dostane alespoň na nulu. Výplatu penzí nelze zastavit, proto musí státní pokladna vzniklý rozdíl nějakým způsobem dotovat. Lze to činit růstem daní, úsporami ve výdajích, které budou využity pro výplatu důchodů, nebo zvyšováním rozpočtového schodku. V neposlední řadě by mohlo dojít k tomu, že by se pouze menší balík peněz rozdělil mezi větší počet příjemců. Zjednodušeně řečeno státem zaručené důchody by významně klesly.
Kabinet se rozhodl jít cestou zvýšení snížené sazby DPH. Až realita ukáže, jak vysoké bude inkaso této daně a zda finance budou skutečně výhradně využívány na penze. Skokový přesun některých položek z deseti do dvaceti procentní sazby se může negativně projevit na výkonu ekonomiky. Což by zpětně přes nižší výběr sociálního pojištění, pokles spotřeby a případně i růst nezaměstnanosti zadlužené státní pokladně nepomohlo.
Za pravdu Václavu Klausovi mohou dávat slova Miroslava Zámečníka z Národní ekonomické rady vlády. Ten na vlnách Českého rozhlasu 6 vyjádřil rozpaky nad tím, že kabinet příliš nerespektoval doporučení NERVu. Na negativní dopad připravované změny DPH prý ani experti nebyli dotazováni. Zároveň prý navrhovali vznik státního penzijního fondu. Podle Zámečníka by mohl mít výrazně nižší náklady a mohl by více rozložit investiční riziko než soukromé fondy. Navíc by ho mohla spravovat centrální banka. Experti rovně upozorňují na rizika související se soukromými penzijními fondy. Ty mohou mít zájem jen o určitý typ klientů, proto by byla lepší jejich anonymita pomocí kódů. I když by patrně nebyl problém tyto šifry rozkrýt a získat informace o jednotlivých osobách.
Asi nejvíce polemickým je způsob dobrovolného spoření v penzijních fondech. Podle doporučení NERVu by bylo lepší vyzvat lidi, aby si vybrali nějaký soukromý fond. Pokud by tak neučinili, automaticky by se stali klienty státního fondu. Tím by se z dobrovolného spoření stalo de facto povinné. To by mohlo vyloučit tzv. morální hazard. Nemalá část lidí by i s vědomím, že ve stáří budou mít velmi nízké penze, spoření ignorovala. Vydělané peníze by průběžně utrácela a spoléhala na to, že se buďto důchodu vůbec nedožije, nebo že to nějak dopadne. Tváří tvář realitě by si pak nejrůznějšími protesty mohli tito lidé vynutit zvýšení důchodů na úkor těch, kteří na zadní kolečka mysleli.
Když se k tomu přidá celá řada nedořešených detailů, které mohou fungování systému významně ovlivnit, nelze se divit tomu, že vládní návrh vyvolává spíše rozpaky než nadšení nad tím, že kabinet položil na stůl návrh důchodové reformy. A protože ji ve finále bude muset stvrdit podpisem hlava státu, nelze se divit tomu, že zřetelně dává najevo svůj názor.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6