Známý švýcarský investor Marc Faber přezdívaný díky svým až nihilistickým predikcím „Doktor Zkáza“, který proslul mimo jiné výroky o tom, že Evropa i USA zkrachují, se vytasil se svou novou předpovědí. Tentokrát „Dr. Doom“ očekává zhroucení čínské ekonomiky do jednoho roku. O možnosti přehřátí čínské ekonomiky hovořili navíc někteří ekonomové již dříve. Důvodem má být existence bubliny v čínské ekonomice. Ta může být způsobena například množstvím levných úvěrů a velké ochoty půjčovat. Podobně jako na začátku finanční krize „narozené“ v USA stála finanční bublina, může k zahájení druhé fáze krize vést prasknutí další bubliny na opačné straně světa a ekonomičtí pesimisté se tak mohou dočkat krize ve „vysněném“ tvaru VV.

U posuzování závažnosti různých „bublin“ působí obtížnosti už samotná nesnáz s jejich správnou identifikací a veškeré domněnky o jejich existenci jsou tak pouhými spekulacemi, k jejichž verifikaci dojde až případným prasknutím oněch bublin.

Vraťme se však k Číně, jejíž ekonomika se co do svého celkového objemu stala již druhou největší ekonomikou světa a má ambice mířit ještě výše a vystřídat tak na trůnu Spojené státy.

Navzdory nuzným podmínkám velké části čínské populace se zde díky dlouhé roky trvajícímu masivnímu růstu přece jen vytvořila, obzvláště ve městech, silná vrstva bohatých Číňanů, která již tvoří velký vnitřní trh se silnou kupní silou. O síle tohoto vnitřního trhu Číny svědčí i skutečnost, že se čínský automobilový trh stal loni největším na světě. Není třeba hlouběji analyzovat, jak kvalitní auta produkují čínské automobilové značky či jaké automobily se tam ve srovnání se západem prodávají. Čísla ukazující na velké prodeje aut potvrzují existenci středních a vyšších vrstev obyvatelstva. Zhroucení Číny do „sebe sama“ by tak vedlo k opravdu dalekosáhlým důsledkům pro celý svět.

Faber se ve své předpovědi může opřít o historické zkušenosti s rychle bohatnoucími zeměmi, ve kterých postupem času vždy dochází k nerovnoměrnému rozdělení bohatství a ke vzniku sociálních tenzí doprovázené následnými hospodářskými otřesy. Neexistuje v historii lidstva jediný příklad země, která by stále jen bohatla a zažívala tak nekončící hospodářský zázrak. Rostoucí ekonomika musí vždy narazit na svůj lokální strop, vrchol, ze kterého začne postupně klesat, až do zahájení nové růstové fáze cyklu.

Jistou symboliku by pak měl už samotný fakt, že země, která díky globalizaci zaznamenala největší hospodářské růsty a jejíž výrobky doslova zahltily celý svět, by dala svým hospodářským kolapsem globální ekonomice fatální ránu. Pokud by se tyto temné vize vyplnily, nedošlo by k pouhému pozastavení růstového trhu, který světové trhy zažívaly od loňského března, ale světové finanční trhy by pravděpodobně hledaly svá absolutní historická minima. Neboť stačí-li k téměř panickým výprodejům dnešních dní problémy jižního křídla EU na čele s Řeckem, k čemu by asi vedla hospodářská recese Číny?