Závod s časem, odstartovaný v březnu letošního roku, ČSA evidentně nevyhrály. Stačilo pouhých pět měsíců od vyhlášení privatizačního procesu, aby tohle "rodinné stříbro" značně zašlo. Vlastně to ani pět měsíců nebylo: už na konci června, jak nyní vyšlo najevo, šla účetní hodnota aerolinek do mínusu - a to o víc než 700 milionů. Celková ztráta je jen letos 1,8 miliardy. Tím jsou naděje vlády, že by ČSA mohl někdo koupit za 4 až 5 miliard, definitivně pohřbeny.

To se ale začalo rýsovat už letos na jaře, když se do soutěže o ČSA nepřihlásily ani jihokorejské aerolinie, ani Čínani: nikdo z Dálného východu, koho by lákal potenciál Českých aerolinií jako opěrného bodu uprostřed Evropy a kdo by jim chtěl zajistit rozkvět pravidelným přísunem svých asijských zákazníků. Prý si to takhle nějak na ministeriu financí původně představovali. Pokud ano, museli být po otevření obálek s nabídkami zájemců zklamáni už tenkrát. Byli totiž jenom čtyři. A nevyskytlo se mezi nimi žádné překvapení. Ve hře pak zůstaly jen Air France KLM, jednička na evropském trhu, a Unimex Travel Servis, kde mají 66 procentní podíl islandské aerolinie. Po nedávném odstoupení Air France KLM, jehož oficiálním důvodem byl útlum letecké dopravy v důsledku krize, má teď konsorcium Unimex Travel service, specializované na charterové lety, jež by spojením s ČSA vstoupilo do klasické linkové přepravy, do konce září čas podat nabídk. A vláda má do 10. října čas rozhodnout, jestli ji přijme, nebo si 92 procent podílu na ČSA ponechá.

To by ovšem bylo značně nákladné, protože bez úvěru od státní firmy Osinek nejsou ČSA už dávno schopny dostát svým finančním závazkům. Proto management ČSA současně s privatizačním procesem, který je nutno dovést do konce už kvůli možným žalobám ze strany osamělého zájemce, pracuje na rigorózním ozdravném plánu. Spořit chce drasticky a všude: na personálu i na platech těch, kteří ve firmě zůstanou, na počtu letadel i na linkách. Bilanci mají vylepšit také prodeje majetku včetně lukrativních duty free shopů. Pomocí prodejů ovšem vylepšovali manažéři ČSA bilanci už jednou, před privatizačním procesem - tenkrát prodávali nemovitosti, cargo i catering. Tím vším si na konci loňského roku pomohli k půlmiliardovému zisku. Pak ale vzhledem ke krizi začal počet pasažérů klesat - o 10 až 14 procent v porovnání s minulým rokem. Hlavním problémem ovšem je, že vzdušná flotila ČSA je skoro kompletně na leasing. Analytik Jan Procházka ze společnosti Cyrrus předpovídal už na jaře, že pro českou leteckou společnost tak může být rozhodující letošní rok, kdy má zaplatit poslední, skoro dvoumiliardovou splátku za letadla nakoupená ještě za ředitele Tvrdíka. Jinými slovy, ČSA nemá skoro žádnou rezervu na horší časy. Kromě tří starších, už splacených boeingů a dvou airbusů nemá prakticky nic, čím by mohla ručit za další úvěry.

Podle Mladé fronty Dnes se na pondělním zasedání dozorčí rady ČSA prý hovořilo krátce i o možnosti konkursu. Pokud aerolinky přežijí, domnívají se odborníci, budou spíše lokálním přepravcem. Přitom ještě na začátku tohoto desetiletí, a především v roce 2003 až 04, patřily k dobře zavedeným středoevropským aerolinkám, které se měly - na rozdíl od jiných postkomunistických leteckých společností - docela k světu. S příchodem Jaroslava Tvrdíka do křesla šéfa ČSA se ale začalo utrácet bez ohledu na to, jestli se velkorysé projekty jako leasing nových letadel nebo nákup flotily audin mohou vyplatit. Nevyplatily se. Přesněji řečeno, nevyplatily se ČSA.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6