Moudrý člověk se poučí z chyb druhých. Hlupák se nepoučí ani z těch vlastních. To je pádný důvod, abychom se zajímali o dění za našimi humny. Už jen proto, abychom někdy v budoucnu neopakovali „boty“, kterých se mohou naši sousedé dopustit.
Vzhledem k tomu, že u nás máme atomové elektrárny a uvažuje se o výstavbě dalších bloků, stojí jistě za pozornost zcela opačné trendy v protiatomově naladěném Německu. Ostatně Britové to mají do Německa dále než my a jejich přední vědecký týdeník Nature zveřejnil názory špičkových světových odborníků právě na toto téma. Z Německa teď naše sdělovací prostředky přinášejí přednostně zprávy o zoufale neúspěšném pátrání po zdroji enterohemorrhagického kmene bakterie Escherichia coli. A tak asi nehrozí, že by nám analýzu z Nature zprostředkovaly. To však materiálu v Nature neubírá na zajímavosti.
Německo má 17 atomových elektráren s roční produkcí 140 terawatthodin. To představuje 22,5 % tmější roční výroby energie. Ještě v roce 2002 slibovala německá premiérka, že to takhle zůstane. Vloni v září dokonce ohlásila prodloužení provozu některých jaderných elektráren. To teď neplatí. Po fukušimské havárii odstavili Němci sedm atomových elektráren. Jednu měli odstavenou už od roku 2009 a nyní se definitivně vzdali jejího opětovného spuštění. To znamená pro Německo okamžitý výpadek 50 terawatthodin z roční produkce elektrické energie. A není to pokles poslední, protože zbývající jaderné elektrárny poběží zřejmě jen do roku 2021 či 2022.
Stávající výpadek nahrazuje Německo využitím rezerv ve výkonu uhelných elektráren a dovozem elektřiny z Francie a zemí středoevropského regionu. Vzhledem k tomu, že Francie vyrábí asi 80 % elektřiny v jaderných elektrárnách. nejde rozhodně o import "bezjaderné" energie. Tým energetiků a ekonomů pod vedením Dietmara Lindenbergera z university v Kolíně nad Rýnem nyní zpracovává pro německou vládu analýzu energetické situace a hledá řešení napjaté energetické bilance. Zadání německé vlády je jednoznačné. Dnes se podílejí obnovitelné zdroje na produkci elektřiny v Německu asi sedmnácti procenty, což představuje asi 100 terawatthodin. Do roku 2020 si přeje vláda tento podíl zvýšit na 35 %. Zároveň chce do roku 2020 snížit celkovou spotřebu elektřiny v Německu o 10 %. Experti, jako je Lindenberger nebo Laszlo Varró z pařížské Mezinárodní energetické agentury, prohlašují o plánu na desetiprocentní snížení spotřeby elektřiny v Německu, že je „velice ambiciózní“.
Zároveň se experti shodují na tom, že pokud má nějaká země šanci zajistit takový nárůst podílu obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny, pak je to právě ekonomicky silné Německo. Už dneska přidává tato země ročně k produkci elektřiny 10 terawatthodin elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud vydrží v tomto tempu ještě deset let, má šanci vytyčené mety dosáhnout. Vyžádá si to nemalé investice nejen do zdrojů obnovitelné energie. Německo musí zásadně přebudovat rozvodné sítě, aby byly s to pojmout nárazově vyráběnou energii z obnovitelných zdrojů, jako jsou sluneční nebo větrné elektrárny. Pro ekonomicky méně zdatné země může být podobná energetická koncepce příliš velkým soustem. Ekonomy a zodpovědné národohospodáře zamrazí při představě, že se do podobné zelené eskapády pustí země s vachrlatou ekonomickou stabilitou.
Ani zdvojnásobením podílu obnovitelných zdrojů elektrické energie a desetiprocentní úsporou ve spotřebě Německo nenahradí energii, o kterou přijde uzavřením atomových elektráren. Německo bude muset v budoucnu buď importovat značné množství elektrické energie nebo postavit nové elektrárny na fosilní paliva – uhlí nebo plyn. Lindenberger uvedl v rozhovoru pro Nature, že Německo sice staví nové elektrárny na fosilní paliva o výkonu 10 gigawatt, které budou hotové už v roce 2015, ale tyto elektrárny jen nahradí stávající elektrárny na fosilní paliva, jež mezitím doslouží. Výpadek produkce elektřiny jejich uvedení do provozu nezmenší.
Emise oxidu uhličitého v Německu po uzavření atomových elektráren stoupnou, protože energie z čistých atomových elektráren bude nahrazena energií z elektráren na fosilní paliva. Tomu se může Německo vyhnout importem elektřiny. Pak by se emise oxidu uhličitého spojené s výrobou této energie nepřipisovaly na konto Německu, kde bude energie spotřebována, ale na konto zemí vývozců, kteří energii vyrobí. Tedy třeba nám, pokud budeme do Německa energii exportovat. V závislosti na tom, jak se bude v Německu měnit podíl různých zdrojů elektrické energie, odhadují experti tamní vzestup emisí oxidu uhličitého mezi roky 2011 a 2020 na 170 milionů až 400 milionů tun. Přitom Německo plánuje do roku 2020 snížit objem emisí oxidu uhličitého o 40 % (toto snížení se počítá z úrovně emisí v roce 1990). Pro splnění tohoto ambiciózního cíle je nutné, aby Německo až do roku 2020 každým rokem snižovalo produkci oxidu uhličitého v elektrárnách o 70 milionů tun.
Jak se jim to podaří bez jaderných elketráren? Laszlo Varró k tomu říká: „Bez atomové energie je snížení emisí uhlíku velmi obtížné a velmi drahé.“ a v rozhovoru pro Nature věští Německu po odstavení atomových elektráren nikoli pokles emisí oxidu uhličitého, ale naopak jejich nárůst.
Pokud se Německo pokusí dostát svým závazkům v redukci emisí oxidu uhličitého tím, že potřebnou energii nevyrobí, ale doveze, bude to znamenat zvýšení poptávky po energii na mezinárodních trzích a následně vzestup cen. Napříkald o náklady za emisní povolenky na produkci oxidu uhličitého, které si budou muset výrobci energie koupit. Množství emisních povolenek je limitované a zvýšená poptávka je prodraží. Výrobci a dodavatelé elektřiny nejsou humanitární organizace. Nebudou zvýšené náklady krýt z vlastních zisků a přenesou je na spotřebitele. Ti budou za elektřinu platit více. V Německu vzroste z tohoto důvodu cena elektřiny pro drobné spotřebitele o 5 %. To děla asi 1 až 1,5 eurocentu za kilowatthodinu. V průmyslu bude vzestup cen elektřiny vyšší.
Efekty německého rozhodnutí uzavřít atomové elektrárny se neomezí na území Německa. Pocítí je celá Evropa. Pokud by Německo následovaly další země, nebude výsledný efekt jen prostou sumou „národních efektů“. Pokud by například Evropa přešla výrazně na obnovitelné zdroje energie, jako jsou sluneční nebo větrné elektrárny, bude zapotřebí přebudovat národně regulované systémy rozvodných sítí na dokonale fungující a zabezpečenou celoevropskou rozvodnou síť, která vstřebá například náraz v produkci proudu z větrných elektráren v severní Evropě nebo naopak příval energie z jihoevropských slunečních elektráren. To jistě není nemožné. Nepochybně to nebude ani jednoduché a laciné.
Německá vláda nejprve odstavila sedm atomových elektráren a zavázala se k uzavření všech zbývajících a teprve následně zjišťuje, do jaké tím zabředla šlamystyky a kudy z ní vede cesta ven. Pokud by u nás někoho napadlo, že budeme v tomto Němce následovat, nebylo by na škodu provést nejprve analýzy a pak se rozhodovat. Ale to už bychom asi chtěli po našich zodpovědných činitelích příliš mnoho zodpovědnosti.
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora