Představení nového amerického prezidenta Donalda Trumpa se rozjíždí, jedno exekutivní opatření či slovní útok na cizí mocnost stíhají druhé, rozčilují se Mexičané, Číňané, Japonci, Němci. Člověk ve středoevropském závětří to může sledovat s pobavením. Sledovat by to měl, namísto pobavení je ale na místě vážný zájem.

Pozornost by měl v první řadě budit fakt, že Trump kritizuje Německo, které obvinil z měnového dumpingu, tedy z umělého snižování hodnoty eura. To prospívá především německému exportu, který dokáže prodávat průmyslové výrobky, a hlavně ona příslovečná auta luxusní třídy za přijatelnou cenu po celé zeměkouli.

Stejně významný je fakt, že Trump dává svými výroky najevo, že považuje světovou ekonomiku za něco jako bitevní pole, kde je úspěch jedné země vyvážen porážkou toho druhého. A Amerika nebude mezi poraženými. To je značný rozdíl proti dosud vládnoucím liberálním představám, že na svobodném obchodu vydělá každý.

Byrokratický kapitalismus

Samozřejmě je možné polemizovat, ale něco na Trumpových výtkách vůči Německu může být. Spolková vláda nemanipuluje s eurem, přesto toleruje jeho řízené oslabování. A není sporu, že německé průmyslové firmy snižují své ceny využíváním laciné pracovní síly z nových členských zemí Evropské unie včetně Česka. Tím jsme do globálního sporu Amerika-Německo také zapleteni.

I ten nejmírnější konflikt či vyrovnávání účtů Německa s Amerikou je třeba brát vážně, protože připomíná oba největší konflikty dvacátého století. Bylo to období, kdy se hrálo o to, kdo převezme roli světového šampiona po upadajícím britském impériu, a bylo zřejmé, že to mohou být kromě Američanů pouze Němci.

Řečeno se sociologem Davidem Graeberem, šlo o dva národy, které úplně nepropadly ideologii liberálního kapitalismu volné soutěže, ale úspěšně nastolily jeho byrokratický model, kterému dominují silným státem podporované korporace se schopností expandovat po celém světě.

Ochlazení vztahů

Němci prohráli ve dvou strašných válkách, nutno však uznat, že si své ekonomické kompetence i globální přehled uchovali, a tak se stali největším světovým exportérem. Mimořádným úspěchem byla integrace východní Evropy do jejich průmyslového komplexu. Němci nemají problém s Čechy, protože zvláště česká pracovní síla je jedním z důležitých zdrojů prosperity pro jejich koncerny, zato Američané se nedokážou vypořádat s Mexičany, proti jejichž migraci se teď musí vymezovat.

Češi by měli vědět, že Němci teď hledají strategii pro období ochlazení ve vztazích s Amerikou, na jejíž stranu se v rámci brexitu staví i Britové. Obecně se předpokládá, že německé zboží překoná i případná ochranná cla v Americe – co mu také zbývá.

Za pozornost stojí i výroky odcházejícího vicekancléře Sigmara Gabriela, podle kterého může Německo výpadky v obchodu s Amerikou nahradit bližší spoluprací s Čínou. Vicepremiér tím zřejmě prozradil víc, než by bylo jeho kolegům ve vládě milé, protože stále připomínají, že Německo je jen součástí Evropy, kterou přece nemůže politicky řídit.

Nutno dodat, že hospodářsky jí dominovat může. Co čeká západní svět, který se ve svém ekonomickém rozměru najednou začíná štěpit, tak zní otázka, kterou se budou měřit také schopnosti českých lídrů.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus