... to si můžeme představit na kolapsu slavného Detroitu

Znamená řecké ne v referendu opravdu bankrot této země, které byla kdysi kolébkou evropské civilizace? Představit si to nedovedu, ale vím, jak vypadá největší městský bankrot v dějinách Spojených států.

Prošel jím Detroit, kterému se kdysi říkalo Paříž amerického Středozápadu.

Ve 20. letech minulého století do Detroitu přijel na zkušenou studovat pásovou výrobu aut u Forda i můj dědeček Jaromír Eminger. Dodnes mám schované jeho fotky a pohlednice z této pyšné a nádherné kolébky motorů.

Detroit na pohlednici ze sbírky mého dědy (20. léta)

Oč bolestivější pro mě bylo, když jsem díky časopisu National Geogpraphic, kde pracuji, poznala, jak se Detroit proměnil v nejchudobnější americké velkoměsto s dlouhodobě špatnou pověstí... Jsou tu „hektary rozkladu, zmaru a prérie, v nichž stojí osamělé domy. Ze zdí továren, v nichž se vyráběla auta, díky nimž město zažilo v 1. polovině minulého století svůj rozmach a vzestup, padají velké kusy betonu pokryté pestrobarevnými graffiti. Miliony oken s rozbitými skly vypadají jako vyhaslé oči v tváři, která už dávno ztratila jakýkoli výraz,“ popisuje v letošním červnovém čísle michiganskou metropoli po bankrotu časopis National Geographic.

Město motorů bývalo plné života. Za půl století však přišlo o více než polovinu svých obyvatel a získalo pověst krachující metropole plné opuštěných budov, všeobecné chudoby a bující zločinnosti. To, co kdysi bývalo úhlednými obytnými čtvrtěmi s mozaikou rodinných domů a obchodů, se zhroutilo. Opuštěné domy a školy přilákaly jen zloděje, obchodníky s drogami a žháře.

Detroit se svou širokou řekou, velkolepými bulváry a historicky významnou architekturou kdysi býval Městem motorů, kde se montovala většina automobilů na světě. Říkalo se mi i Zbrojnice demokracie, protože se tu vyráběly zbraně pro 2. světovou válku. Stálá práce a odborářské mzdy znamenaly, že dělník z automobilky mohl vlastnit dům, člun a dokonce i chatu. Někteří říkají, že americká střední třída se zrodila v Detroitu. Obchodní dům J. L. Hudson, který zaujímal celý blok byl se svými pětadvaceti poschodími ve své době nejvyšším obchodním domem na světě.

Jenže pak počet obyvatel Detroitu začal prudce klesat. V roce 1950 žilo ve městě 1,8 milionu lidí a přibližně 84 % z nich byli běloši. Do roku 2013 klesl počet obyvatel na 689 000 a poměr se obrátil. Stalo se tak hlavně v důsledku rasových nepokojů v roce 1967. V 70. letech minulého století Detroit proměnil v Měst vražd a dodnes zaujímá první místo v počtu násilných trestných činů mezi americkými městy, kde žije více než sto tisíc obyvatel. Počet vražd sice postupně klesá, ale město nedokáže zajisti lidem ty nejzákladnější služby, jako je veřejné osvětlení, autobusy jezdící na čas a rychle reagující policii a hasiče.

Znovuzrození Detroitu mělo nastat, když vnuk Henryho Forda nechal vybudovat velkolepé mrakodrapy Renaissance Center. jenže byly postaveny jako pevnost a návštěvníky spíše odrazovaly. V roce 1987 byla uvedena do provozu vyvýšená tramvajová dráha dlouhá 4,7 kilometru. Měla pomoci při znovuoživení centra města, ale skoro nikdo ji nepoužíval. Nepomohla ani tři nová kasina na přelomu tisíciletí. Bodem zlomu měl být také rok 2006, kdy město pořádalo finálové utkání národní ligy amerického fotbalu. Ani tentokrát nenastal zlom k lepšímu.

Poslední ranou, která srazila potácející se město na kolena, byl bankrot společností General Motors a Chrysler a krize na trhu hypoték, jež začala v roce 2008. V červenci 2013 Detroit, který zaujímá plochu 360 čtverečních kilometrů a vešel by se do něj Manhattan, Boston i San Francisco, zažádal o bankrot. Úpadek v některých částech města je tak hluboký, že tato místa se patrně nikdy nevrátí do původního stavu.

A přece... po letech skomírání „Detroit začíná být zase přitažlivý pro investory, novátory a mladé dobrodruhy, kteří se pokoušejí dát věci do pořádku. Nikdo nemluví o obnově celého Detroitu. Ale nálada ve městě se zlepšila stejně jako ustupující migréna,“ píše National Geographic. „Město je solventní, postupně se obnovuje – jedna budova za druhou. Přichází jeden nápad za druhým. A vracejí se lidé, jeden člověk za druhým. Detroit byl zbaven dluhu ve výši 18 miliard dolarů a dnes má peníze na to, co je nutné udělat. Postupně bylo obnoveno asi 40 000 pouličních svítilen, které se staly obětí času a sběračů kovů. Reakční doba policie se zkrátila z téměř šedesáti minut na necelých dvacet minut. Každý týden je srovnáno se zemí asi sto polorozpadlých domů. Lidé tvoří nové město na místech, jež byla dlouho přehlížena jako pustina. Někteří se sem přestěhovali s dobře promyšlenými plány, jiní stavějí vzdušné zámky, další žene kupředu neochvějné odhodlání. Jiní se modlí za to, aby jejich svíčky, které zatím stojí příliš daleko od plamene slibných změn, chytily spásnou jiskru. Úpadek Detroitu je dnes jeho hnacím motorem: v žádném jiném americkém městě nedokážete udělat tolik věcí s tak málo penězi.“

A to je nadějí i pro Řecko... Ovšem cena státního bankrotu nejspíš bude pro dnešní generaci Řeků nepředstavitelně vysoká a cesta zpět k prosperitě nepředstavitelně dlouhá...