František Bublan po pokusu socdemokratů zvýšit daně bohatým (nad 100 000 měsíčně) se ohradil proti výtce, že šlo o volební agitaci, o čistý populismus, který "hraje na strunu lidské závisti" (LN, 5. 10). Ne, říká, jde o etiku přežití, o solidaritu, a cituje exhortaci papeže Solidarity: "…máme usilovat o obecné blaho, protože jsme všichni odpovědni za všechny." Jistěže máme, o přežití sice nejde, ale propastný rozdíl mezi vrstvou bohatých a těch nejchudších jistě nikomu neprospívá! Páter František v sobě nezapře kazatele a navzdory všem bezvěrcům kazatele moc potřebujeme.

Lidská duše bez hygieny hyne stejně jako nemyté tělo, jenomže společnost, zvláště když není společenstvím, je věc jiná, což by exministr policajtů měl vědět. Nemůžeme uzákonit individuální ctnosti, přinutit lidi milovat své soukmenovce, národ nebo bližního. Ani vyšší daně u bohatých, kteří jak známo žiji v nepřetržitém ohrožení z morálního bankrotu, výrazně nezvýší jejich pocit sounáležitosti. V nedokonalé společnosti můžeme nastavit jen taková pravidla, co možná optimální a pokud možno konsensuální. Nic totiž neničí společnost tolik jako vnucený idealismus, už jsme ho snad zažili.

Po vyšším zdanění bohatých dnes na pokraji recese volají všude. A samozřejmě, že jde o závist a čistý populismus, jen v nejlepším případě o ignoranci ekonomickou. Vždyť je tahle nejbohatší, kosmopolitní a vysoce mobilní vrstva v podstatě téměř nezdanitelná. A proto jí Francouzi a Italové, aby se neřeklo, přiklepli jen nepatrnou tříprocentní daňovou přirážku. To jenom Mr. Prezident, nedotčený ekonomickým vzděláním, může tvrdit, že zvýšení federální daně z 35 na 39, 6% "podstatně sníží deficit a není třídní pomstou, nýbrž čistou matematikou". Není ani jedním ani druhým a nevybere víc, než zlomek takového navýšení. Těžko také mluvit o nějaké férovosti, když jedno procento přispívá státu 40 % všech daní z příjmu (The Economist). Zdá se, že jsou američtí miliardáři větší patrioti než multi-kulti Evropané.

Protože po době kožené a železné čeští novozbohatlíci postrádají prestiž dávných průmyslových podnikatelů, jako byli Škoda, Kolben nebo Baťa, a zbohatli na šikovnosti, o jejíž poctivosti ve slabém právním státě málokdo nepochybuje, je těžké vysvětlit, jak proděláme na progresivní dani. Ta přinutí boháče méně riskovat nebo odstěhují kapitál jinam.

Co takhle ekonomicky neškodnou "palácovou daň" z rezidenčních sídel? A místo řečí o solidaritě likvidovat přebujelý státní aparát a hlavně nezvyšovat daně (DPH) chudým!

LN, 7.10.2011