„Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe,
že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“
Karel Havlíček Borovský (1821-1856, český žurnalista a satirik

Čína zaútočila! Hybridní válka je tady! Čína odposlouchává naše ministry! Podobné titulky na nás útočí ze všech stran, a kdo na ně neraguje okamžitým rozšlapáním svého mobilního telefonu Huawei, ohrožuje národní bezpečnost! Opravdu stojí čínskému výrobci za to instalovat do každého mobilu „švába“ umožňujícího odposlech, pro případ, že by si jej náhodou pořídil některý náš ministr? Nakupme honem mobily Apple, a protože jich bude třeba móóóc, hodil by se v Praze Apple store, a přiznaná „štěnice“ v aplikaci FaceTime na tom nic nezmění. Nebo je to trochu, či úplně jinak? Čína je technologická a ekonomická velmoc, má asi 7 měst, která mají více obyvatel než naše republika, a zcela jiné starosti než my, proč by tak toužili odposlouchávat některého našeho ministra?

V říjnu 2014 oznámil Mezinárodní měnový fond, že HDP Číny překročil úroveň USA, a že se tak Čína stala nejvýkonnější ekonomikou světa. V našich mediích tato ekonomická informace, nejvýznamnější za posledních 142 let, zanikla, nebo jí byla věnována stejná pozornost jako hlavní zprávě dne, že v Dolních Bradavicích někdo přejel kočku. Sdělení bylo bagatelizováno úvahami o nesrovnatelném počtu obyvatel, způsobu rozdělení společenského bohatství, porušování lidských práv a pochybnostmi o úrovni výkaznictví. Čína sice považuje Tchaj-wan za svou provincii a Hong Kong a Macao jsou zvláštními administrativními oblastmi, ale v lesnických statistikách bývá uvedeno, že neobsahují údaje za Tchaj-wan, Hongkong, Macao, Tibet a vojenské prostory. Proto lze předpokládat, že ani ostatní statistické údaje nezahrnují data z těchto území.

Při samolibé zahleděnosti do sebe západ přehlédl, že Čína není zemí, kam jsme v roce 1955 s úspěchem vyváželi Rikšu ČZ 150, ale že je po 2. světové válce nejrychleji rostoucí ekonomikou světa a státem, který uskutečnil největší stavby na světě - přehradu Tři soutěsky (2003), železnici Peking – Lhasa (2006), most spojující Hongkong, Macao a město Ču-chaj (2018) - a realizuje kosmický program. Čína je vyspělou ekonomikou a konkurentem na mezinárodní politické šachovnici. A nejen to. Mezi „TOP 10“ státy se „jakoby najednou“ objevily čtyři státy, jejich moderní dějiny začaly až po roce 1949 (Čína na 1. místě, Indie na 3. místě, Brazílie na 7. místě a Indonésie na 9. místě před Spojeným královstvím, které je na 10. místě). To je nepřehlédnutelný přesun z kategorie rozvojových zemí do rozvinutých zemí, což ovšem na druhé straně znamená, že musí probíhat i opačný přesun, z rozvinutých zemí do rozvojových. A sestup z vyšších pater do nižších se týká i ČR.

USA držely pozici nejvýkonnější ekonomiky od roku 1872, kdy předstihly Velkou Británii, a poté se postupně přestal účtovat mezinárodní obchod v librách šterlinků (Great Britain Pound, £) a pro stejný účel se začal používat dolar (USD, $) existující od roku 1785. V Brettonwoodském měnovém systému, platném do 15. 8. 1971 měl USD roli světové měny s garancí směnitelnosti za zlato (ta se vztahovala na centrální banky států, nikoliv na občany). Podstatou systému byla směnitelnost amerického dolaru na zlato a vazba všech ostatních měn na dolar. Pevná fixace byla 35 dolarů za 1 trojskou unci zlata. Přestože systém zanikl v roce 1971, tzv. uzavřením zlatého okna, funkce dolaru jako světové měny se v důsledku ekonomické síly USA udržela nadále.

Analogicky, po změně ekonomických poměrů, by mohl být rok 2014 „počátkem nového finančního letopočtu“. Od 1. ledna 2015 začala Čína účtovat mezinárodní obchod v čínských jüanech, CNY či RMB, oficiální název žen-min-pi, renminbi (jüan má 10 ťiao = 100 fenů, 29. ledna 2019 byl kurz 1 CNY = 3,3470 Kč). S tím si USA (i EU) nevědí rady a vymýšlejí protiopatření obchodního i neobchodního typu. A k tomu se náramně hodíme. K našim spojencům se totiž chováme vždy loajálně, a to v míře, v jakou spojenci nedoufají, natož aby ji očekávali či snad vyžadovali. To platilo za první republiky ve vztahu k Francii a Velké Británii, po válce k SSSR a nyní k USA.

Protože ekonomickou sílu Číny nelze eliminovat, snaží se každý soudný stát na jejím ekonomickém rozvoji nějak profitovat. Zástupci všech evropských ekonomik lobbují v Číně za své zájmy a USA tlačí Čínu k tomu, aby zvýšila dovozy z USA na úkor všech ostatních. V Číně se netrhnou dveře s vládními návštěvami označovanými jako obchodní diplomacie, ale my se děsíme politických důsledů exportu Milerova krtečka! Finanční analytici nesměle signalizují, že relativní tempo vývozů z Evropy do Číny klesá. To je mimo jiné důsledkem obchodní politiky USA, která Evropu z mezinárodního obchodu vytěsňuje, a následkem ekonomických sancí EU vůči Ruské federaci, na které Čína reagovala zvýšením objemu obchodu s Ruskem. Tanečky kolem Huawei tak mohou být jen „variacemi na dané téma“, kterým je nahradit na evropském trhu čínský výrobek americkým.