Zřejmě se všichni mýlí. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), Národní ekonomická rada vlády (NERV), Transparency International, Evropská investiční banka i Evropský statistický úřad. Poukazují totiž na to, že budování dálnic je v Česku skutečným luxusem. Ti, kdo o výstavbě dálnic rozhodují, tedy Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) i ministerstvo dopravy, však kritiku odmítají.

Eurostat provedl šetření nákladů ve stavebnictví za rok 2007. Ze srovnání průměrných cen jednotlivých druhů staveb vyplývá, že před dvěma lety – tedy na vrcholu konjunktury – byla cenová hladina v českém stavebnictví pod průměrem Evropské unie. Mezi jednotlivými druhy staveb však byly podstatné rozdíly. Zatímco v případě bytů dospěla analýza k závěru, že cenová hladina v rámci EU je výrazně podprůměrná, infrastruktura naopak vycházela o třetinu dražší. U rezidenčních staveb, které většinou platí soukromí investoři, panuje ostrý konkurenční boj. To o dálniční výstavbě rozhodně neplatí. Navíc peníze do ni tečou z veřejných zdrojů. Stavební práce na komunikacích jsou až o 60 procent dražší než v případě rezidenční výstavby. Vůbec nejvýraznější je tento rozdíl – ze států EU – v Rumunsku. Česko se umístilo na šestém místě.

Na výsledky Eurostatu upozornili členové poradního sboru NERV. Dle nich by bylo řešením nelichotivého stavu třeba posílení pravomocí NKÚ, aby mohl zjištěná pochybení i pokutovat. Jenže pravomoci NKÚ jsou značně okleštěné a změna příslušných zákonů není dle poslanců na pořadu dne. Šéf ŘSD Alfred Brunclík závěry Nervu označil v médiích za populistické. „Jejich argumenty jsou povrchní. Vůbec se nedívají do střev,“ říká. A ministr dopravy Gustáv Slamečka zastává podobný názor: „Nechce se mi věřit, že by v případě nadhodnocených staveb nějací konkurenti nepřišli a nepřihlásili se s nižší cenou.“

Jako příklad enormního a obtížně vysvětlitelného nárůstu nákladů nestačí resortu dopravy prodražování vnějšího pražského okruhu, jehož cena se během posledních jedenácti let vyšplhala z 31 na více než 70 miliard korun. A nikdo by dnes zřejmě nevsadil ani korunu na to, že tato částka je již konečná. A podobných případů lze uvést mnoho. K vysoutěžené ceně 5,5 miliardy korun za dva tunely v Brně, které mají být součástí městského okruhu, se přihodily další tři miliardy. Důvodem zvýšení nákladů jsou prý obtížné geologické podmínky.

Příští rok bude ŘSD hospodařit se 62 miliardami korun. To už je značná částka, aby se okolo dopravních zakázek točili vlivní lobbisté a prostředníci s kontakty. To ostatně připouští i Bezpečnostní informační služba (BIS). „Služba se také zajímala o přípravu realizace některých významných projektů dopravní infrastruktury… Šlo o případy, v nichž se zájmové skupiny snažily účelově ovlivnit rozhodování organizací podřízených ministerstvu dopravy, a to i za pomoci různých nátlakových metod,“ uvádí BIS ve výroční zprávě za loňský rok.

Důvěryhodnosti zadávání veřejných zakázek na výstavbu dálnic rozhodně nepřidala ani kauza výkonného ředitele ŘSD Michala Haly, na kterou upozornil týdeník Ekonom. Hala na oslavu svých třicátin zorganizoval megaparty, která přišla na více než osm set tisíc korun. Kde na akci, za kterou by se nemusela stydět žádná celebrita, vzal státní úředník? Halův nadřízený Alfred Brunclík přijal vysvětlení, že Hala hradil jen sto dvacet tisíc korun a další statisíce zaplatili přátelé. S tímto objasněním se spokojil i ministr Slamečka. Krátce na to však vyšlo v pořadu Reportéři ČT najevo, že Hala jezdil v letech 2005 až 2007 motoristické závody. Jeho sponzorem byla stavební firma Edikt, která dostává od Ředitelství silnic a dálnic zakázky v hodnotě, která prý v celkovém součtu přesahuje miliardu korun. Zřejmě umí Edikt dobře soutěžit.

Týdeník EURO 41/2009