Budoucnost českého hospodářství je dobrá. A blbá nálada? Produkt blbců pro blbce
Česká ekonomika loni vyprodukovala zboží a služby (HDP) za 3841 miliard korun. Letos zatím statistici registrují mírný pokles, a to o jedno procento (tedy o cca 27 miliard). I kdyby tento trend pokračoval také ve čtvrtém čtvrtletí, což nepředpokládám, rozhodně tento rok pro Česko neskončí hůře než jako třetí nejlepší v historii. Více - a to nepatrně více - se v této zemi vytvořilo jen v roce 2011 a v rekordním roce 2008.
Vysvětlovat tato čísla "zbídačenému lidu", jak dav na Václavském náměstí radostně jejich vůdci nazývají, skoro nemá cenu. V letech 2005-2008 stouplo bohatství České republiky skoro o čtvrtinu, o víc než pět procent každý rok (!), a část národa si stejně hověla v blbé náladě. Dav z náměstí je dokonce nespokojen i s tím, že se dožívá o sedm let vyššího věku než před rokem 1989. Mohlo to přece být víc! Ani zdravotnictví totiž podle něj nestojí za nic.
Dotahování nejvyspělejších Pro někoho to může být zjištění překvapivé, ale Česko v téměř všech myslitelných statistikách průběžně dotahuje nejvyspělejší země. Byli jsme to, co je Severní Korea, dnes jsme to, co je Korea Jižní. Máme své problémy, ale který - byť nejvyspělejší - stát je nemá? Taky má svůj nespokojený lid. Máme demokracii a její kvalita v souhrnu odpovídá tomu, jací v průměru jsme. Dává nám zpětnou vazbu. Funguje. Udělali jsme tržní reformy, a kdo je udělal lépe než my? Kdysi zajímavé Maďarsko anebo Jugoslávie? Rusko anebo Polsko? Ne? Tak východní Německo? Česko je dílnou Evropy a žije za své. Čím je bývalá NDR? Odpovídám: prokazatelně největším příjemcem dotací a sociálních dávek všech dob (60 miliard eur každý rok).
Ano, v posledních čtyřech letech se růst našeho hospodářství tak nějak plácá kolem nuly. Je to však v Evropě, USA a Japonsku všude stejné, respektive často mnohem horší. Ano, je téměř českým specifikem přifukovat hospodářství, když je konjunktura, a srážet ho, když je krize. Co je to za hospodářskou politiku, ba skoro zálibu, jít s trendem? Trendové myšlení je drahé myšlení. Zasahuje nejen lid, který kupuje akcie především tehdy, když už několik let rostou (vytvoří bublinu), a bojí se jich zvláště tehdy, když dlouhou dobu klesají (pomíjí investiční příležitosti). Zasahuje i vládu a ekonomy samotné.
Dnes všechny instituce - od ministerstva financí přes banky až po výzkumné ústavy - ve vzácné shodě popisují budoucnost jako prodlužování současnosti. Přes všechny tyto nálady je budoucnost českého hospodářství dobrá. A lepší, dokonce mnohem lepší, než malují opisovači současnosti.
Posuďte sami:
1. České banky jsou zdravé a v mimořádné kondici.
2. Český průmysl je na tom nejlépe za posledních sto let. Jeho podíl na tvorbě HDP je nejvyšší ze všech zemí EU. Dochází k dalšímu robustnímu přesouvání výroby k nám. Nabírá na síle expanze do Ruska a dalších našich tradičních obchodních teritorií, která nyní prosperují a mají peníze. Odrazem obchodní síly je dlouhodobě rostoucí export, letos zatím o osm procent, a jeho stabilní příspěvek k růstu HDP, tedy blahobytu země.
3. Stavebnictví kleslo oproti roku 2008 o 20 procent, také ale proto, že v zostřené konkurenci "za méně postaví se více". Pomůže akcelerace investic státu, protože v letech 2013-2015 dorazí více než polovina z plateb z EU na nynější sedmileté rozpočtové období.
4. Zemědělství mělo z důvodu suchého jara horší rok, možná se bude opakovat, ale spíš ne.
5. Sektor služeb je v Česku málo rozvinutý, toho si všímá každý, kdo má mezinárodní srovnání, i zde tedy je velký a nevyužitý potenciál růstu.
6. Spotřeba domácností momentálně mírně klesá, tento výkyv však je nejspíš u konce.
7. Eurozóna, náš největší obchodní partner, se pokouší své problémy takzvaně vysedět. Tiskne peníze a tento trend bude zrychlovat. To České republice neškodí. Spíš vidím nové příležitosti.
8. ČNB svou měnovou politikou výrazně pobízí k investicím a znevýhodňuje spoření. Kdo dříve překoná kyselé nálady, dostane prostor a získá náskok.
Oproti všem očekáváním soudím, že celkový výkon české ekonomiky už v posledním čtvrtletí tohoto roku stoupne a že v roce příštím tento trend bude akcelerovat. Rozhodně nad dvě procenta růstu HDP, což v dnešních pesimistických bažinách nepředpokládá nikdo. Česká prosperita závisí - poté co u nás byly úspěšně zavedeny principy tržního hospodářství - mnohem více na každém z nás a na kontextu světové ekonomiky než na vládách, kterým tak rádi spíláme. Zbavit se blbé nálady znamená neposlouchat profesionální traviče studní (například Jan Kraus, Michal Viewegh a zástupy jejich méně talentovaných následovníků ve venkovských hospodských zařízeních) a opravdu něco dělat.
LN, 21.11.2012
Autor je prokurista, Value Added, a. s.