Česká vláda připravila daň zacílenou na americké internetové giganty. Chce je přitom zdanit razantněji než jiné evropské státy.

Digitální daň, anebo také GAFA daň (podle iniciál korporací – Google, Amazon, Facebook a Apple) vyměřovaná podle globálního obratu i obratu v Česku postoupila do druhého čtení ve Sněmovně. Tento týden se jí bude zabývat klíčový rozpočtový výbor.

Ministerstvo financí odhaduje, že do bezedného státního měšce nasypou velcí hráči pět miliard korun ročně. Už letos by v něm mohly přistát dvě a půl miliardy, protože zákon má platit od července.

I Schillerová ráda sedmičku

Vládní návrh vychází z pokusu o evropskou digitální daň, podle které měli být internetoví giganti daněni tam, kde inkasují peníze za služby, tříprocentní sazbou. Chystanou směrnici smetly ze stolu státy s nízkými daňovými sazbami Irsko (evropské sídlo Googlu) a Lucembursko (sídlo Applu) a také Finsko se Švédskem.

Některé evropské země – Francie, Rakousko, Belgie, Itálie, Španělsko a také Česko – proto začaly chystat vlastní zákony na molochy ze světa jedniček a nul. Jejich vlády vycházely z připravované evropské normy a navrhly tříprocentní daň, Británie se spokojila s dvěma procenty.

Česká myš však zařvala, že chce rovných sedm procent. A byť Ministerstvo financí původně navrhovalo tři procenta, do Sněmovny dorazil návrh se sedmiprocentní sazbou. Pozoruhodné to je i proto, že česká úroveň veřejných dluhů je výrazně nižší než u států, které chtějí danit třemi procenty.

Vyšší sazbu si osobně vyžádal Andrej Babiš: „Podle mě je to málo, ministryně Schillerová má za úkol spočítat, jestli a o kolik by mohla sazba být vyšší,“ nechal se slyšet v rozhovoru pro Lidové noviny.

Alena Schillerová tedy počítala a počítala, až se dopočítala k číslovce sedm, což je podle online průzkumu matematika Alexe Bellose nejoblíbenější číslovka světa. Teď tedy zbývá čekat – pokud tato sazba bude schválena a finance začnou daň vybírat –, nakolik to zase Česku spočítá Donald Trump.

Přehlédne Donald titěrné Česko?

Jak se dalo předpokládat, zemím, které digitální daň chystají, už americká vláda pohrozila odvetou. Francouzi výběr daně plánovaný zpětně od počátku loňského roku pozastavili poté, co jim Američané oznámili, že chystají (až stoprocentní) cla na francouzské kabelky, šampaňské, kosmetiku a sýry.

Francouzská vláda přistoupila na to, že vyčká na výsledek rozhovorů, jejichž základem se stane návrh jednotného zdanění firem s globálním dosahem, který vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Návrh nechává běžné zisky globálních korporací v režimu nynějších pravidel, mezi státy rozděluje pouze ty nadprůměrné.

Francouzského příkladu mohou následovat mnohé další země. A Česko? Je tato země připravena na americkou odvetu? Máme se jí vskutku obávat?

Pro internetové korporace na jednu stranu není titěrný český trh důležitý, a tak by jim česká daň nemusela kdovíjak vadit. Také americkou vládu by proto nemusela dráždit tak jako daň francouzská.

Na druhou stranu česká sedmička vyčnívá z řady. A tím si říká o to, aby nebyla ve Washingtonu přehlédnuta.

Riziko není zanedbatelné. Namístě je proto otázka: Má malá otevřená ekonomika závislá na plynulém mezinárodním obchodu jít s otevřeným hledím do střetu s Trumpovou Amerikou, bez ohledu na to, kdo a zda vůbec někdo, bude stát po jejím boku?

Hodnota českého vývozu do Spojených států se pohybuje kolem sta miliard korun. Ztráty, které by při případné americké odvetě pocítili čeští exportéři a státní rozpočet, by patrně převážily očekávaný (hypotetický) výnos daně z digitálních služeb. Clům by se přitom české firmy vyhýbaly mnohem hůř než americké firmy digitální dani.

K tomu se patří připomenout varování daňových poradců, kteří upozorňují, že český návrh je sporný z hlediska dvojího zdanění a komplikuje beztak komplikovaný daňový systém v zemi. Kromě toho stát bude daň obtížně vymáhat.

Finanční správa nemá přístup k informacím z účetnictví globálních firem, které mají pod digitální zdanění spadat. Nemůže ani sama zkontrolovat, kolik jejich tržeb pochází z Česka. Pravda, finanční správa si tato data může vyžádat od země, kde má firma sídlo. Jenže tamní správa není povinna jí údaje předat.

Jak to dopadne?

Tuším, že česká vláda nakonec ve Sněmovně kývne na nižší sazbu, třeba na pět procent. Připustila to ostatně ministryně financí. Do zákona se také během jednání ve Sněmovně může dostat i paragraf, který vládě umožní jeho platnost pozdržet a poskytnout určitý čas globálnímu řešení, jak to udělali Francouzi.

A americká reakce na případnou pěti- či sedmiprocentní digitální daň? Ta je stejně nevyzpytatelná jako Donaldovy ranní tweety.