Dnes se zdá, že je v Evropě koronavírová krize především krizí veřejného zdraví. Zítra to bude vážná hospodářská krize a již se to projevuje. V sázce jsou pracovní místa a živobytí milionů Evropanů. Velké společnosti mají velké rezervy a úvěrové možnosti, ale ohroženi jsou především lidé se skromným platem, samostatně výdělečně činní, nebo malé a středně velké společnosti. Důsledky mohou být hrozivé a pro mnohé, především pro menší ekonomiky jednotlivých zemí EU, fatální. Aby se předešlo tomu nejhoršímu, Evropa by měla jednat rychle, rozhodně a se smyslem pro solidaritu.

Národní mechanismy sociálního zabezpečení a vládní nouzová opatření pohltí jenom část problému tohoto úderu. Pokud však chceme zabránit tomu, aby se z toho stala nová krize státního dluhu, jako byla ta, kterou jsme viděli v roce 2012 a z které se nejenom Evropa sotva zotavila, měli by odpovědní přijít se společným evropským přístupem. Nyní je nejvyšší čas, aby Evropská komise vystoupila a převzala odpovědnost za vypracování společného návrhu, který by odpovídal balíčku cca ve výši dvou bilionů dolarů, obdobně jako ve Spojených státech. Komise nebude muset začít zcela od nuly. Evropská centrální banka, i když pozdě, již učinila správný krok tím, že navrhla jakýsi „program nouzového nákupu státních dluhopisů“ ve výši necelé jedné miliardy eur. Je to sice jakési minimum, které však zemím EU momentálně pomůže.

Mnoho ekonomů odhaduje, že celková škoda způsobená epidemií koronaviru bude činit deset procent evropského HDP, což odpovídá cca jednomu bilionu eur /1 000 000 000 000 eur/ a může to být i více. Komise by tedy měla naléhavě zahájit solidní Evropský program stability a obnovy v této hodnotě, tedy minimálně jednoho bilionu eur. Evropská komise by měla navrhnout třeba nový dluhopis, který není podporován klasickou „vzájemností“ mezi členskými zeměmi, ale „celoevropskou“ zárukou. Tato opatření by za žádných okolností neměla mít vliv na dluhovou pozici žádné z členských zemí. Naopak by měla být nízkorizikovou příležitostí pro institucionální investory a banky po celém světě, které budou čerpat peníze do reálné evropské ekonomiky, aby pomohly jejímu oživení. Možností v tomto směru je jistě více.

Nastal čas ukázat vzájemnou solidaritu a odvrátit novou ekonomickou katastrofu spuštěním nového přístupu v celé Evropě. Tvrdit, že česká ekonomika má hodně likvidity, je sice pravda, ale stačit to rozhodně nebude. Naši politici by měli být při tom a aktivně se podílet na této obnově ekonomiky Evropy a neblouznit, že vše vyřešíme sami. A ti politici, které máme v Bruselu, by měli přestat vykřikovat protichůdné populistické názory, s problematikou se podrobně seznámit a vystupovat jednotně v zájmu celé ČR a EU. Nejsme totiž jako Velká Británie a sami bez EU bychom se dostali do recese na mnoho let s fatálními dopady, a to nejenom pro ekonomiku samotnou. Úvahy, že by se jednotlivé instituce EU měly reformovat, jsou jistě na místě, ale je to otázka pro budoucnost. Je to problém, o kterém se zatím jenom příliš mluvilo, ale nic nedělalo. Na druhé straně úvahy, že by se EU měla rozpadnout, jsou jen důkazem myšlení politiků ne příliš kompetentních. Tak se alespoň domnívám.