Závěry z jednání německé vlády v Merseburgu opět oživily otázku otevření německého pracovního trhu pro naše občany. U sousedů mají podle všeho zájem takzvaně vyzobat z naší personální nabídky to nejlepší. Není se jim co divit, nedostatek kvalifikovaných pracovníků pro technické profese trápí stejně německé i české podniky. Vyplývá to i z textu, který shrnuje postoj jednotlivých oborových skupin německých podnikatelů k uvolnění trhu práce (text je k dispozici zde). Tento materiál jsem obdržel od tajemníka obchodně-ekonomického úseku našeho generálního konzulátu v Drážďanech jako reakci na moji poznámku k nedávným výrokům saského předsedy vlády, který pochybně argumentoval proti uvolnění pracovního trhu tím, že takový krok může vést k posílení pozice neonacistů v tamním parlamentu.

Postoj německé vlády k otázkám otevření trhu práce podle všeho odráží postoj jednotlivých německých podnikatelských svazů. Například saské podniky se potýkají, co se týče personálních otázek, s velmi podobnými problémy jako firmy na české straně hranice. I jim chybí kvalifikovaní pracovníci ve stejných, tedy technických, oborech. Z praxe vím, jak velký problém je pro investory, kteří například v Ústeckém kraji rozjíždějí v těchto oborech výrobu, sehnat kvalitní pracovníky. Napadá mě tak trochu kacířská myšlenka: Je dílčí otevření pracovního trhu pro naše občany v souladu se zájmy našeho hospodářství respektive podnikatelů a firem, které u nás působí? Jistě, přeháním, ale možná ne tolik, jak by se na první podhled zdálo. V současné době nezaměstnanost u nás klesá a na trhu práce je už delší dobu po některých, především technických profesích, značná poptávka. Pokud dojde skutečně k uvolnění pracovního trhu v sousedním Německu a Rakousku, logicky může dojít k dalšímu odlivu kvalifikovaných zaměstnanců z tuzemských podniků. Nebylo by to poprvé, podobnou situaci už jsem zažili v českém zdravotnictví. Něco takového by novým investorům ani zavedeným podnikatelům neulehčilo život. Jistě, nabízí se argument, že ti, kteří jsou schopní a dokáží pracovat v zahraničí, už si svou příležitost našli. Neviděl bych to ovšem tak jednoduše. Pro otce od rodiny je totiž rozdíl odjet pracovat do Irska nebo dojíždět padesát kilometrů za hranice, zvlášť pokud mu práci a komunikaci zprostředkuje agentura.

Osobně jsem pro úplné otevření pracovní trhu, bez toho, aby docházelo jen k takzvanému vykrádání inženýrů v našem průmyslu. Bohužel se ale budeme asi muset připravit na variantu postupného otvírání, které bude pro naše hospodářství méně příjemné. Z tohoto problému jsou pak podle mě v zásadě dvě cesty. Po té první volají v poslední době u nás hlasitě především velké firmy. Mají zájem o větší uvolnění českého pracovního trhu pro občany států na východ od nás. Ministerstva by měla toto volání vyslyšet a přijmout potřebné úpravy zákonů. Zachováme se tak stejně jako Německo – budeme lákat a vybírat odborníky v zahraničí. Druhou možností je větší počet nových absolventů technických oborů. Zde ovšem narážíme v posledních letech na problém s jejich malou atraktivitou pro studenty, respektive pro jejich rodiče, což určitě nebude lehké změnit. Technika je zkrátka náročnější a pro to, aby se na ni studenti „dali“, bude nutné něco udělat.

Tato dvě řešení, přesněji jejich kombinace, jsou ale asi jedinou možností, jak se vyhnout situaci, kdy na otevření pracovního trhu u sousedů a případný odliv pracovní síly doplatí naše firmy. Byla by škoda přijít o investory, které jsme s velkým úsilím nalákali do našich průmyslových zón, jen proto, že pro jejich výrobu nebude dostatek schopných a kvalifikovaných lidí. Možnost pracovat v celé EU by měli mít všichni naši občané bez rozdílu, je ale otázkou, jak rychle tuto možnost všichni dostanou. Bylo by podle mne chybou jen čekat na to, co taková změna na v naší ekonomice přinese a nebýt zároveň připraveni na její možné důsledky.

www.fialapetr.cz

náměstek hejtmana Ústeckého kraje