J. Kraus 31.8.2020 8:52

Stalo se před týdnem na poště v asi pětitisícové obci na okraji Prahy. Jdu na poštu, přede mnou se otvírají samočinné dveře a za nimi mi zastupuje cestu jakási frajle. Chci ji obejít, ona dělá úkrok mně do cesty. Trochu se lekám, ale ona se směje jako budulínek a "pane, jak vám mohu pomoci?" Teď už se lekám doopravdy, na sexuální objekt snad nevypadám, je pošta přepadena? Naštěstí se podívám na lidi ve společné frontě ke dvěma otevřeným přepážkám (z pěti). Dívají se na nás a pobaveně se usmívají. Konečně mi to dochází a odpovídám: "Jdu si pro balík". Frajle se rozzáří ještě víc: "To se musíte postavit na konec fronty".

Z těch pěti přepážek je vždy otevřena jedna nebo dvě, ale v zákulisí jsou vždy tři až čtyři další pracovnice. Mimochodem, za starých časů, kdy obec měla jen asi dva tisíce obyvatel, byla pošta v adaptované místnosti řadového přízemního domku. Dvě přepážky, dvě pošťačky, žádné fronty. A listonoš pan Svoboda všechny balíky nosil až do baráku. To ovšem byla doba, kdy ženy většinou ještě nemusely chodit do práce a mohly být doma, protože manžel uživil celou rodinu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zlesa 31.8.2020 8:49

Kdybyste si přátelé přečetli ten Zákoník práce, který platil v těchto věcech už za dob bolševika, neztráceli byste tu čas planými řečmi. Včetně autorky. Soud rozhodl podle nějakého zákona. O něm rozhodli naši předci už dávno. Dnes některé odbory ve firmách ty paragafy kopírují do Kolektivních smluv, aby bylo ve firmě jasno.

Je pravda, že Zákoník práce je relikt, na jehož změnu nikdo nemá odvahu. Vypadá sice jako ochrana zaměstnanců, ale je tam spousta věcí, které naopak chrání zaměsnavatele. A to tak jak potřeboval bolševik, aby si chránil svůj stát a lidi si nevyskakovali a museli makat. A to funguje dosud. Proto taky u nás nejsou stávky, proto tlak na mzdy nepříchází od zaměstnanců, ale od socialistických vlád. Přes minimální mzdu, zaručenou mzdu, atd. Proto je možné, že z firmy, kde mzdové náklady jsou třetinou čistého zisku po zdanění, celý ten zisk odpluje do zahraničí. A to už skoro deset let, po tom co ji zahraniční vlastník koupil. Aniž by to vyvolalo jen náznak, že by zaměstnanci chtěli něco z toho zisku taky vymoci, i když mají mzdu jen velmi mírně nadprůměrnou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Uživatel 31.8.2020 8:31

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Uživatel 31.8.2020 8:27

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Krajíček 31.8.2020 8:25

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Uživatel 31.8.2020 8:16

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lapil 31.8.2020 8:10

Zásadní namitka: pro státní podnik Posta plati stejné zákony jako pro kterýkoliv jiný podnik. Je-li nezákonné platit mzdy podle místa pracoviště pošťákům, je to nezákonné i v případě soustružníků.

Pripominam: nějaký dost podobný problém byl s řidiči kamionů. Francouzi chtěli, aby se jejich mzda odvíjela od toho, kde zrovna ten den šoférují. Nebo tak nějak.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Pankovic 31.8.2020 7:10

"Spravedlivě ", aby měli všichni stejně, se dá rozdělit jenom bída. Všem stejné montérky, jako v Číně!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Bartl 31.8.2020 7:04

já na tom nic moudrého nevidím. O čemže to vlastně pojednává? Pokud to panička vyvěšuje zadarmo, tak se jí divím. Takové nutkání, asi jako pan Macek. Řešení není.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Halašta 31.8.2020 5:59

Tenhle článek jde úplně mimo. Podstatou problémů, který tu je správně popsán z pohledu ekonoma, je znění § 110 zákoníku práce. V něm není trh práce vůbec reflektován. Jde o socialisticko Paroubkovský relikt,

Řešením tedy je zpřesnění zákona. Ovšem ve změně textu § 110 na konstatování, že mzda a plat mají respektovat trh.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krásenský 31.8.2020 3:18

"Jediné, na co má každý nárok, je nabídnout mi obchod: Každý má právo mi jako zaměstnavateli nabídnout svou práci. A pokud se dohodneme na ceně práce, která bude nižší, než jakou hodnotu má pro mě nabídnutá práce, máme právo obchod uzavřít a podepsat pracovní kontrakt. Nic víc, nic míň. Jak prosté. Jak průzračné. Jak morální."

A když se nedohodnu s místními, přivezu si zaměstnance odjinud, třeba z Rumunska či Ukrajiny. Nebo rovnou přestěhuji své podnikání jinam - třeba do Číny, Indie... Svět je přeci globální vesnice. Mám na to přece právo, je to prosté a průzračné.

Každý se může zachovat jako já. Proč si propuštěná šička z textilky nezařídí živnosťák a nepodniká v oboru jako krejčová?! Že mi nemůže konkurovat, protože moje hromadná výroba za optimálních mzdových nákladů včetně cel a dopravy je levnější než její práce? No a?! Může se přeškolit. Jako každý, nebo může odejít do služeb...

Že není zaměstnanec a zaměstnavatel v rovné pozici? Že je zaměstnanec tlačený svými životními náklady? Ale jděte, vždyť tu byl do nedávna nedostatek pracovních sil. Že levných? Ty lidi měli vysoké nároky, tak jsme se nedohodli, vždyť tu práci zvládne i Bulhar.

Že nabízím práci za mzdu, která nepokryje místní životní náklady? No od čeho tu je záchranná sociální síť? Jsou přeci dávky na bydlení, topení, v sociální nouzi... Ať se o ně postará stát, nebo ať sníží své životní náklady.

Že lidé nechtějí kupovat moje výrobky? Že jsou pro ně příliš nákladné? No co, dotlačím stát, ať zařídí něco jako šrotovné. Nebo povinný výkup jako u "zelené" energie. Mne přeci stát nenechá padnout! Víte kolik já zaměstnávám lidí?!

---------------------------------------------------------------------------

Takto vypadá spirála smrti. Letadlo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Gajer 31.8.2020 2:01

Jdu si od autorky přečíst další blog. S tímhle na 100% souhlasím.

Škoda, že takto rozumně neuvažují všichni, kteří v tomto státě rozhodují.

• reagovat
• nahlásit příspěvek