Mnoho lidí dá v hodnocení různých událostí hodně na „trhy“. Vychází to z jinak celkem správné představy, že trhy jsou efektivní a racionální a že cena na nich je vytvořena v prostředí malé informační asymetrie.
Tato představa v sobě tedy zahrnuje přesvědčení, že trhy jsou nejvíce poučeným místem, na kterém se vyhodnocuje maximum dostupných informací a podle nich se tvoří cena.
V podstatě je tato představa správná. Pravda – někdy se trhy chovají jako blázen po vysazení prášků, ale nyní počítejme s tou první a nesporně daleko, daleko, daleko častější verzí.
Ono je totiž poněkud složité i ty efektivní a racionální reakce trhů na jednotlivé události dešifrovat a nějak smysluplným způsobem interpretovat. Je to trochu jako s tou slavnou věštbou před bitvou u Salamíny. Delfské orákulum hovořilo o dřevěných hradbách, které odolají Peršanům. Byl to skutečně boj, aby Themistoklés prosadil mezi rozhádanými aténskými vojevůdci a politiky výklad, podle kterého byly dřevěné hradby obrazem loďstva. Tedy, jak víme z drtivé porážky krále Xerxése a zničení jádra jeho flotily, aby prosadil správnou interpretaci (pokud u věštby můžeme o něčem takovém mluvit).
Vykládat tržní signály je vskutku podobně těžké. Například sociální sítě jsou plné tvrzení, že posílení libry po vítězství Borise Johnsona v britských parlamentních volbách je jasným signálem, že trhy vítají konzervativce a brexit. Nu, jestli ono to není přání otcem myšlenky.
Tedy zaprvé, posílení libry po zveřejnění výsledku voleb z 1,31 na 1,35 dolaru za jednu libru není nic světoborného. Navíc ještě během pátku 13. prosince jsme se dostali na 1,33 a v úterý během dne na 1,32 dolaru za jednu britskou libru. Interpretovat několikahodinový (sice relativně ostrý, ale nedlouhý) výkyv jako projev bezmezného štěstí trhů by bylo hodně odvážné. Nicméně v naší zemi máme hodně odvážných lidí, takže takových interpretací jsou všude hromady.
Zadruhé je dobré dívat se na věci nikoliv optikou okamžiků, ale spíše trendu. A pak vidíme, když se podíváme trochu do minulosti, že v roce 2015 (před ohlášením termínu referenda) stála libra přes 1,5 dolaru, byla tedy podstatně silnější. Ještě těsně před referendem byla nad 1,4 dolaru. Současný kurz je v podstatě kurzem „po referendu“. Ano, pravda: libře se v mezidobí vedlo už i hůře (dno 1,2 dolaru). Jenže o dvou dolarech za libru (2007) už skutečně není řeč.
Jestli ono není to posílení libry spíše úlevou trhů, že nezvítězili labouristé, kteří byli tentokrát i pro silné tržní žaludky nezvládnutelné sousto. Zároveň vývoj trhů po onom úlevném „Ufff“, které bylo slyšet skutečně všude, říká daleko více jednu věc: Brexit je nepříjemnost a riziko, očekáváme ho pozorně a nepředpokládáme nic hladkého. Což platí bez ohledu na konzervativce a BoJo v jejich čele. Trhy totiž pouze málo vnímají politický marketing o tom, jak skvělé a nejlepší budou příští obchodní dohody. Trhy si počkají na ty dohody a pak je vyhodnotí podle jejich obsahu.
Podobně trhy hodnotí výsledky obvykle poněkud hlouběji než jen tím, kolik kdo získal křesel. To je důležité pro získání a udržení moci, ale nemusí to ukazovat trendy ve společnosti. A tady pozor – když odmyslíme volební systém, tak na „fyzický“ počet hlasů konzervativci zase tak moc neuspěli. Přičemž fatální propad unionistických a royalistických sil ve Skotsku a v Severním Irsku otevírá dosti dramatické scénáře budoucnosti. Vnitřní proudy britské společnosti ukazují spíše k problémům a nestabilitě než k tomu, že by si na ostrovech nyní všichni padli kolem krku s výkřiky „Semknout, semknout!“
Ale pozor. Zároveň nelze ty křivky kurzového vývoje interpretovat tak, že by se obchodníci děsili budoucnosti. Nyní pravděpodobné scénáře obsahují různá rizika, velká i menší. Ale to platí o každé budoucnosti. Což trhy vědí velmi, velmi přesně.
Pokud by popravdě někdo opravdu chtěl ze skotačivé reakce libry někdo něco vyvozovat, tak nejlépe by to mělo být něco jako: Úleva trhu, že nejhorší možnost v podobě zdivočelých labouristů padla, ale velká opatrnost před budoucími riziky, kterých je více, než nebezpečenství mezi Skyllou a Charybdou.
Převzato z blogu Luboš Smrčka s autorovým souhlasem