Zatímco Češi slavili dvacáté výročí „sametové revoluce“, šéfové firmy deCODE vyhlašovali bankrot. Řeč čísel byla jasná. Firma měla aktiva v hodnotě necelých 70 milionů dolarů a dluh ve výši 313,9 milionu dolarů. V „červených číslech“ se pohybovala dlouhodobě. Vlastně se od svého založení v roce 1996 ze záporné účetní bilance nikdy nevyhrabala. V poslední době prodělávala každý kvartál asi 12 milionů dolarů a už v srpnu 2009 finančníci signalizovali, že je jen otázka času, kdy deCODE půjde ke dnu.
U zrodu firmy stál přední světový genetik Kari Stefansson, který využil jedinečnosti Islandu a jeho obyvatelstva k zásadním průlomům v oboru genomiky a genetiky. Islanďané tvoří více méně uzavřenou společnost. Ostrov byl osídlen v rozmezí let 874 až 930 n.l.. Jako první k němu dopluli možná už v 6. století n.l. irští mniši, ale ti tu celkem logicky nemohli založit trvalou populaci. Úspěšnější byly vikingské snahy o osídlení ostrova. Po řadě skandinávských osidlovacích fiasek se stal prvním skutečným Islanďanem Ingólfur Arnarson, který prchnul z rodného Norska před obviněním z vraždy. Arnarson a jeho lidé se usídlili na Islandu natrvalo. Mužští obyvatelé Islandu byli prakticky bez výjimky skandinávského původu. Původ žen byl o poznání pestřejší. Některé sice pocházely ze Skandinávie, ale mnohé z prvních Islanďanek se narodily v Irsku a ve Skotsku. Britské ostrovy byly v 10. století cílem častých vikingských nájezdů. Nedílnou součástí bohaté kořisti byly i unesené ženy.
V následujícím tisíciletí prodělala dědičná informace islandské populace výrazné změny. Má je na svědomí tzv. genetický drift, který je výsledkem náhodných procesů a uplatňuje se především v málo početných populacích. Drsné podmínky Islandu nikdy nedovolily populační explozi, a tak není divu, že se tu genetický drift prosadil tak výrazně. Díky tomu je dnešní obyvatelstvo Islandu po genetické stránce poměrně "jednobarevné". Vzájemné příbuzenské vztahy Islanďanů lze spolehlivě vystopovat ze zápisů v místních matrikách. Navíc tu funguje velmi dobrý zdravotní systém s perfektní dokumentací.
Tyto okolností tvoří mantinely hřiště, na kterém deCODE rozehrála úžasný výzkumný program. Na základě výsledku genetických analýz dědičné informace Islanďanů, údajů o jejich příbuznosti a o chorobách, kterými trpí oni sami, jejich příbuzní či předci, odhalovali vědci genetické dispozice k nejrůznějším chorobám jednu za druhou. Výsledky publikovali v těch nejlepších vědeckých časopisech, jako je Nature, Science, New England Journal of Medicine nebo Nature Genetics. Kdybychom výsledky jejich bádání přepočetli na body proklínaným českým „vědoměrným kafemlejnkem“, došli bychom jistě k impozantním číslům. Také praktické uplatnění výsledků je v podstatě jisté, protože moderní medicína bude stále více klást důraz na prevenci. Znalost rizikových dědičných faktorů bude její nedílnou součástí. Vše má jeden jediný háček. Nebo spíše HÁK. Praktické uplatnění a především příjmy, které z něj poplynou, jsou stále ještě příslovečným holubem na střeše. A deCODE potřebuje nikoli „vrabce v hrsti“, ale více než 300 milionů dolarů na bankovním účtu. V současné době je objektivně nemůže sehnat. Na tom se shodují všichni. Pro výsledky tohoto špičkového, důležitého a prospěšného výzkumu zatím neexistuje trh. Zatím tu nejsou ti, kteří by výsledky koupili a přetavili je v nové diagnostické soupravy a nové léky. A kde nic není, tam čert nebere a deCODE neinkasuje.
deCODE před vyhlášením bankrotu vytvořila společnosti, do kterých převedla své zásadní aktivity, a tak tento veledůležitý výzkum zřejmě poběží dál pod hlavičkami jiných firem. Analytici se shodují v obavách, že je to jen dočasné řešení, protože ani nové firmy nenajdou na neexistujícím trhu pro výsledky svého výzkumu movité kupce. Po čase budou opět vězet až po uši v „červených číslech“ a na dveře jejich genetických laboratoří budou bušit exekutoři.
Chytří lidé se poučí z chyb druhých, hlupákům nestačí ani jejich vlastní kopance. Vezme si někdo v České republice ponaučení z „kauzy deCODE“? A nebo si budeme i nadále hrát na to, že kvalitní aplikovaná věda musí zákonitě najít kupce a investory a nedostatek kapitálu je jasným důkazem neschopnosti vědců? Slova „věda“ a „vědci“ jsou v tomto kontextu nesmírně důležitá, protože se tu bavíme o skutečném vědeckém bádání a objevování, jehož výsledky lze patentovat a publikovat v kvalitních mezinárodních vědeckých časopisech. Nehovoříme o hašení akutních problémů, s nimiž se potýká konkrétní firma. Třeba pekárna, které špatně kyne těsto chléb, nebo automobilka, jejíž konstruktéři nedocenili kondenzaci vody v karosérii. Podle představ kapitánů české vědy, výzkumu a inovací by měla aplikovaná věda čerpat peníze z „kafemlejnku“ a zároveň by ji měli významnou měrou financovat „uživatelé“. Z principu by neměla dostávat peníze na kompletní výzkum, ať by byl potenciálně sebedůležitější a sebeslibnější. Aplikovaná věda by měla bádat jen nad tím, po čem je poptávka podložená finanční spoluúčastí.
Umí si někdo představit, jak českou aplikovanou vědu financují například sklárny s vyhaslými pecemi nebo zemědělci vylévající neprodejné mléko do čerstvě zoraných brázd? Vždyť i pro převratné objevy profesora Holého je Česká republika až příliš malý rybník a své kupce by tu jeho patenty jen těžko hledaly. A mohou nastat celkem reálně situace, kdy potenciální „uživatel“ bude mít naopak eminentní zájem na tom, aby se určitý výzkum vůbec nedělal. Nebo si umí si někdo představit, jak sirkárna spolufinancuje výzkum věčné zápalky?
Hrozí, že za příspěvek ze státní kasy zdánlivě vydávané na aplikovanou vědu budou naši vědci řešit kynutí těsta v pekárně a napravovat lapsy konstruktérů z automobilek, protože to budou jediné aktivity, na které seženou finanční spoluúčast "uživatelů".. Kdo na tuto hru nepřistoupí, bude rázem „zbytečný“. Pokud vystavíme i velmi kvalitní vědu s potenciálně jasným aplikačním uplatněním takovému „ekonomickému darwinismu“, nemusí přežít. Jak známo z díla Charlese Darwina, přežití záleží na podmínkách, na něž nemá aktér evoluce zhusta pražádný vliv. Pokud jsou podmínky neúnosně drsné, vymřou i ti, kteří rozhodně nejsou žádná nedochůdčata. Tato kataklyzmata známe jako "masová vymírání".
Firma deCODE není ani v mezinárodních měřítcích žádný vědecký outsider. Přesto je, řečeno slovy biologů, zralá na zápis do Červené knihy ohrožených druhů nebo rovnou na zápis mezi druhy vymřelé. Všichni genetici se shodují v tom, že definitivní zánik deCODE bude navzdory své „logičnosti“ znamenat obrovskou ztrátu.
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora