Obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska se dokázali oklepat z krize, protože byli schopni přijmout velmi tvrdou medicínu
Jarní ekonomická předpověď Evropské komise nedopadla pro mnoho členských zemí dobře. Odhady růstu se snižují, řada členů si na oživení bude muset počkat. "Polský zázrak" už nekonsternuje jako před pár lety, když se v recesi plácali všichni, jenom Polsko šplhalo vzhůru. Jedna skupina zemí však i letos a příští rok vykáže růst, který je pořád působivý.
Jistě, v roce 2009 tři pobaltské republiky spadly do mnohem hlubší propasti. Tehdy HDP Estonska klesl o 14,3 procenta, Litvy o 14,8 procenta a v případě Lotyšska, které muselo přijmout zahraniční finanční výpomoc, dokonce o neuvěřitelných 17,7 procenta. A to bylo mnohem hlouběji než kterákoli jiná země v Evropě. (Porovnejte to s Řeckem, které v roce 2009 spadlo jen o 3,1 procenta.) Jenže Pobaltí se až překvapivě zdatně dokázalo z recese oklepat, zatímco Česko je znovu v "recesním režimu" a může počítat s dalším rokem mírně záporného hospodářského růstu.
Žádná z pobaltských republik se ale ještě z hlediska nominálního produktu na obyvatele v běžných dolarech nedostala na předkrizovou úroveň.
A nepodaří se jim to ani letos, nejspíš až v příštím roce. Odvrácenou stránkou oživení je také vysoká nezaměstnanost, která i v relativně nejlépe prosperujícím Estonsku převyšuje současnou českou míru nezaměstnanosti asi o jeden a půl procentního bodu.
Je třeba připomenout, že nezaměstnanost by mohla být mnohem horší, kdyby zejména mladší a vzdělanější ročníky nezvedly kotvy a nezkusily hledat práci v cizině. Častým "akcelerátorem" přitom byla neschopnost splácet hypotéku doplněná poklesem tržní hodnoty pod zůstatek nesplacené jistiny.
Porovnáte-li Pobaltí s Českem, je pozoruhodná jedna věc, a to vývoj mezd a míry úspor domácností. Vysvětlení, proč se zrovna obyvatelé Pobaltí dokázali takhle oklepat z krize, musíme hledat ve schopnosti obyvatelstva přijmout velmi tvrdou medicínu. Jinak řečeno, tyto tři ekonomiky musejí mít hodně flexibilní trh práce.
A čísla to potvrzují. V roce 2009, když bylo v Lotyšsku opravdu zle, klesly mzdy v přepočtu na jednoho zaměstnance o 12,7 procenta, přestože se zaměstnanost snížila o 13,2 procenta.
Při mzdové rigiditě by byl pokles daleko vyšší. Mzdy klesly také v následujícím roce o 6,7 procenta, nicméně v roce 2011 už zažily nevídaný růst o 17,2 procenta.
Ekonomiku zároveň podpořil pokles míry úspor domácností, který působil jako páka akcelerující domácí spotřebu. V Lotyšsku míra úspor domácností klesla z 10,4 procenta v roce 2009 na záporných 1,8 procenta.
Obdobný vývoj byl v Estonsku, kde se míra úspor snížila z 11,4 procenta na loňských 3,5 procenta. Tedy úplně přesně opačně než v Česku, kde domácnosti oproti krizovému roku 2009 loni v obavách z budoucnosti míru úspor naopak ještě zvýšily z 11,2 na 12,9 procenta. Nahlíženo z Rigy nebo z Tallinnu, kde se vykoupali v pořádně studené vodě, jako by důvěra a optimismus byly v tuzemsku tou nejvzácnější komoditou. My si naši blbou náladu ještě nějaký ten kvartál vychutnáme.
Týdeník EURO 20/2013, 13.5.2013