Čínská společnost Huawei dosáhla takového postavení, že již ohrožuje další giganty v podnikání v oboru. Boj s Huawei je veden všemi dostupnými prostředky včetně neobchodních opatření.

Nedávné varování NÚKIB před výrobky společnosti Huawei jako „bezpečnostní hrozby“ se stalo široce komentovanou zprávou. Na své pravidelné schůzce v Lánech se tomu věnovali i premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman. Babiš se dokonce na ekonomickém fóru v Davosu sešel s představitelem společnosti Huawei. Je příznačné, že se čeští politici v otázkách pro ně ne zcela příznivých, vyjadřují tak, že by se o tom mělo jednat na evropské úrovni – rozuměj EU. Podobnou „taktiku“ použil například ministr zahraničí Tomáš Petříček ve vztahu k událostem ve Venezuele. Také by se o tom „mělo jednat v EU“. Jaké asi bylo jeho „překvapení“, když Francie, Německo, Británie a Španělsko vyzvaly venezuelský režim k uspořádání svobodných voleb, jinak že podpoří samozvaného prezidenta Juana Guaidóa. Tyto státy na „poradu v EU“ evidentně nečekaly.

Huawei má tedy být „bezpečnostní hrozbou“. Je to zdůvodňováno tím, že komunistický režim má dominantní vliv na všechny čínské společnosti včetně Huawei a že se prostřednictvím velkých čínských firem snaží „infiltrovat“ do světa. Tedy Čína dělá to samé, co jiné státy světa, a protože je Číňanů více, než žije ve státech EU a USA dohromady, je to strategicky významná záležitost.

Současná čínská ekonomika, která je v podstatě jakousi dílnou celého světa, těží i z minulé politiky řady západních firem, které expandovaly do Číny a využívaly tamní lacinou pracovní sílu a politickou stabilitu. Západ tak svou politikou přímo či nepřímo dosáhl toho, že je dnes Čína velmi vyspělou ekonomikou a konkurentem na mezinárodní politické šachovnici.

Poslanci České pirátské strany se rovněž zapojili aktivně do bezpečnostní hry kolem Huawei a přišli s originální myšlenkou na kontrolu součástek a programů u této společnosti. To samo o sobě svědčí o jejich naprosté naivitě. Shodou okolností, právě v této „vyhrocené situaci“ se objevila v médiích docela zajímavá zpráva. Podle ní přiznala společnost Apple „štěnici“ v aplikaci FaceTime, která dokáže odposlouchávat prostředí příjemce, i když ten hovor nepřijme.

Odposlouchávání se samo ukončí poté, kdy majitel nechá svůj telefon příliš dlouho zvonit. Pokud se ale volaný rozhodne nepřijmout videohovor pomocí tlačítka, začne se do zařízení volajícího přenášet dokonce i obrazový záznam. Škodlivý kód je uložen v části programu obsluhující skupinové videohovory. Apple s touto funkcí přišel loni v létě, veřejnosti byla nabídnuta na konci října. „Jsme si problému vědomi a vytvořili jsme opravenou verzi, která bude vydána koncem týdne,” uvedl mluvčí Applu v prohlášení.

A nyní si představme, že by se podobná „chyba“ vyskytla u softwaru společnosti Huawei. To by byl „poprask“ a různí bezpečnostní „experti“ by se předháněli v tom, kdo se více vymezí vůči čínské expanzi.

Abychom si rozuměli. Čína je a zůstává komunistickou velmocí, která se politicky jednoznačně orientuje na vládu jedné strany. To je však situace známá desítky let. Pokud Západ před třiceti lety věřil, že investicemi do čínské ekonomiky podpoří změnu režimu, nestalo se tak. Nyní si jak EU, tak USA nevědí s ekonomickou silou Číny rady a vymýšlejí protiopatření obchodního i neobchodního typu. I přesto však zástupci velkých evropských ekonomik lobbují v Číně za své zájmy a USA tlačí Čínu k tomu, aby zvýšila dovozy právě ze Spojených států.

Z výše uvedeného je pak zřejmé, že co je dovoleno Bohovi (Apple), není dovoleno volovi (Huawei)!

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz