Lidé, kteří upřímně a z celé duše nenávidí „estébáka“ a oligarchu Andreje Babiše, jásají nad auditem k dotacím Agrofertu. Nějak jim uniká, že dotace jsou zhoubou pro celou ekonomiku.

Audit skupiny Agrofert navrhuje, aby firma vrátila dotace od února 2017. Proč od února? Protože audit zkoumal právě jenom toto období. Termín je podivný z mnoha důvodů. Babiš tehdy vyhověl českým zákonům a převedl svůj koncern do svěřenského fondu. Tím splnil zákonnou povinnost, tudíž by již dle českého práva neměl být ve střetu zájmů.

Přísné nařízení Evropské komise pak platí od léta 2018. Podle této nové normy je střet zájmů definován tak univerzálně, že nalézt politika bez střetu zájmů je v obecném smyslu prakticky nemyslitelné.

Dotace Agrofertu se dělí na takzvaně nárokové a na investiční. Do nárokových patří například dotace na obdělávanou půdu. Ty se vyplácejí každému majiteli půdy, který splní podmínky. Vyplácejí se “napříč EU” a Agrofert dostává na hektar stejnou částku jako ostatní vlastníci, kteří hospodaří v Česku na své nebo pronajaté půdě. Pokud by Agrofert peníze nedostával, byla by to diskriminace, tj. znevýhodnění na trhu se zemědělskými výrobky.

Babiš by mohl zasáhnout do výše dotace a na Evropské radě prosazovat jejich vyšší částku pro Česko, bojoval by ale nejen za sebe, ale i za ostatní majitele hospodářské půdy v Česku.

U investičních dotací by byla situace jiná a tam by Babiš skutečně mohl svým firmám stranit. Tady bych považoval nulové dotace pro firmy Agrofertu za možné východisko a rozhodnout by v tom zřejmě musel soud.

Jedním z hříchů Agrofertu je pak “ničení půdy” při pěstování řepky. Podle ministra zemědělství jsou dvě třetiny sklizně řepky využity v potravinářství, třetina na výrobu biosložky do nafty. S tím ale přišla EU a její politika využívání obnovitelných surovin. Celá desetiletí to vadilo jen lidem, kteří o smyslu této politiky pochybovali. Dnes to vadí už i ekologickým aktivistům, kteří to původně razantně prosazovali a dnes stejně razantně odsuzují, protože z toho profituje Babiš.

Nikdo z opozičních politiků se ani nezmíní, že postih Agrofertu by dopadl na jeho zaměstnance víc než na Babiše samotného. Vykládat o tom, ať Agrofert “solí”, je pokračováním “antibabišovské politiky”, kterou česká opozice žije a díky níž jsou preference některých seskupení na minimu.

Přitom se ukazuje, že čím víc se do Babiše kope, tím stejné, ne-li vyšší jsou preference jeho hnutí.

Z hlediska ekonomické udržitelnosti dotačního systému v EU by stálo za úvahu, zda tento systém neomezit jen pro základní výzkum, popřípadě aplikační technologie z něho vycházející a “evropské peníze” výrazně neredukovat. Domnívám se navíc, že až Babiš z politiky odejde, budou v mainstreamu české politiky opět dotace v kurzu a politici se budou znovu předhánět v jejich shánění.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz