aneb Rychlý průvodce pro ekonomizující laiky 18

„Ministerstvo financí v nové prognóze zhoršilo odhad růstu hrubého domácího produktu v letošním roce na 3,1 procenta z listopadových 4,1 procenta.“

Předchozí citát je následován smuteční písní, opačný výrok by vedl k oslavnému chorálu. Hrubý domácí produkt (HDP) je hlavní činitelem mezi makroekonomickými ukazateli (agregáty).

Cílem třetího dílu série (první díl, druhý díl) článků je ukázat obsah Hrubého domácího produktu a jeho slabiny. Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text. Dále by měli zanechat čtení matadoři, kteří znají ekonomické učebnice. V článcích budou pouze údaje, informace (seřazené údaje) nebo znalosti (v kontextu interpretované informace), které již znají. Čtením článků (a psaním komentářů) by mrhali vzácnými zdroji.

Hrubý domácí produkt je definován jako hodnota veškerého ekonomického zboží vyrobeného národem nebo tok zboží a služeb vyrobených na území určité země za určité období nebo kolik statků určitá ekonomika vyprodukovala. Všechny uvedené definice jsou kompatibilní, nejsou ve vzájemném konfliktu a sdělují, že je zjišťováno teritoriálně nebo národnostně, kolik komodit vyprodukovaly a služeb poskytly ekonomické subjekty pro konečnou spotřebu za určité období (obvykle jeden rok).

HDP je zjišťován jako nominální a reálný. Nominální je zjišťován v peněžních jednotkách jako součin běžné jednotkové ceny statku v aktuálním roce a množství statku vyrobeného v aktuálním roce. Reálný je zjišťován v peněžních jednotkách jako součin běžné jednotkové ceny statku předchozího roku a množství vyrobeného statku v aktuálním období. Nominální je vyjádřením růstu produkce a cen, reálný domácí produkt je vyjádřením růstu produkce a je zjišťován třemi metodami: přidané hodnoty, výdajovou, příjmovou.

Metoda přidané hodnoty je procesní sčítání výstupů při odečítání vstupů předchozího procesu. Pan Sedlák prodá vypěstovanou pšenici za 10 peněžních jednotek, pan Mlynář prodá mouku za 15 peněžních jednotek a pan Pekař prodá chleba za 20 peněžních jednotek. HDP metodou přidané hodnoty: pan Sedlák 10, pan Mlynář 15 mínus 10, pan Pekař 20 mínus 15, celkem 20. Následně budou ještě přičteny odvedené daně (spotřební a DPH) státu, odečteny subvence od státu. Rozdíl veličin jsou čisté daně z produkce (jsou zjišťovány pouze pro metodu přidané hodnoty, v dalších metodách jsou čisté daně zahrnuty), které jsou přičteny k zjištěné sumě přidaných hodnot.

Metoda výdajová je součet všech výdajů v hospodářství, občas zjednodušeně zapisována C+I+G+(Ex-Im). Domácnosti (C) pořizují spotřební statky (chleba, víno a byty), tzn. nerozlišují se výrobky krátkodobé a dlouhodobé spotřeby. Obchodní společnosti (I) spotřebovávají výrobky dlouhodobé spotřeby (tzv. fixní kapitál, který má podobu budov, strojů a zařízení), které slouží k produkci spotřebních statků (tzv. zásoby se zjišťují podle data výroby). Vláda (G), tzn. výdaje veřejnoprávních korporací – ministerstev, státních podniků, vyšších územně samosprávných celků, za které obdrží protihodnotu (tudíž nezahrnuje rozpočtové transfery typu dávek v nezaměstnanosti apod.). Čistý vývoz, tzn. rozdíl mezi vývozem (Ex) a dovozem (Im).

Metoda důchodová je součet všech důchodů (příjmů) v hospodářství. Výdaj pana Sedláka je příjmem pana Pekaře, tudíž se fakticky jedná o „obrácenou“ výdajovou metodu. Sčítají se: hrubé mzdy před zdaněním v soukromém sektoru a platy ve veřejném sektoru, nájemné (vlastníci kapitálu a půdy), zisky (vlastníkům vyplacené zisky nebo dividendy), čisté úroky (rozdíl mezi přijatými úroky domácností a firem z poskytnutých půjček a vydanými úroky domácnosti a firem z přijatých půjček), daně jako rozdíl odvedených daní a přijatých transferů (subvencí), hrubé úspory podniků, tzn. nerozdělený zisk (náhrada úvěru) a odpisy (účetní zdroj k reprodukci kapitálových statků z opotřebení při výrobě).

Jedná se o statistický ukazatel, který je (jako všechny agregáty) zjišťován nebo spíše odhadován prostřednictvím výběru údajů a subjektů, které jsou zařazeny, vlastních výpočtů a úprav a bilančních technik. Není měřen, a nejedná se o objektivní odhad produktu. Důvodem je, že zařazení položek, které budou odhadovány nebo zjišťovány je ryze subjektivním rozhodnutím statistických nebo politických autorit. Stejně subjektivní je rozhodnutí o nezařazení položek považovaných za „nepodstatné“.

Autor konceptu Systému národních účtů Simon Kuznets (nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1971) konstatuje: „Statistik, který předpokládá, že může vytvořit objektivní odhad národního důchodu neovlivněný předsudky ohledně „faktů“, klame sám sebe. Kdykoli do výběru zahrne některou položku nebo položku vynechá, tak implicitně uplatňuje vlastní hodnotové soudy. Tento subjektivní prvek nelze eliminovat“. Jinak řečeno, někdy a někde nejsou některé položky zařazeny a zjišťovány (např. alkohol nebo marihuana). Následně jsou zařazeny a zjišťovány, protože se změnilo společenské klima.

Základním kritériem pro zařazení do HDP bývalo, že položky „procházejí trhem“, a tudíž jsou statisticky zachytitelné. Čas oponou trhl a jsou také zařazeny položky, které sice „neprocházejí trhem“, ale jsou „měřitelné“. Zvyšují společenskou produktivitu, ale jsou „poněkud problematické“ jako příjmy zlodějů nebo drogových překupníků. Stručně řečeno, statistické autority se snažily provést konstrukci zařazování položek tak, aby bylo mechanickou záležitostí a mohly se vyhnout etickým soudům. Což je „an sich“ absurdní hypotéza, protože každý subjektivní soud je etický.

Navíc dosáhly vyloučení všech položek, které HDP nesporně zvyšují, ale jsou složitě odhadnutelné: volnočasové aktivity „kutilů domácích“. Pan Pivo koupí zahradní domek pro uložení volnočasového harampádí a pomáhá růstu HDP. Paní Voda si zahradní domek pro uložení volnočasového harampádí postaví sama z materiálu, který ji poskytl pan Víno výměnou za postavení přístřešku na dříví a HDP je nezměněn. Paní Voda a pan Víno jsou hospodářskými škůdci.

Se zavedením novely Systému národních účtů ESA 2010 byla metodika upravena, takže jsou nově odhadovány položky, které neprocházejí trhem a nemají ani tržní ekvivalent jako jsou výdaje na nákup zbraňových systémů: lodě, ponorky, vojenská letadla, tanky, nosiče střel a odpalovací zařízení (podle autorů zvyšují zásobu fixního kapitálu). Případně nelegální výroba, kterou ekonomické subjekty provádějí dobrovolně nebo výroba, která není plně přiznána daňovým úřadům (pokoutní výroba textilu). Pro úplnost dodám, že péče o nemohoucí osobu nebo výchova dětí není odhadována do HDP.

Kdyby bylo možné zanedbat všechno dosud sdělené, tak zůstanou dvě nepřekonatelné potíže:

- účetní plochost, která nezachytí kvalitu produktu v kombinaci s funkcí ceny (alokační, motivační, informační a distribuční), která je vyjádřením vzácnosti statků a nikoli statistickou kategorií;

- úzké zaměření na konečnou spotřebu, které zanedbává ekonomické signály v oblastech předcházejících spotřebě a jsou jejím nezbytným předpokladem.

Na problém s účetní plochostí upozornil Simon Kuznets (nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1971) autor Systému národních účtů. Jde o „porovnání“ kvality produkce vyrobené v různých časových obdobích. Například mobilní telefon vyrobený v roce 2000 a mobilní telefon vyrobený v roce 2020 jsou stejné produkty pouze podle názvu. Jinak se liší vším. Jestliže zanedbáme subjektivitu pojmu kvalita, tak nás žádný „přepočítací“ index nemůže „objektivně“ přenést přes problém, že mobilní telefon vyrobený později je nesrovnatelně lepším produktem. Přestože bude statisticky stejně nákladný, když ho vyjádříme ve stálých cenách.

Kromě kvality máme ještě cenu, která je signálem (informačním kanálem), že je nějaký ekonomický zdroj vzácnější (při růstu ceny) nebo méně vzácný (při poklesu ceny). Vyšší zásoba statků znamená nižší cenu jednotky produkce. Proto vznikají subvence nebo kvóty na zemědělskou produkci, protože při vyšší úrodě jsou nižší prodejní ceny zemědělských produktů. Henry Hazlitt upozornil před více než 60 lety na nevyhnutelný závěr, že stále vyšší hojnost statků povede k nižšímu HDP (starší autoři si ještě nedovedli představit „chytrý“ tisk inflačních peněz pod názvem kvantitativní uvolňování).

Uvolněné zdroje z poklesu cen se pochopitelně projeví (v určitém časovém horizontu) jako investice do jiných oborů nebo oborů dnes neexistujících (např. před 40 lety byl osobní počítač neznámým produktem a psací stroj se mohl jevit jako perspektivní obor). Právě krátkodobý pokles/růst HDP vede k přijímání mylných hospodářských politik, protože se z plochého účetního pohledu jeví jako výhodné. Vzpomínáte na podporu výroby klasických obrazovek v Hranicích na Moravě ve výši 1,6 miliardy Kč, která byla po 3 letech ukončena?

Druhou potíží je cílení agregátu na spotřebu. Ačkoli je v názvu „hrubý“ a „produkt“, tak zachycuje pouze přidanou hodnotu. V České republice byla zjištěna v roce 2016 celková produkce na úrovni 10 403,86 mld. Kč, mezistatky (polotovary) byly oceněny 6 441,70 mld. Kč a přidaná hodnota 3 962,51 mld. Kč. Není možné označit za hrubý domácí produkt přidanou hodnotu, která tvoří 38 % a vyloučit 62 % produkce. Mezistatky (polotovary) jsou přechodná stádia výrobního procesu zcela nezbytná pro jeho pokračování. Zanedbání mezistatků (polotovarů) vede k opomíjení časové struktury výroby, tzn.k absurdnímu závěru, že výroba a spotřeba probíhají v jednom okamžiku.

Standardní argumentací pro nezahrnutí mezistatků je obava z dvojího započítání. Platit může jen a pouze v případě platnosti předpokladu, že spotřeba je nejdůležitější součástí ekonomického života a její pokles je nutné stále stimulovat. Případně, že kapitálové statky jsou permanentním fondem, který se automaticky obměňuje, protože podnikatelé budou samozřejmě a nepřetržitě obnovovat výrobní faktory (stroje, zařízení) podle odpisových plánů a nebudou o nich nikdy více rozhodovat. Oba předpoklady jsou krátkozraké.

Právě probíhá učebnicová lekce neplatnosti obou předpokladů, která je moderně nazývána „přerušení dodavatelských řetězců“ (důvody stavu jsou lhostejné). Producenti původní mezistatky dokončili na hotové výrobky a současně dodávali dříve dokončené zásoby hotových výrobků. Po vyskladnění posledního hotového výrobku z původního polotovaru nastal nedostatek. Nové mezistatky nebyly vyráběny, protože nebyly dodávány nové materiály. Každý člověk, který prošel skutečnou továrnou ví, že určujícím faktorem délky dodacích lhůt statků je stav nedokončené výroby (staršími autory nazývaný rozpracovanost). Zároveň vzal za své předpoklad stálosti odpisových plánů, protože některá „přerušení“ jsou „trvalá“. Vládní směrnice, nařízení a vyhlášky jsou adresovány paní Delta a panu Gama, kteří věří, že regulující vědí o výrobě statků více než regulovaní.

Pokrok následující generace je možný v případě, že předchozí generace nespotřebovala všechny vyprodukované statky. Zanechala následující generaci množství kapitálových statků, které jsou platformou pro zvýšení jejich produktivity a následné spotřeby. Prastará moudrost praví, že „kráva se nejprve krmí a následně dojí“. A. Smith napsal blahosklonně na adresu jedné ekonomické školy, že „jde o systém, který nikdy neuškodil a zřejmě ani nikdy neuškodí žádné části světa“. Kdyby neměli protagonisté státních zásahů ambici na základě Systému národních účtů činit svoje opatření, tak by bylo možné použít citaci otce zakladatelé na jeho adresu také. Žel činí v naději, že matematické zápisy dodají neexistující obsah. Ronald Coase (nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1991) pravil: „Za mého mládí bylo neslušné říkat hlouposti, tak jsme je zpívali. V současnosti zpěv nahradila matematika“.

V dalším dílu série bude historie měnové politiky a jejího dopadu na skutečný svět.