Keťas je slovo, které skoro upadlo v zapomnění. Málokdo věřil, že se někdy „keťasení“ vrátí, byť třeba v jiné podobě. Bohužel, ač je z historie nejvíce známo z doby 1. světové války, a to hlavně ve státech střední Evropy, dnes je „keťasení“ celoevropským jevem. A, oproti tehdejší době před 100 lety, kdy bylo vládami silně potíráno, dnes je v Evropské Unii ideologicky obhajováno. U nás třeba v MfD 24. 8. 2022 bankéřem Trinity Bank Lukášem Kovandou v článku „Fialova vláda oživuje Marxe“. Pročpak? Protože uvažuje, že zavede „sektorovou“ anebo „válečnou daň“. Tedy zasáhne proti „nadměrným neoprávněným ziskům“ určitých osob, tedy keťasům.
Zde je potřeba vysvětlit, co to keťas je. V knize „Válečný slovník“ z roku 1920 se říká, že slovo vzniklo za 1. světové války z německého Kettenhändler znamenajícího původně „řetězový obchodník“. Řetězový obchodník je ten, kdo nakupuje se záměrem co největšího zisku nedostatkové zboží. V dnešní době je to například takzvaná Lipská burza, obchodující s elektřinou.
Keťasi s potravinami byli většinou sedláci, kteří za nehorázné ceny prodávali nedostatkové potraviny. Dnes je u nás následují mezinárodní řetězce, které u nás prodávají zboží dráž než doma. Sedláci a překupníci často také maso či chleba vyměňovali za války i po ní za zlato. To pak vedlo v hladovým bouřím a demonstracím, které byly po vzniku republiky nakonec děsivější a mohutnější než demonstrace za konec války v roce 1918. Tehdejší tisk označoval keťasení za „lichvu s potravinami“, která hnala ceny tehdejších tenkých poválečných zásob do závratných výšin. Podíváme-li se na dnešní situaci na trhu s energiemi, ale nejen s nimi, jedná se o státy EU a naší vládou podporovanou „lichvu“. Viz Trestní zákoník.
§ 218 Lichva
(1) Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo
c) způsobí-li takovým činem jinému stav těžké nouze.
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
Dále lze v činnosti uvedených firem a organizací uvažovat o použití § 255 Zneužití informace a postavení v obchodním styku, dále § 273 Obecné ohrožení z nedbalosti – (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let… způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) škodu velkého rozsahu nebo těžkou újmu na zdraví.
Jak se zdá, paragrafy jsou jen na „malé lidi“, zato na bruselské a české politiky neplatí. Ti vymýšlejí neustále další a další výmluvy, proč nelze keťasení a lichvu zakázat.
Jejich apologeti, jako pan Kovanda, nelitují žádných lží ani překrucování skutečnosti. Jako když v uvedeném článku na margo tvrzení o „nepřiměřeném či neočekávaném zisku“ říká: „Jenže ani daňoví specialisté s desítkami let praxe něco jako neočekávaný nebo nepřiměřený zisk neznají“. Nevím, co „daňoví specialisté “ znají či neznají, ale pak Kovanda a vláda my měli „znát“, že otázka keťasení a jeho řešení či neřešení je zásadní ekonomickou, a hlavně politickou otázkou už více než 100 let.
Lukáš Zítka ve své bakalářské práci na Masarykově universitě „Keťas a keťasení na stránkách českého denního tisku po I. světové válce“ cituje tehdejší tisk: „Nejcitelněji se projevovala bída v nesouladu prudkého růstu cen na jedné straně a pomalejšího růstu mezd na straně druhé. Vzhledem k nedostatečným oficiálním přídělům se rozrůstala do děsivých poměrů lichva s potravinami, tzv. keťasení.“ Dnešní situace je podobná ve stejném růstu cen a pomalejšímu růstu mezd a Evropa se již připravuje na „oficiální příděly“ energií. Dále cituje: „Nedostatek vyvolával v nové republice hladové bouře, podobné, mnohdy i dokonce vyhrocenější než ty z dob válečných. „V lednu 1919 propukly nové hladové bouře. Lidé se domnívali, že vláda proti keťasům nic nedělá. Již 5. ledna se ozvali horníci v Příbrami, ve dnech 7.-9. ledna bouřilo Kladno, Plzeň a hlavně Praha.“ (Kárník 2000: 57)
Přesto byly tyto hladové bouře v pár věcech odlišné od těch válečných. „V bouřích se objevily nové prvky: na jedné straně davy nesly na výstrahu keťasům šibenice (jsme ale v Čechách, a tak jen na výstrahu), na druhé straně propukalo stále více stávek, většinou demonstrativních, a někde si dělnické organizace vynucovaly prodej zboží za nízké, někdy dokonce předválečné ceny.
…v lednu 1919 se však ještě drancovalo a objevily se protižidovsky či nacionálně motivované excesy.“
V současné době jsou obchody plné, ale dvouciferná inflace už teď vede značnou část lidí do chudoby. Politici, až na výjimky, naprosto přehlíží lidi v exekuci. To jsou z 90 % již dnes chudí lidé. Exekutorská komora ČR v současnosti eviduje celkem 711 939 fyzických osob v exekuci.
Doslova šílené ceny elektřiny a plynu povedou do chudoby a exekucí (pokud vláda nezasáhne a nezakáže uvalovat exekuce na „neplatiče“). Na podzim můžeme očekávat demonstrace a lidové bouře a také „vypovězení poslušnosti“ některých organizací a úřadů.
Vláda prý nemůže nic dělat, protože je to „nedemokratické“. Málokdo si však troufne dnes tvrdit, že by první republika byla nedemokratická. Ta naopak zakročit uměla. Prvorepubliková vláda se samozřejmě snažila keťasení co nejúčinněji vymýtit ze společnosti.
Především pak ministerstvo pro zásobování lidu. Ministr 1918–1919 byl doktor Bohuslav Vrbenský zvolený za Československou stranu socialistickou. (Kárník 2000: 56) Byly také zřízeny speciální lidové soudy, které soudily keťasy. „Proti spekulaci zasahovaly vedle Úřadu pro potírání lichvy v květnu 1919 zřízené lidové cenové soudy a od října 1919 vytvářené lichevní soudy. Uvedený úřad prošetřil v průběhu roku 1919 jen v Čechách 6218 oznámení, provedl 16 000 prohlídek a zabavil předměty za 470 mil. Kč (zejména mouku, cukr, cikorku, chemikálie, uhlí, ale také 312 000 párů bot, 122 000 kožešin a dokonce 762 000 zátek).
Situaci pak vyřešilo až zavedení československé koruny. Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě byly mezi 3. až 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky. Zároveň byla ustanovena výše, do jaké se rakouské peníze vyměňovaly za československé koruny. Jedním z důvodů pro zavedení této restrikce bylo prakticky zlikvidovat peníze válečným a poválečným keťasům. To bylo řevu!
Ovšem, právě na základě zásahu zlikvidování „nadměrných a nezasloužených peněz“ ČSR ekonomicky prosperovala. Německo a Rakousko tyto peníze nezabavilo, německá Výmarská republika skončila hyperinflací, pouliční válkou rudých s hnědými, a nakonec Německo skončilo v rukou Hitlera.
Dnešní Německo sice nezavedlo svět do další horké světové války, ale zavedlo nás do nové studené války svým letitým přátelstvím s Moskvou a zeleným ideologickým šílenstvím.
Nevím, co bude naše vláda dělat. Pokud odejde z lichvářského spolku zvaného Lipská burza, nebo se jen pokusí vyvázat se částečně jako Francie anebo Slovensko. Německo celkem veřejně vyhrožuje, že nám zavře plyn a naftu. Kdyby Německo, na němž, a ne na Rusku jsme s plynem naprosto závislí, (nevlastníme ani ty roury v zemi), nám přestalo dodávat plyn tak se rádo s naftou přidá i Rusko, nějakou tu „závadu“ si lehce vymyslí a jsme v „piheli tmavé“. Ovšem na Hradě nesedí Masaryk, ve Strakovce není Karel Kramář a nemáme žádné legie.
Tak to nějak vypadá, že jsme jen „demokratický protektorát“ Bruselu a Německa, jejichž ideologií je, abychom všichni žili „zdravě“ a „chudě“. Tedy my dole, ne oni nahoře!
A můžeme si za to sami. No, pořád lepší, než být součástí „ruského prostoru“. Podívejte se na Ukrajinu a Bělorusko.
Václav Vlk st.