Je to jako ze špatného snu. „Ta houska nemůže přece stát dvě koruny. Kdo kdy viděl tak nestydaté zisky pekařů!“ praví poslanec a Sněmovna odhlasuje snížení cen housek na šedesát haléřů. Že se něco takového u nás nemůže stát? U nás ne, alespoň zatím, ale v Bruselu docela snadno. A taky se to stalo, poslanci odhlasovali, kolik maximálně smí stát volání z dovolené, aniž se nějak příliš zabývali absurditou svého konání. Kdo by také váhal nad „nemravnými zisky telekomunikačních společností“, když je možné předvést, že ti europoslanci jsou zde evropskému lidu ku prospěchu.

Regulace jen zdržuje

V Česku máme s blahodárností regulace moderních technologií své poměrně čerstvé zkušenosti. Při první privatizaci Českého Telecomu „ultraliberální“ Klausova vláda zakotvila do prodejních smluv povinnost připojit telefon do každé hájovny za stejnou cenu jako kancelář na pražském Žižkově naproti mezinárodní ústředně. A tak se natahovaly tisíce kilometrů optických kabelů tak dlouho, až byly pevné linky vytěsněny mobily. Rozsah odpisů nepotřebných investic dělal kolem osmdesáti miliard korun. A světe, div se, Telecom neprodělal a akcionáři už vůbec ne. Jen se trochu pozdržela liberalizace trhu, zabrzdil rozvoj rychlého internetu a ostatní poplatky klesaly mnohem pomaleji, než by bylo žádoucí.

Dnes, kdy nastupuje internetové telefonování a mobily ve vyšší cenové kategorii jsou běžně vybavovány technologií bezdrátového připojování tzv. Wi-Fi, takže z nich je možné přes internet z mnoha hotelů či restaurací volat domů zcela zdarma, si europoslanci vzpomněli, že zlevní lidem volání z dovolené a ostřihají všechny Vodafony, O2, Orange a podobné kapitalistické výlupky a výsledkem bude díkuvzdání Evropské unii a jejím moudrým hlavám. Výsledkem však bude opět jen zpomalení rozvoje nových technologií a zdražení jiných telekomunikačních služeb nebo oddálení chystaných zlevnění.

A mimochodem, v Rakousku jsou ceny roamingu již dávno pod Bruselem čerstvě nadekretovanou hranicí. I ceny domácího volání jsou mnohem nižší než třeba v Česku. Kdyby pánové z Bruselu nevěděli, jak je to možné, tak se mohou zajet zeptat. V zemi s osmi miliony obyvatel je pět mobilních operátorů, na rozdíl od našich tří.

Na to, že jedinou správnou cenovou regulací je konkurence, pak přišel už před čtvrt tisíciletím jistý Adam Smith. Tak už by si o tom i europoslanci mohli něco přečíst.

Mohou se pak třeba na hlavu stavět, ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat.

MfD, 28.5.2007