Až se, milý skaute, probudíš za deset let, vše kolem tebe již bude jiné. Zejména silnice a dálnice doznají změn, které si dnes jen těžko dovedeš představit. Tichá a rychlá auta budou svištět za svým cílem bez oblaků zplodin, které v minulosti tížily tvé dětské plíčky. Elektřina bude levná a bude také jediným zdrojem, jenž budoucí auta uvede do pohybu. Dozvíš se, jak elektromobily zachránily planetu.
Parafrází rudé ódy na komunismus ze sedmdesátých let minulého století si připomeňme, že pokusy poručit větru a dešti už tu byly a neuspěly. Bohužel stejnému pokusu, jen zeleně zbarvenému, jsme vystaveni nyní. Vše odstartoval v roce 2007 komisař pro životní prostředí Stavros Dimas, jemuž se nelíbilo, jak automobilky pomalu snižují spotřebu paliva u nových vozů. Jeho návrh závazných limitů emisí CO2 na kilometr jízdy následně rozpoutal divokou diskusi a rozdělil veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Jako obvykle se ale zelená propaganda zaměřila pouze na úzký výsek dat, která byla diskutujícím poskytnuta.
Daleko závažnější problémy vyplývající z kroků Evropské komise (EK) zůstaly mimo hlavní proud pečlivě moderované debaty. Cenu opatření, jež diktuje EK, týdeník EURO důkladně analyzoval. Výsledné zjištění, že šedesát miliard eur bude investováno, aby se eliminovaly automobilové zplodiny rovné emisím jediné uhelné elektrárny, je šokující. Hodnota deseti jaderných elektráren výměnou za „zneškodnění“ jedné jediné uhelné. Extrémní náklady nejsou samozřejmě automobilky ochotny platit ze svého, takže je „zatáhne“ zákazník. Přidanou hodnotou mu budiž vědomí, že za a) jezdí v běžném voze s ekologickou úpravou. To znamená ve voze, který studený chcípe při jízdě po městě a povolená padesátka buďto přetáčí trojku a zvyšuje spotřebu, nebo při čtvrté rychlosti motor netáhne. Jak se to podepíše na jeho životnosti (a nutnosti dříve vyrobit další vůz), je jasné – včetně vlivu těchto faktů na emise. Za b) jde o totéž v bledě modrém. Zákazník investuje a pořídí si hybrid nebo elektromobil. V prvním případě je nutné započíst celkovou stopu emisí na výrobu nového a následnou likvidaci standardního auta plus stopu, kterou navíc zanechají baterie. Studie jednoho amerického výzkumného ústavu vyčíslila celkové emise Toyoty Prius jako větší než monstrózního Hummeru H1. Výsledek můžeme rozporovat, ostatně vyšlo to těsně. Ale v případě porovnání priusu a fabie už není dost argumentů.
Elektromobily jsou na tom o něco lépe. Mají méně součástí, výroba není tak náročná, nicméně jsou tam stále baterie, navíc podstatně větší. A sama elektřina k jejich pohonu také není zrovna zelená. Přímým přepočtem na užitý výkon je současný energetický mix ČEZ roven 95 gramům oxidu uhličitého na kilometr jízdy. Počítejme však účinnost vztaženou k primární surovině. Tedy emisní náklady na těžbu a dopravu, účinnost elektrárny, ztráty z přenosu i transformací a účinnost elektromobilu, což tuto hodnotu zvětší nejméně o třicet procent. Dostáváme se k Dimasovu limitu, avšak s celkovou emisní stopou neúměrně větší.
Co to vše znamená v praxi? Hlavně musíme zůstat nohama na zemi. Ekologická hodnota hybridů a elektromobilů není v rovině celkové emisní stopy ještě přesně vyčíslená detailními studiemi. Celková zátěž je však v případě hybridů a elektromobilů výrazně větší než v případě úsporných vozidel a z dostupných dat nelze dobře odhadnout, jestli se masovou výrobou sníží. Tedy globálně vzato. Na druhé straně je ale nutné vzít v potaz lokální hledisko a stav lokálního životního prostředí. Velká města se dusí smogem z přecpaných dopravních tepen. V tomto konkrétním případě, který se týká většiny obyvatel euroamerické části světa, je naopak přínos elektrických alternativ výrazný.
Je třeba si nalít čistého biolihu. Ano, elektrickými alternativami zatěžujeme globální životní prostředí víc než moderními spalovacími motory. Přispíváme tím k akceleraci globálního zteplání Země, pokud nějaké existuje. Na druhé straně elektrické alternativy výrazně sníží zatížení v místech, kde žijeme. Nádherné dilema, že?
Týdeník EURO 30/2009