Vždy, když prosáknou zvěsti, že energie v té či oné podobě budou dražší, objeví se návody, jak s nimi lépe nakládat:
1) snížit teplotu vytápění v místnosti o 1 C,
2) vyměnit žárovky za úsporné kompaktní zářivky,
3) zateplit dům či byt,
4) vyměnit staré neúsporné spotřebiče za moderní úsporné,
5) začít vytápět biomasou,
6) více se sprchovat a méně koupat atd.

Rozhodně nechci nikoho zrazovat od šetření, ale. Kdybychom snižovali teplotu vytápění pokaždé, když došlo ke zdražení plynu, tak bychom dnes měli doma v zimním období teplotou možná 5 C. Kdybychom měli zateplovat dům vždy, když zdraží uhlí či dodávky tepla, tak by izolační vrstva našich obydlí tvořila několik decimetrů, pokud by to ovšem bylo stavebně proveditelné. Kdybychom vždy při zdražení elektřiny měnili okna, ledničku, pračku, museli bychom tak činit téměř každý rok a to by se prodražilo, nehledě na to, že rychlost růstu cen předbíhá technický vývoj. Kdo má možnost topit dřevem či jinak a vyplatí se mu to, jistě tak činí i bez doporučení moudrých. Pro obyvatele sídlišť je ale každá rada drahá.

Vůbec bych se nezlobil, kdyby hlasatelé úspor předvedli svou ideologii v praxi. Tři ministři strany zelených by nám příští rok mohli prokázat, že na svých ministerstvech ušetřili tolik a tolik kWh elektřiny, plynu, litrů benzínu nebo nafty. Nakonec i úspora papíru by nebyla od věci. Paní ministryně Džamila by se pak mohla stát názornou ukázkou konzumace alternativně pěstované zeleniny a biopotravin. Bojím se, že kromě ekologických daní, frází a jednoho teatrálního příjezdu ministra do práce na kole se ničeho zásadního nedočkáme.
Jan Werich s nadsázkou říkal: "Šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí." Jinými slovy i dobře míněné úspory mají své technické a finanční, laicky řečeno rozumné meze. Proto ani v budoucnu se bez energií v různých formách neobejdeme.

Bohužel, zelení v našem regionu se zakopali na pozicích, kdy barel ropy stál nějaké $2,0, a pro nás využitelný, ekologický zdroj - jadernou energii - odmítají.

Je zbytečné znovu začít rozebírat energetické zdroje a možnosti, které máme k dispozici na našem území. Naše i středoevropská energetika má perspektivu v energetice jaderné. Přičemž samotná výstavba od projektu ke komerčnímu provozu je otázkou mnoha let. Dá se předpokládat, že do zprovoznění nového energetického zdroje bude cena elektřiny stoupat spolu s poptávkou. Můžeme s tím nesouhlasit, ale kupovat budeme muset.
Nový jaderný zdroj se staví mimo jiné také 100 km na sever od Helsinek - projekt Olkiluoto 3. O této skutečnosti se ale na stránkách mladé paní Kuchtové nedočtete, neboť z Finska peníze nechodí.

O výstavbě atomových elektráren uvažují i země Blízkého východu, tolik bohaté na ropu a zemní plyn. Arabové mají k této energii podvědomou úctu. Výstavba takových zdrojů by zvýšila jejich technologickou úroveň a prohloubila jejich znalosti nejen v částicové fyzice. Důvodem je také šetření těchto surovin pro vývoz, výhodný prodej i pro budoucnost. Zcela jistě to posílí jejich sebevědomí, hospodářský i politický vliv. Vůbec bych se nedivil, kdyby si právě islámské státy nevydržovaly ekologické a jiné NGO jako svoji pátou kolonu.

Dovolte mi ještě jednou parafrázovat Jana Wericha. Boj s lidskou hloupostí je nekonečný a nikdy ho nemůžeme vyhrát. Já jen doufám, že ho neprohrajeme. To neplatí jenom pro energetiku.