Narodila jsem se v roce 1965 a celý svůj život jsem prožila na Šumavě. Nejdříve na české straně, nyní na německé, ale jen malinký kousek od české hranice.
To, že jsem celou tuto dobu žila v krásné přírodě, obklopena nádherně zelenými kopci, jsem brala vždy jako naprostou samozřejmost. Bohužel, dnes mám denně před očima, jak se tyto dříve kompaktní hluboké krásné horské lesy mění. Ony pomalu a jistě mizí.
Každý den, když vezu syna do školy, mám před očima horský hřeben, ve kterém na sebe navazují Sklářský kopec, Polom a Plesná hora. Dříve zalesněná zelená úbočí rok od roku více šednou. Tou šedou barvou mám na mysli odumřelé suché smrky, které zničil kůrovec. Pod šedou oblastí se směrem do údolí nacházejí stále rozsáhlejší načervenalé oblasti – tyto stromy kůrovec zničil před nedávnou dobou. Brzy budou také šedé. A tyto plochy zničeného lesa se zvětšují a zvětšují. Jedná se o část 1. zóny Národního parku Šumava (dále jen NPŠ), tzv. bezzásahovou zónu.
O kůrovcové kalamitě slyšel jistě již každý z nás. V celé republice umírají lesy. Ano, je pravda, že dříve byly smrky pěstovány v monokulturách na pro ně často ne úplně vhodných stanovištích. Ale jejich pěstování bylo nenáročné, výnosy velké. Celá desetiletí toto fungovalo. V důsledku klimatických změn jsou tyto lesy ale oslabeny tak, že nemají šanci kůrovci vzdorovat. Těchto lesů je mi velice líto a velice soucítím s lidmi, kteří v těchto oblastech žijí. Kde dříve byly lesy, jsou dnes holiny připomínající měsíční krajinu.
Podstatně jinou situaci ale vidím na Šumavě. Samozřejmě, že i na Šumavě se spolu se smíšenými lesy nacházejí ještě velké plochy smrkových porostů. Je samozřejmé, že i lesy na Šumavě trpí horkými léty, ale srážek je v této oblasti podstatně více než v jiných oblastech republiky. Stromy tedy nejsou ještě zdaleka tak oslabené.
Ale i zde přichází ke slovu kůrovec, jehož miliardové armády vychované v obou národních parcích (dále jen NP), decimují šumavské lesy. Ani nejsilnější stromy nemají šanci se před brouky zachránit.
Přirozené nepřátele kůrovec v podstatě nemá. Kůrovec je velice mrazuodolný, zredukovat by ho mohly jen pekelné dlouhotrvající mrazy v případě kůrovce smrkového, který přezimuje hlavně pod kůrou. Kůrovec severský přezimuje v hrabance a velice mu vadí mírné zimy s hojnými srážkami, pak ho ničí plísně.
NPŠ vznikl v roce 1991. V nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb. ze dne 20. března 1991, v § 2 se hovoří o poslání NP – jde o uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území NP k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Hospodářské a jiné využití NP musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů.
Měsíční krajina v 1. zónách NPŠ rozhodně neodpovídá typickému vzhledu kraje, o zachování a zlepšení přírodních poměrů nemluvě.
Náš NPŠ začal pracovat po vzoru NP Bavorský les, který vznikl v roce 1970. Tomu se podařilo díky fanatické myšlence bezzásahovosti velmi rychle zlikvidovat velké plochy svých lesů. Kůrovec neumí číst, žádné hranice ho nezajímají a velice rychle se rozšířil i do lesů na české straně.
Znám mnoho lidí na české i na německé straně pracujících v lesnictví. Na německé straně znám řadu malých majitelů lesů. Všichni jsou zoufalí ze situace, která dnes panuje. Nikdo nechápe, proč jsou NP ponechány volné ruce a proč vlády obou zemí, které parky zřídily, nezasáhnou.
Můj manžel má u Zwieselu malý les, asi 7,5 ha. Kůrovec mu v tomto roce zčista jasna zničil 2 ha. Manžel svůj veškerý volný čas tráví v lese, napadené stromy odstranil. Je ale velice nepravděpodobné, že se mu podaří zachránit i zbytek lesa. Jeho les se nachází vzdušnou čarou pár kilometrů od sežraných lesů NP Bavorský les.
Proč nejsou podstatně rozšířeny ochranné zóny mezi hranicemi bezzásahových zón NP a mezi lesy ostatních vlastníků, na které brouci z NP samozřejmě přelétávají? Již dávno se ví, že kůrovec je schopný při výhodných větrných podmínkách ulétnou několikakilometrové vzdálenosti. Proč jsou dnes tyto ochranné zóny široké pouze 500 m? To je směšné. Pan Raimund Friderich, vrchní polesný v soukromých lesích knížete von Hohenzollera, který má lesy okolo Velkého Javoru (Großer Arber) o rozloze 2200 ha, řekl v deníku Der Bayerwald-Bote, že v Severním Porýní Vestfálsku činí doporučená šíře ochranné zóny 3 km. Zde cituji pana Fridericha: „Je jisté, že i bavorský kůrovec dolétne stejně daleko jako jeho „kolega“ ze Severního-Porýní Vestfálska.“ A v těchto ochranných zónách by se musela provádět velice intenzivní kontrola stromů, které by musely být v případě napadení broukem okamžitě z lesa odstraněny. Tyto stromy by měly být ještě před transportem z lesa ošetřeny insekticidem. Co je platné, když se stromy vyvezou a pokud nebudou hned zpracovány, zase z nich vylétnou milióny brouků, které napadnou okolní lesy? Dříve, když byly v lese nalezeny napadené stromy, byly neprodleně zpracovány dřevaři, které tam poslal příslušný hajný. Dnes se dělá výběrové řízení, které než proběhne, vylétne často ze stromů nová generace brouků.
V Bavorsku dostanou soukromí vlastníci lesa pokutu, pokud napadené stromy včas nevyvezou alespoň do vzdálenosti 500 m od nejbližšího lesa. Což je k ničemu, viz výše. Ale vlk se nažral a koza zůstala celá. Postřiky jsou v Německu povoleny, ale v podstatě nejsou prováděny.
Absolutně nechápu, a nejsem sama, o co NPŠ jde. V aktualitách NPŠ z 3.10.2018 se píše: „V současné době vidíme zřetelný vývojový trend šumavských lesů: Zatímco staré generace stromů pomalu odcházejí, jako zelená potopa je nahrazují šiky jejich potomků. Nová generace lesa se nijak zásadně neliší od té, která postupně zaniká. Převažují v ní smrky, už dnes jsou věkově a prostorově rozrůzněné. Tam, kde jsou vhodné podmínky se často samy, jindy s naší pomocí šíří jiné dřeviny jako buk, jedle, klen nebo jeřáb.“
Věkově rozrůzněné? Věkově rozrůzněný je les, kde jsou stromy ve stáří od jednoho roku přes desítky let až po stovky let. Každý si může spočítat, jak staré jsou tyto nové lesy, když NPŠ vznikl v roce 1991. Takže nový les se v zásadě nijak neliší od toho původního, který zaniká. Jsou v něm zase především smrky. Proč se tedy rozhodli fanatici z NPŠ, že musí být tyto původní lesy zničeny? A že to je vlastně vynikající?
Každému z nás, tedy jistě i politikům je známo, jaké důležité funkce les plní. Nejde jen o produkci dřeva, ale i další mimoprodukční funkce lesů jsou velmi významné, zejména funkce klimatická, vodoochranná, půdoochranná či rekreační.
Všichni víme, že pouze vzrostlý les dokáže plně plnit mimoprodukční funkce, a že trvá desítky let, než les plně doroste.
I v letošním roce proběhla v Českých Budějovicích Země živitelka, které se zúčastnil i prezident Miloš Zeman. Z článku z 23.8.2019/ČTK - „Prezident Miloš Zeman na úvod největšího českého agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích apeloval na zdravý rozum v boji s kůrovcem. Vymezil se proti tvorbě divočiny z hospodářských lesů, například na Šumavě. Prezident v proslovu kritizoval někdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka. Podle něj při interpelacích v Poslanecké sněmovně Bursík kdysi prohlásil, že je přítelem kůrovce. Nyní je podle prezidenta vidět, že výsledky naivní víry v přetvoření hospodářských lesů v divočinu se odráží ve statisících uschlých stromech na Šumavě.“ Ministr životního prostředí Richard Brabec v reakci na to novinářům v Praze řekl, že daleko větší problém s kůrovcem mají právě hospodářské lesy, a ne Šumava. „Šumava není zdaleka nejrizikovější část, kde je kůrovec rozšířen, paradoxně je tam stav kůrovce daleko nižší než v hospodářských lesích České republiky,“ řekl Brabec.
Kůrovec prý může v nejbližších letech na Šumavě podle vědců napadnout stromy maximálně zhruba na 15 % rozlohy NP. Masivnější šíření tohoto škůdce odborníci neočekávají. Vedení Jihočeského kraje však proti tomu tvrdí, že kůrovec zničí v nejbližších letech stromy na polovině rozlohy šumavského parku.
Pro mě jako normálního člověka je naprosto nepochopitelné, jak mohou ministři, viz pan Brabec, šéfovat oblastem, kterým nerozumí. On ale není zdaleka jediný. Proč se alespoň neobklopí týmem odborníků praktiků, ne týmem pseudovědců a pseudoodborníků, kteří v životě zřejmě v lese napadeném kůrovcem nebyli. Ano, Šumava je podle pana ministra na tom paradoxně ještě docela dobře. Proč to tak asi je? Jak jsem již napsala, Šumava má oproti jiným místům ještě dostatek srážek. Ale pokud se bude v boji s kůrovcem postupovat i nadále tak laxně, dopadne to velice špatně, protože stromy by musely být z oceli, aby miliardám brouků odolaly.
Je velice jednoduché se vymlouvat na počasí a na naše předky, že vysadili monokultury. Jednoznačným viníkem zodpovědným za kůrovcovou kalamitu na Šumavě je ale NPŠ. V první řadě to je ale naše vláda a naši politici, kteří NPŠ nechávají v podstatě volné ruce. Stále se ptám proč? Je zde snad nějaký záměr, proč mají být krásné šumavské lesy zničeny? Kůrovcové kalamity zde byly i dříve a naši předci se s nimi vždy vypořádali. Protože museli a chtěli. A dnes se současnou technikou to nejde???
NPŠ se nesmí umožnit rozšiřovat bezzásahová území. V nové plánované zonaci není ve II. zóně zákonná povinnost zpracovávat stromy napadené kůrovcem a popadané větrem. A když není zákonná povinnost, tak se tam jednoduše nic dělat nebude. Znamenalo by to, že by v bezzásahové zóně byla polovina NPŠ, tzn. další rozšíření ploch naprosto zničených lesů.
Na obou stranách Šumavy musí být zavedena 100% povinnost asanovat vytěžené dřevo napadené kůrovcem. Les nesmí opustit žádné neasanové dřevo.
Musí dojít k podstatnému rozšíření ochranné zóny mezi lesy NP a lesy dalších vlastníků. Ta současná je naprosto nedostačující. A nejen rozšíření této zóny, ale i okamžité 100% odstraňování napadených stromů.
Stále slyšíme nářky nad stavem amazonských pralesů. A co naše lesy? Ty nepotřebují ochranu? Když se s lidmi na obou stranách hranice bavím o kůrovcové kalamitě, tak naprostá z nich řekne: „Ano, je to hrozné, ale co se dá dělat. My nic nezmůžeme.“
Nejen z tohoto důvodu jsem se stala příznivcem hnutí Trikolóra, pro které je velice důležitá ochrana našich lesů včetně lesů v národních parcích. Vláda ani žádná z politických stran nevyvinuly doposud žádnou aktivitu na záchranu Šumavy.
Je to pouze na nás, na občanech, které politiky budeme volit a podporovat. Ano, můžeme třeba třídit odpad, ale jak můžeme jako jednotlivci pomoci lesům? Napadla mě celostátní petice za záchranu Šumavy. Jistě by ji podepsalo ohromné množství občanů. A tím už by se mohlo na naše politiky pěkně zatlačit. Toto není z mé strany žádná politická agitace, ale prostý fakt. Ano, můžeme i nadále naříkat, kritizovat a přihlížet. Pak ale jednoho dne velice zapláčeme nad výsledkem nejenom my, ale i naše děti.