Ústavní článek problémy s vodou a půdou nevyřeší

Po roce 2000 se říkalo, že zmizela jara – už v dubnu zima přecházela do suchého a horkého léta. Letos jsme si užili chladný a vlhký květen, téměř příslovečný („studený máj, v stodole ráj“). Ale oč později léto přišlo, tím větší horko přináší. Až takové, že nutká politiky k volbě silných slov.

Lidovci navrhují ústavní ochranu vody a půdy. Má spočívat v rozšíření jedné věty v článku 7: místo „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“ by zněla „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vodních zdrojů a půdy, a ochranu přírodního bohatství“. Je to novinka? Snad jen na půdě sněmovny. Jinak se lidovci vlamují do otevřených dveří. V branži zemědělství a přírodního prostředí se o tom mluví již od února (ministři Toman, Brabec). Miroslav Toman se inspiroval dokonce Slovenskem, které ústavně vodu chrání a zakazuje její vývoz.

S tím se druží vyhlašování stavu klimatické nouze, čímž proslula Praha 7. Souvisí to spolu v jedné věci. V používání silných slov, aniž je jasné, co přesně to bude – ústavní ochrana vody či vyhlášení stavu klimatické nouze – znamenat v praxi. Prostě budit požadovaný dojem akčnosti.

Jistě, snad nikdo už netvrdí, že průšvih klimatu neexistuje. Jeho chaotický ráz, kombinace dlouhého sucha a nárazových povodní, k tomu degradace zemědělské půdy či špatná druhová skladba lesů oslabující je vůči kůrovci, to vše skládá velký problém. A veškeré aktivity snažící se řešit aspoň části problému je třeba vítat. Je dobře, že Praha 7 zlepší hospodaření s odpadem, vysadí nové stromy, bude vyžadovat „zelené střechy“. Je dobře, že lidovci chtějí chránit vodu a půdu. Ale musí se takové kroky zakotvit do ústavy či stavu klimatické nouze?

K inspirativním zemím v hospodaření s vodou patří Izrael, recykluje ji z 90 procent. Přitom ta země nemá psanou ústavu, natož ústavní článek o ochraně vody. Stav klimatické nouze tam nevyhlašují už proto, že v něm permanentně žijí.

Či jinak. Skuhráme na monokultury a přežívající družstevní lány v zemědělství. Ale když v Německu hodnotili 25 let od sjednocení, zjistili totéž: průměrná rozloha agropodniku na západě je 42 hektarů, na východě 230 hektarů. Nehnulo-li s tím akční Německo, hnul by s tím obecný článek ústavy?

Takové otázky si musíme klást, slyšíme-li silná slova jako ústavní ochrana či stav klimatické nouze.

LN, 13.6.2019