Zejména - ale nejen - teď před Vánoci nezaškodí podívat se na to, jak si my lidé obrovsky plejtváme. Konečně - skutečný plejtvák obrovský je také ohrožený vyhynutím. Nevím, co s tím. Asi nikdo neví.

Příroda sama plýtvá ve velkém stylu tak, jak by si žádný konstruktér ani ekonom netroufli navrhnout. Podívejte se na kvetoucí kaštany: strom obalený tisíci květů, přitom všechny korunní plátky po pár dnech oprší a drtivá většina vznikajících kaštánků opadá před dozráním. Kolik zralých kaštanů jeden strom vyplodí? Dvě stovky? Tolik zbytečně vyprodukované hmoty, a to ani nemluvíme o té záplavě podzimního listí a o tom, že veškerou borku a veškeré dřevo tvoří mrtvá hmota, která se na životě stromu nijak zvlášť nepodílí. Jiný příklad: pokud si myslíte, že chodíme na malou kvůli odstranění přebytečné vody, tak nikoliv. Močí se zbavujeme dusíkatých zplodin. Bohužel neumíme s vodou tak šetřit jako hmyz, ptáci nebo plazi, a proto s ní neskutečně plýtváme. Dva litry vody denně projdou naším tělem!

Ovšem přírodní plýtvání je ve skutečnosti užitečné jiným organismům, někdy nepřímo i těm plýtvajícím. Přírodní recyklace je složitá, ale mimořádně efektivní a účelná. Zatímco my? Odneseme použité vánoční papíry do kontejneru na papír, přijede auto poháněné naftou, odveze papír k recyklaci, kde elektřina pohání rozmanité drtiče, mlýny a míchače, do toho vháníme vodu upravenou ve vodárně a vypouštíme vodu, kterou je nutno čistit, obsluha si tam pochopitelně svítí a topí, výsledný produkt se nechá za dodání energie vyschnout, pak převeze naftovým náklaďákem do papírny...

Namátkou pár příkladů, kdy si zasloužíme jméno plejtvák obrovský:

Obchodní řetězec nabízí dřevěné autodráhy z certifikovaného evropského bukového dřeva. Wow! Zelený euromozek zajásá. Realita? Někde v Bulharsku nebo Rumunsku pokáceli buky. Naložili jejich dřevo na lodě, odvezli přes půlku světa do Číny. Tam vznikly ony autodráhy z certifikovaného evropského dřeva a loděmi byly dovezeny zpět do Evropy.

Pijte džusy, jsou zdravé! Rád si čtu složení. Například „podíl ovocné složky až 35 %“. Co je zbytek? Voda. Automobily z výrobny do superhypermarketů vozí náklad obsahující 65 % vody. Kdyby se prodával rovnou koncentrát, byla by menší spotřeba pohonných hmot, ne? Že kupujete raději stoprocentní džusy? Vyrobeno ze 100% koncentrátu. Tedy ne že ta krabice obsahuje 100 % koncentrátu a nic jiného. Prostě se z čistého koncentrátu naředěním vyrobil džus.

Prkotina: závěsné kuličky do WC. Krásné, barevné. Obsah? 35 % tenzidů. A zbytek? Plniva, konzervanty, barviva, aromata, plastový košíček, který pak zahodíme. Vážně jsme něco z toho chtěli koupit? Přitom by stačila štětka a čas od času troška saponátu nebo dezinfekce.

V čem vidím průšvih? V ekonomice. Neviditelná ruka trhu je hezký bonmot, ale funguje jen v marginálních záležitostech.

Podívejme se na nás, plejtváky obrovské, podrobněji. Co když plýtvám jídlem?

Energie, hnojiva, lidská práce, suroviny, to vše se nemuselo vůbec vyprodukovat a spotřebovat, nebo to mohlo připadnout někomu potřebnějšímu. Dále: moje peníze vyletěly oknem, kus pracovní doby jsem jakoby nedostal zaplaceno. A pak: odpad. Někdo to bude muset odvézt, prohnat spalovnou nebo skládkovat. To ve svých poplatcích platím já. A to ani neřešíme uhlíkovou stopu.

Zatímco ekonomický pohled na plýtvání jídlem je zcela jiný. Všichni měli práci, za svou práci dostali zaplaceno, žádná nezaměstnanost, energie i suroviny byly zaplaceny, DPH i další poplatky byly odvedeny. Všechno je OK.

Tak - a teď co s tím? Z ekonomického pohledu je všechno bez chybičky, ale člověk se tak nějak drbe na hlavě: není přece jenom někde chyba?

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin