Minulý týden ohlásilo ministerstvo průmyslu a obchodu posílení rozpočtu dotačního programu na využívání obnovitelných zdrojů energie včetně úspor o další neuvěřitelné dvě miliardy korun. Ministr průmyslu Martin Říman se netají tím, že jde o nedomyšlené rozhazování peněz ze státního rozpočtu i Bruselu. Stranická koaliční disciplina mu však v současné politické situaci neumožňuje jiný racionální návrh. Jediným rozumným řešením je pouze to, že se bude málo podporovat výstavba větrných elektráren a zatím i fotovoltaika. Přitom je všem rozumným ekonomům i přemýšlivým občanům známo, že projekty obnovitelných zdrojů jsou velkým, státem podporovaným byznysem, kde podnikatelé i některé obce bez rizika vydělávají, neboť všechny náklady jim zaplatí naši daňoví poplatníci. Po tom se nelze divit, že se musí projednávat vládní daňová reforma, která zdraží občanům základní potřeby a většině zvýší i daňové odvody. Připomínám, že další vysoké finanční dotace poskytuje i ministerstvo životního prostředí a částečně i kraje.

V ČR jsou nyní využívány obnovitelné zdroje energie zhruba kolem 4,2 procenta. Indikativní, nikoliv však závazná hodnota Evropské unie pro náš stát je 8 procent do roku 2010. Reálně jde však pouze o zbožné přání, které i ostatní státy z důvodů ekonomické náročnosti velmi obtížně zajistí..

Pouze připomínám, že například 6 procent elektřiny získané z větru představuje u nás výstavbu kolem 6 tisíc větrných elektráren s vysokými investičními náklady a zanedbatelnou účinností 10 procent. Nahradit 6 tisíc MW v současné době dožívajících tepelných elektráren, znamená pěstovat energetické rostliny na zhruba jedné třetině našeho území.

Evropská unie pod neuváženým tlakem aktivistů si dala za cíl do roku 2020 využívat až 20 procent obnovitelných zdrojů ve svých členských státech. Jde o číslo zcela mimo skutečné možnosti, které by snad mohlo být splněno pouze při započítávání jaderných zdrojů, které zatím mezi obnovitelné komodity nepatří.

Uvedenou úvahu velmi silně podpořil v prestižním listu Guardian profesor Ausubel z Rockefellerovy university v New Yorku. Dovoluji si jej zde citovat, neboť rozumné oponentní hlasy jsou v mediích silně potlačovány. Podle jeho propočtů, pokud by měla například větrná energie pokrýt energetickou potřebu v USA, muselo by se za nepřetržitého toku větru, což není reálné, zabrat a využít rozloha krajiny velká jako je Texas a Louisiana dohromady. Na provoz každého motorového vozidla využívajícího ve zvýšené míře biopaliva by byly zapotřebí až dva hektary zemědělské půdy. Při celosvětovém provozu více jak 700 milionů aut by nestačila stávající výměra zemědělské půdy a navíc by zřejmě hrozil světu hladomor.

Je bohužel smutnou skutečností, že velké celosvětové projekty s neuváženými cíly maximálního využití obnovitelných zdrojů pro výrobu energie by způsobily svým obrovským záborem krajiny a využitím většiny zemědělské půdy nevratné biologické a ekonomické škody. Prakticky všechny obnovitelné zdroje jsou svou povahou agresivní vůči přírodě. Jsou sice obnovitelné, ale rozhodně nikoliv ekologické, prohlásil pan profesor Ausubel. Připojuji se k jeho závěrům a dodávám, že uskutečňování připravovaných celosvětových projektů by mělo být přehodnoceno podle skutečných možností jednotlivých států. V každém případě by se neměla dále klamat veřejnost propagací nereálných snů. Snad brzy dojde i k zamyšlení nad neuváženými projekty ze strany Evropské unie, bezmyšlenkovitě vyžadovanými aktivisty.

autor je doktorem přírodních věd na Univerzitě Karlově