Jak je to ve skutečnosti se zabezpečením ovcí před vlkem ze strany chovatelů

V posledních dnech se v médiích objevily informace Hnutí Duha, CHKO Broumovsko a Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) o údajně špatném přístupu chovatelů k předcházení útokům vlků na domácí zvířata. Ohrady prý mají z více než 90 % nedostatečné zabezpečení. Jejich pracovník Tomáš Krajča z odborného hlediska plošně mapuje stav zabezpečení pastvin a došel k těmto závěrům (viz).

Takové informace se snaží přesunout veškerou odpovědnost za katastrofální stav kolem vlků na jejich oběti a na chovatele.

Jaká je pravda?

Podle statistiky, kterou uvádí na svých stránkách AOPK, bylo evidováno za poslední tři měsíce 74 útoků vlků na domácí zvířata. Při těchto útocích překonali vlci oplocení vyšší než 120 cm ve 14 případech, v 5 případech dokonce nad 150 cm. To znamená, že 19 % útoků bylo nad doporučenou výšku 120 cm.

Když se podíváme na způsob zabezpečení ohrad, dojdeme k podobným číslům.

Vlci překonali doporučované opatření ze strany AOPK minimálně ve 13 případech ze 74 zaznamenaných útoků. To je v 18 %. V jednom případě útočili vlci dokonce za přítomnosti nočního hlídače.

Jestli budeme brát vážně informace Hnutí Duha, CHKO Broumovsko a AOPK o 90 % špatně zabezpečených ohrad, pak podle jejich vlastních čísel vlci častěji překonávají zabezpečené ohrady, než ty podle jejich názoru nedokonalé.

Tento výsledek vyhodnocení útoků vlků není překvapivý. Ve všech státech, kde se přijala opatření na zabezpečení stád, roste počet útoků právě na zabezpečená stáda podle doporučení zastánců vlků a dosahuje až 90 % (viz).

Musíme si uvědomit, že se jedná o desítky tisíc hektarů a stovky tisíc metrů ohrad, které mají být zabezpečené proti útokům vlků tak, aby pan Tomáš Krajča (vlk) nenašel slabé místo.

Názory zastánců vlků jsou založené na jejich představě, jak by se měl vlk chovat. Vlci ale špatně spolupracují.

Za poslední roky je přístup některých úředníků AOPK a CHKO Broumovsko k vlčí problematice zarážející a dá se říci zmatečný. Od „vlk je plaché zvíře a vyhýbá se setkání s člověkem“ až po „vlk je zvědavé zvíře a v oblasti obcí lánového typu se s ním můžeme běžně potkat“.

Stále dokola se nevědomá veřejnost masíruje informacemi o finanční podpoře preventivních opatření před útoky velkých šelem z Operačního programu Životní prostředí až do výše 100 % nákladů. Ale praxe je úplně jiná. Administrace je neúměrně složitá a odrazuje většinu chovatelů. „Někteří chovatelé své ovce vlkům kvůli slabému zabezpečení vysloveně nabízejí,“ konstatuje Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na stránkách navratvlku.cz. Přitom v tom samém článku píše, že roste i počet žádostí o podporu na zabezpečení stád.

Pro představu, jak pracuje AOPK a poradci pro zabezpečení před útoky vlků z Hnutí Duha:

Doposud bylo schváleno 30 žádostí za 16,7 mil. Kč (viz)

V České republice je ke konci listopadu 2020 zaevidováno 83 893(5) hospodářství chovatelů domácích zvířat. Z toho je asi 10 000 chovatelů ovcí a koz. Ostatní jsou ve velké většině chovatelé skotu a koní, kteří čelí také útokům vlků. 30 schválených dotací je výsměch. To není vina chovatelů, ale špatný přístup státu.

V další části článku vedoucí Správy CHKO Broumovsko Hana Heinzelová kritizuje postup chovatele Jana Šefce, který opakovaně čelí útokům vlků. Aby chránil svá stáda před útoky vlků …“ již několik měsíců zde hlídač preventivně vystřeluje světlice a dělobuchy, na co si vlci zvyknou a odpadá moment překvapení“.

Tak to je opravdu už každá rada drahá. Hlídač by měl asi po vlcích házet kameny, ale podle zákona nesmí vlka trefit, natož zranit.

Často se také mluví o nepřítomnosti pasteveckých psů. Každý, kdo trochu rozumí psům, ví, že pes, lépe psi, nejsou vhodní pro každého a do všech podmínek. Ať už z ekonomických, nebo organizačních důvodů. Zase je to jenom odvádění pozornosti od hlavního problému a přehazování odpovědnosti na postižené chovatele.

Pro část tzv. ochránců přírody je vlk novým náboženstvím, které má sektářské sklony. Je asi ten správný čas, aby si svoji utopii vybudovali na svém pozemku a za své peníze. Musí dojít k odluce různých neziskových nátlakových skupin, které nenesou žádnou odpovědnost, od vlivu na státní správu. Tyto lobbistické organizace - přes halasná hesla o návratu k přírodě - zásadně mění k horšímu biologickou rozmanitost a tvář krajiny. Bylo by také zajímavé vědět, kolik se kolem vlků točí peněz od daňových poplatníků a jaká je efektivita jejich vynaložení.

Na základě jakých informací vystupují úředníci státu z AOPK, když likvidují ustálený ekosystém? Čí zájmy zastupují, když podporují vlka a staví se proti důležitým aktérům tvorby životního prostředí, což jsou v tomto případě zemědělci, kteří hospodaří pastevním způsobem? Chov zvířat a jejich pastva jednoznačně utváří ráz krajiny, zabraňuje dnes tak populární klimatické změně tím, že váže uhlík v půdě, brání erozi a pastevectví pomáhá udržet vodu v krajině. V neposlední míře produkují zdravé potraviny v té nejlepší kvalitě. Zatím zaměstnanci AOPK projevili akorát neschopnost a zaslepenost a svoje selhání svádějí na oběti a svou odpovědnost přenášejí na chovatele. Nabízejí postupné opouštění pastvin, jejich zarůstání nebo zalesňování, segmentovanou krajinu, pastevecké psy u každého stáda a snížení komfortu pobytu v přírodě a další vylidňování venkova. A hlavně omleté fráze a proklamace o nutnosti generační výměny mezi chovateli a myslivci, protože staří hospodáři tomu nerozumí, o návratu vlků domů, o tom, že vlci tady byli dřív než lidé. Pohádky o tom, jak nám vlci nastolí v přírodě přirozenou rovnováhu a pomůžou nám snížit stavy chráněných přemnožených bobrů. Jak to vypadá v praxi?

V Kanadě vláda Severozápadního teritoria (viz) je rozhodnuta s okamžitou platností snížit počet vlků o 80 procent. Je to způsobeno drastickým poklesem stád karibu o 98 procent, kterým hrozí kvůli útokům vlků v některých oblastech úplné vyhubení. Malé Lotyšsko odloví do 31. března 2021 nejméně 280 vlků(6) v rámci prevence vážného poškození hospodářských zvířat. V roce 2021 bude ve Francii(7) možné zabít legálně sto vlků kvůli jejich rychlému šíření a obrovským škodám na pasených zvířatech. Tak by se dalo pokračovat ve většině států Evropy. Ale u nás máme Program péče o vlka obecného, který mu zaručuje nerušené šíření po celé republice. A odvoláváme se na požadavky Bruselu (skoro už poslední v Evropě).

Nezodpovědní nejsou chovatelé, ale ti, kdo můžou za tuto situaci. Na svých postech měli v předstihu odhadnout vývoj, poučit se ze zahraničních zkušeností s přihlédnutím k našim podmínkám. A včas navrhnout realistický plán, jak dosáhnout požadovaný stav. Místo toho máme absolutní ochranu vlků, bez formulace cílového stavu. O vlcích rozhoduje uzavřená skupina lidí na ideologickém základu proti názorům podstatné části dotčené odborné i laické veřejnosti.

Jak dlouho to bude ještě trvat?

Spolek za ochranu pastevectví