Velmi bohatý byl počátek prosince na ekologické události. V Evropské unii bylo schváleno rychlejší snižování emisí uhlíku, byl na to odsouhlasen rozpočet a generální tajemník OSN odhalil souvislost mezi čínskou chřipkou a počasím.
První událost: Evropský parlament schválil návrh na přísnější omezení emisí skleníkových plynů, než jaké platí dnes a než jaké navrhovala Evropská komise. Původní plán snížit emise do roku 2030 o 40 % proti skutečnosti roku 1990 chtěla Evropská komise zpřísnit na 55 % a s tím do parlamentu šla. Ten ale prosadil vlastní návrh snížení emisí o 60 procent.
Je to unikátní rozhodnutí přijaté bez jakékoliv analýzy doposud učiněných opatření na snižování emisí skleníkových plynů. Nebylo učiněno žádné vyhodnocení ekologického úsilí uplynulých 15 let ani po stránce ekonomické, ani ekologické, ani sociální. Dílčí studie ukázaly, že řada dosavadních postupů byla neefektivní či dokonce kontraproduktivní ve vztahu k ochraně životního prostředí. Požadavek na urychlení snižování emisí byl ovšem přijat bez toho, aby nějaké nové cesty a způsoby byly definovány.
Druhá událost: Byl schválen rámcový rozpočet EU na příštích sedm let. A bude to štědrých sedm let. Rozpočet má hodnotu 1,8 bilionu eur, historicky nejvíce, co kdy EU měla. Jenže ona je nemá. Z uvedené celkové sumy si bude muset 750 mld. eur vypůjčit. Zavede proto společné evropské dluhopisy, které bude splácet společnými novými daněmi a poplatky. To vše Evropská komise nazývá fond obnovy. Pod tento pojem zahrnuje obnovu ekonomiky po koronavirové pandemii a náklady snižování emisí uhlíku. Přičemž snaha je promíchat to všechno tak, aby nebylo zřejmé, co je co.
Přesto některé věci zřejmé jsou. Například pod pojmem „obnova“ se skrývá ve skutečnosti destrukce (ekonomická a morální) aktiv, která nejsou ještě účetně odepsaná, nejsou morálně zastaralá a nesou zisk. To se týká např. energetických zařízení, v Německu i jaderných elektráren. Dále odpis kapitálu vloženého do výzkumu a vývoje, který nebude ukončen a kapitál nebude návratný. To se týká např. vývoje úsporných spalovacích motorů do aut a vývoje nových modelů automobilů, které se nemohou prodávat, protože výrobce by neplnil flotilové emisní limity. Investovat z fondu obnovy se má naopak do technologií, které ještě neexistují nebo nejsou efektivně využitelné. Například vodíkové články, technologie jímání a ukládání oxidu uhličitého, akumulace elektrické energie apod. Dále do technologií, které se sice v průmyslovém měřítku využívají, ale je jasné, že nejsou schopné ani při několikanásobném zvětšení jejich výroby sanovat současnou spotřebu energie. Tedy do fotovoltaických a větrných elektráren.
Také je zřejmé, že do celého projektu snižování emisí nepůjde naproti plánovanému dluhu ani koruna úspor. Nebo, jinak řečeno, vlastního kapitálu. V Evropské unii žádné úspory nejsou. Žádný členský stát, snad kromě Německa, nemá rozpočtové přebytky. Naopak, mnoho zemí se potýká s nevyřešenou dluhovou krizí a s jejím prohlubováním. Všechny plánované investice, rozumějme státní dotace do ozelenění ekonomiky, půjdou na dluh.
Ten, jak výše řečeno, má být splácen společně z nových daní a poplatků. Rozpočet byl schválen, aniž by bylo o příjmové straně cokoliv známo. Tedy jaké daně, jaké poplatky, zač a nač, jak vysoké, jak zatíží ekonomiku a jednoho každého občana.
A stále není zřejmé, jak obnovení hospodářské aktivity po pandemii souvisí se snižováním emisí skleníkových plynů. Nejedná se jen o obnovu výroby v některých továrnách a provozech, ale také o obnovení školní docházky, posílení zdravotnictví, oživení turismu, sanování řady občanských služeb, podpora sportu a zdaleka ne v poslední řadě o obnovu kulturních institucí a provozu v nich.
Třetí událost: V úterý 15. prosince v Lidových novinách vyšel komentář Antónia Guterrese, generálního tajemníka OSN, v němž se snažil souvislosti klimatu a čínské chřipky objasnit: „Obnova po pandemii nám nabízí sice nečekanou, ale o to důležitější příležitost porvat se s klimatickou změnou, zastavit ničení životního prostředí, přeformulovat ekonomiku i naši budoucnost.“ Je to jasné? Ne? „Covid a klima nás přivedly na okraj srázu,“ vysvětluje Guterrez. „Nemůžeme se už vrátit ke staré realitě nerovnosti a nespravedlnosti. Musíme se naopak dostat na bezpečnější a udržitelnější cestu. Stojí před námi komplexní politická i morální zkouška. /.../ Musíme proto udělat z pandemie a klimatické akce dvě strany téže mince.“
Morální zkouška, rovnost, spravedlnost. Tak se to rýmuje.