Jak je to s poplatky za vypouštění škodlivin

Mnohonásobná novela zákona o ovzduší je záminkou pro lživé argumentace Duhy a jejích příznivců v (páni Jelínek, Vondrouš a další) v řadě sdělovacích prostředků. Teroristy nelze přesvědčit věcnými argumenty. Věří pouze a jedině sobě.

Pokusím se proto pro čtenáře objasnit kauzu placení poplatků za vypouštění škodlivých látek do ovzduší vyjma prachových částic s účinností až od roku 2016. Všechny naše průmyslové, energetické i zemědělské podniky musí plnit velice přísné emisní limity. Jsou jedny z nejpřísnějších v unijních státech. Plnění je pod vysokými zákonným sankcemi a nelze limity překročit. Podniky jsou pochopitelně nuceny průběžně emise do ovzduší snižovat, což představuje další vysoké ekonomické náklady. Bohužel současné technické znalosti však nedokáží eliminovat a zachytit veškeré emise u průmyslových podniků, jak si někteří představují.

Předně nutno říci, že placení nebo neplacení poplatků za vypouštění škodlivin vůbec nesouvisí se zlepšováním nebo zhoršováním kvality ovzduší nebo se zvyšováním či snižováním smogových epizod. V podstatě je to pouze jakási státní existenční daň pro podniky, která dosahuje až několika desítek milionů ročně a promítá se do výrobních nákladů. V mnoha státech EU není vypouštění emisí do ovzduší z uvedených důvodů zpoplatňováno. Průmyslové podniky jsou zatíženy ekologickou daní, nákupem emisních povolenek, uvažovanou uhlíkovou daní a množstvím nařízených požadavků a výkazů na zpracování často zbytečných dokumentů, což představuje rovněží nezanedbatelné finanční zatížení.

To vše snižuje konkurenceschopnost našich podniků oproti ostatním státům, zdražuje výrobu a zvyšuje nezaměstnanost. Nelze se proto podivovat nad tím, že již více jak sto podniků přesídlilo do daňových rájů, kde se nesmyslné požadavky nevyžadují.