Můj přítel bydlí v krásné malebné krajině. Mezi ním a okrajem lesa je napohled krásná louka. Bohužel se v jeho obci stalo standardem, že je-li jen trochu tepleji, musí do vodojemu nad vsí navážet vodu v cisternách.

Letos začali o dva měsíce dříve než loni a předloni. Při povodních v roce 2002 běžela od lesa po louce 20centimetrová stěna vody, která projela celou obcí a vykonala své. Letos mají zatím štěstí, větší déšť je minul. Nevím, zda je příčinou jejich potíží za sucha a současně strachu celé obce za většího deště globální oteplování. Přítel ale ví své. Na stružky a potůčky v lese, které udržovali starousedlíci, naposledy někdo sáhl v roce 1962. Louka vznikla rozoráním mezí a vykácením několika ostrůvků „nehodnotných stromů“. Firma, která louku obhospodařuje, tak snadno dosáhla na dotace. Za ně je celá plocha jednou do roka posečena a jednou do roka, v rámci „údržby krajiny“, mulčována.

Po několika stovkách metrů chůze najdeme v lese spoušť, kterou způsobil harvestor, oficiálně jde ovšem o nejmodernější způsob těžby dřevní hmoty, který minimalizuje náklady a šetří krajinu. Nevím, jestli je tento specifický způsob péče o krajinu a les, který platíme zčásti ze svých daní, tím nejlepším. Možná by bylo lepší zaplatit šest důchodců, aby zase čistili ty stružky a potůčky. Možná by bylo rozumnější těžit zase motorovou pilou a dřevo svážet koňmi. Pravda, stouply by náklady a klesl zisk.

Dokonce si nejsem jist, jestli problém této malebné obce vyřeší několikahektarová sluneční elektrárna vzdálená 15 kilometrů nebo spalování dřevěných pelet ve 220 km vzdálené elektrárně.

Nesouhlasím s řadou názorů pana expresidenta Klause. Rozhodně s ním ale souhlasím v tom, že místo bezhlavé podpory technologií, které mají snižovat v našem státě emise kysličníku uhličitého, bychom měli spíš investovat jiným směrem. To, co nás nejspíš čeká, budou období sucha, která budou vyrovnána tím, že poté naprší během tří hodin srážkový úhrn za celý rok.

Módou je investovat do tzv. obnovitelných zdrojů energie. Měli bychom si ale uvědomit, že každé průmyslové odvětví má svou lobby. V tomto případě lobby velmi úspěšnou. Bohužel se mě jako občana nikdo nezeptal, jestli chci, aby peníze z mých daní byly investovány tak, že cena energie bude ještě vyšší, v důsledku čehož budu platit opět vyšší daně. To, co dnes všichni sponzorujeme, může být z dlouhodobého hlediska jen slepá ulička.

Na každé staré mapě najdeme spoustu rybníků a rybníčků. Nejspíš je naši předci i pečlivě udržovali. A jen tak mimochodem, během povodní v roce 2002 zadržela třeboňská rybniční soustava téměř 3x tolik vody, nežli všechny přehrady na Vltavě. Nevím, jak by vypadala Praha, kdyby toto množství proteklo Vltavou. Urychleně bychom měli investovat do obnovy drobných vodních děl a do skutečných úprav krajiny. Lekce, kterou nám letos dává příroda, je poměrně krutá.

Bohužel, nejspíš budeme opět diskutovat či spíše mlátit prázdnou slámu. Možná nám příroda ještě „daruje“ rok či dva sucha. Potom přijdou deště.