EKOLOGIE: Kam s ním?
S nebezpečným odpadem z lagun Ostramo v Ostravě. Ten se dosud likvidoval v unikátní technologii na západě Čech – v generátorech tlakové plnárny firmy Sokolovská uhelná ve Vřesové.
Ta ovšem v srpnu (2020) definitivně končí.
Problémy tak nebudou mít jen stovky lidí, kteří v obou generátorovnách a navazujících provozech přijdou o práci, ale také společnost AVE CZ. Ta má na starosti ekologickou likvidaci ostravských kalů, kterou můžeme rozdělit do dvou základních fází:
1/ Úprava kalů a jejich příprava na odvoz k likvidaci.
2/ Odvoz a likvidace v tlakové plynárně ve Vřesové na Sokolovsku.
Kolem tohoto procesu se objevilo v médiích několik technicky mylných informací. Jeden z nejčastějších mýtů: kaly z Ostravy jsou spalovány v elektrárně ve Vřesové.
Nikoli.
Kdyby tomu tak bylo, nebylo by třeba vozit upravené kaly více než 600 km přes celou republiku. Spálit by se jistě daly v řadě podniků průmyslového Ostravska. Jenomže o spálení nejde. Technologie je jiná.
Jak na webu společnosti SUAS, jejíž součástí je i tlaková plynárna, vysvětlil v březnu 2018 Jiří Pöpperl z vedení firmy, jde o v ČR unikátní technologii zplyňování kalů jejich přidáním do uhlí, z něhož se vyrábí energoplyn (po vyčištění sloužící jako palivo) pro tamní paroplynovou elektrárnu; druhým produktem je generátorová škvára využitelná ve stavebnictví.
Tlaková plynárna ve Vřesové. Dvě vysoké budovy na obrázku.
Tento způsob likvidace, který nemá nic společného s klasickým spalováním, je důvodem, proč jsou kaly převáženy z Ostravy na západ Čech. Děje se tak ve zvláštních uzavřených výsypných kontejnerech systému Innofreight přepravovaných po železnici. Možná jste je někdy při svých cestách na kolejích spatřili:
Kontejnery putují po kolejích až do Vřesové (15 km od Karlových Varů), kde jsou vyloženy v přijímacím terminále přímo do dopravních cest (bez skladování), odkud putují k hlavním zavážecím pásům, které dopravují rozdrcené uhlí zbavené podstatného obsahu vody do tlakové plynárny. Podle infomací SUAS jsou upravené kaly (mají pevné, nikoli kapalné skupenství) přidávány řádově v jednotkách procent do hlavní dodávky uhlí pro plynárenské generátory, kde je tento mix zplyňován výše popsaným způsobem.
Pro lepší představu jsem pro čtenáře připravil schema:
TC - technologický celek, v němž se do uhlí (1) přidávají přivezené kaly (2). 3 - mix uhlí a kalů. TP - tlaková plynárna. 4 - energoplyn. 5 - škvára.
Kdyby na firmu SUAS tak fatálně nedopadl problém s emisními povolenkami, pokračovalo by zplyňování kalů z Ostravy až do plánovaného konce. Dle dostupných informací to mělo být do závěru roku 2020. Jenomže kočka není pes a včera není dnes. SUAS je nucena definitivně odstavit provoz tlakové plynárny (a navazujících technologií) se všemi z toho vyplývajícími nepříznivými důsledky – i pro AVE CZ. Dalším aspektem věci, o kterém se příliš nehovoří, je skutečnost, že poměrně nová technologie přijímacího terminálu pro ostravské kaly (v provozu je od dubna 2018) nebude mít další uplatnění.
Nejděsivější je samozřejmě sociální problém, který souvisí se ztrátou zaměstnání pro stovky lidí (hovoří se až o jednom tisíci!). Na počátku všech těchto změn nelze nevidět extrémně pojatou ekologickou politiku EU, proti níž, zdá se, není obrany a která občas vylije s vaničkou i dítě (obrazně řečeno).
Je to jakési znamení doby: všichni chtějí elektřinu, teplou vodu, v zimě teplé radiátory, ale ti, kdo toto vše vyrábějí, jsou stavěni do role div ne ekozločinců. Že se na západě Čech (a jinde v republice) zpracovává pro výše uvedené účely uhlí? Ano, neboť v této části země se nacházejí jeho ložiska, o nichž bylo v minulosti rozhodnuto, že se budou těžit a využívat. Dělo se tak všude na světě – nebyli a z hlediska potřeb společnosti jsme ani nemohli být výjimkou.
Jedním dechem ale dodejme, že životnímu prostředí, dříve trestuhodně opomíjenému, je třeba přiznat jeho význam. To se také děje. Jeden postřeh za všechny. Prvního dubna 2020 byl na webu SUAS zveřejněn následující údaj: Druhá polovina 90. let a počátek nového tisíciletí byl ve znamení „masivních investic jak v oblasti výrobní technologie, tak v oblasti snižování dopadů jejího provozu na životní prostředí. Výsledkem takto vynaložených miliard korun je například to, že se emise oxidu siřičitého do roku 2008, v porovnání s rokem 1998, snížily o osmdesát procent. A to i přesto, že uhelná vsázka do zpracovatelské části vzrostla o třicet procent.“
Pokles emisí za deset let o osmdesát procent. Nechci vést polemiku o tom, zda je to hodně, nebo málo. Jen chci upozornit, že ekologickým záležitostem věnuje firma SUAS, jak patrno – a jinak ani nelze -, dostatečnou pozornost. Kdo žije dlouhodobě (desetiletí) v okolí tohoto průmyslového komplexu, musí férově potvrdit, že změna k lepšímu, pokud jde o životní prostřední, je mimo jakoukoli diskusi.
Ekomaximalistům (nejen) v Bruselu to ale zjevně nestačí.
Nechci zde otevírat debatu na téma emisních povolenek, byť to se zavřením vřesovské plynárny přímo souvisí. Je to příliš obsáhlé téma, bezpochyby na samostatný článek (nikoli nutně ode mě).
Jen bych rád poukázal na dopady jistého druhu uvažovaní, jehož jsme svědky. V nejméně vhodné době může v nejmenším kraji ČR přijít o práci až tisíc lidí – a kromě toho nebude kde likvidovat ostravské kaly.
Zde malá odbočka. V čase koronaviru si mnozí libovali, jak je báječné, že jsou prázdné ulice (bez aut) a nebe bez letadel. Ačkoli mě mnozí za následující myšlenku odsoudí, musím ji napsat: viděno realisticky nebyl to normální stav. A není ani možné, aby to tak bez dalších neblahých důsledků zůstalo. Společnost je na určitém stupni vývoje, některé trendy jsou bezpochyby špatné, ale otočit vývoj o 180 stupňů (v nadsázce: směrem „k jeskyni“) dost dobře nelze. Můžeme dělat jen dílčí kroky, dílčí opatření plná kompromisů; je to vskutku o principu „něco za něco“.
Ale zpět k problému kalů. Český rozhlas Ostrava věnoval jejich dalšímu osudu 20/7/2020 na svém webu článek, z něhož vyplývá, že
- v areálu Ostramo je k odvozu připravených ještě 30 tisíc tun kalů (tj. 2400 kontejnerů Innofreight – LS);
- firma AVE CZ zatím náhradní řešení (vzhledem k srpnovému uzavření vřesovské plynárny – LS) nemá a hledá možnosti i v zahraničí;
- jasno by mohlo být letos v září, alespoň podle Ludvíka Kašpara, ředitele společnosti Diamo, která ropné laguny Ostramo v Ostravě spravuje.
Zde tento příběh zatím končí. Konec je to tudíž otevřený, tak jako spousta jiných problémů kolem nás. Otazníky provází osud propuštěných zaměstnanců vřesovské plynárny, nezlikvidovaných zavápněných kalů z Ostravy a koneckonců i covidu-19.
Převzato z blogu autora s jeho svolením.