Od počátku tisíciletí probíhal na Šumavě spor o budoucnost tohoto našeho nejrozsáhlejšího národního parku. Připomeňme si, že o Šumavu se po staletí starali lesníci a ta byla pro své rozsáhlé hluboké lesy symbolicky nazvána „zelenou střechou Evropy“. Péče lesníků o šumavské lesy vyvrcholila v roce 1991 vyhlášením Šumavy národním parkem, a proto lze právem nazvat lesnický přístup klasickou ochranou přírody.

Od poloviny devadesátých let minulého století do hospodaření v Národním parku Šumava začaly vstupovat nevládní ekologistické organizace a prosazovat ideologii divočiny a bezzásahovosti, tedy nezasahování proti kůrovci. Lesnický přístup byl výrazně omezován a v roce 2017 proti vůli šumavských obcí, Plzeňského a Jihočeského kraje, senátu i prezidenta schválila poslanecká sněmovna zákon umožňující dnes více jak na polovině národního parku uplatňovat divočinu a bezzásahovost.

Podobný spor, který po desetiletí probíhal o budoucnost NP Šumava, se nyní odehrává o budoucnost Boubínského lesního komplexu. Zdálo by se, že Boubín má to štěstí, že neleží na území národního parku a doposud ho spravuje Lesní závod Boubín spadající pod Lesy České republiky. Kdyby byl součástí národního parku, tak by dnes již zcela jistě nebyl tvořen převážně vzrostlými lesy. Připomeňme si totiž, že pod správou Národního parku Šumava byly zničeny všechny původní pralesní zbytky na celém území NP Šumava. Nenechte si vykládat o vzniku nových pralesů, ale zajeďte se podívat na suché lesy na Pramenech Vltavy, Trojmezné či okolo Plešného jezera. Ale bohužel, i Boubín je ideologií divočiny ohrožen.

Připomeňme si fakta. Popud na ustanovení chráněného pralesa dal lesník Josef John tehdejším vlastníkům Schwarzenbergům. Ti v roce 1858 vyňali Boubínský prales z lesního hospodaření, má rozlohu 47 ha a je oplocen. Český stát později v okolí pralesa vyhlásil Národní přírodní rezervaci a postupně ji rozšiřoval. V roce 1958 u příležitosti stého výročí od vyhlášení jedné z nejstarších rezervací v republice byla rozšířena Národní přírodní rezervace Boubínský prales (dále jen NPR) na rozlohu 669 ha. Jedná se o lesy obklopující historickou pralesní rezervaci (47 ha) a hlavní důvod byl vytvořit ochranný zásahový plášť pro zachování tohoto unikátního pralesa. Odborně se to nazývá pufrační zóna. Proti kůrovci se tedy dalších šedesát let zasahovalo na rozloze 14krát větší než oplocený prales, a to proto, aby zůstal zachován evropský unikát: ukázka vývoje lesa na vrcholu jeho vývoje, tj. smíšený les s převahou smrku ve stáří až 500 let.

Byli opět lesníci jako správci pralesa, kteří více než 160 let dokázali Boubínský prales uchovat. Zásadní změna nastala v roce 2005, kdy Správa CHKO Šumava, což je stejný úřad jako správa Národního parku Šumava, prosadila do Plánu péče rozšíření bezzásahového území v NPR Boubínský prales i mimo oplocený prales.

Z důvodu šíření kůrovcové kalamity i do lesů v okolí Boubína požádal v roce 2019 Lesní závod Boubín Správu NP a CHKO Šumava o výjimku, která by umožnila účinné zásahy proti kůrovci v NPR a tím ochránila zejména historický prales (47 ha) a další pralesní zbytky. Správa nevzala v úvahu obsah žádosti a rozhodla naopak o zvětšení bezzásahovosti o dalších 55 ha. Lesní závod Boubín se odvolal proti rozhodnutí Správy NP a CHKO a požádal o „Výjimku z použití intenzivní technologie na asanaci kůrovcového dříví“. Do administrativního procesu standardně vstoupily ekologistické nevládní organizace, které začaly vyhrožovat blokádou kácení, aby je následně podpořila skupina deseti aktivistických vědců, kteří vyzvali ministra životního prostředí, aby odvolání LZ Boubín odmítl. Ministerstvo, standardně, dosud nerozhodlo, a mlčky tak umožňuje, aby se kůrovec na Boubíně rozmnožoval…..

Výsledkem těchto administrativních tahanic, kdy správa CHKO nedovoluje efektivně zasahovat mimo oplocené jádro pralesa proti kůrovci, je postupný rozpad lesa na celém komplexu hory Boubín. Podaří-li se ideologům divočiny záměrně rozšířit kůrovce i do pufrační zóny, několik generací již nikdy neuvidí staleté velikány, které lesnická ochrana přírody dokázala až dodnes uchránit. Výsledkem nečinnosti a špatných rozhodnutí Správy CHKO a NP Šumava bude přeměna pralesa na bučinu téměř bez smrků. To již ale nebude evropský unikát a na Boubíně budeme mít stejně zničené lesy jako v sousedním národním parku. Ideologové divočiny nám tam jako své vítězství budou ukazovat malé semenáčky a říkat, že za několik set let tam bude nový prales. Bože, ochraňuj Boubín!

Právo, 4.11.2020