28.3.2024 | Svátek má Soňa


EKOLOGIE: Biopotraviny – co je na nich doopravdy?

4.6.2011

Španělské biookurky jsou očištěny: bakterie E. coli, na kterou na evropském kontinentě umírají lidé, se oproti původnímu podezření na nich nakonec nenašla. Či přesněji řečeno našla, ale nebylo to ten toxický druh, odpovědný za současnou epidemii.

Její zdroj se tedy dál hledá. Doporučení vyhnout se syrové zelenině, anebo ji aspoň před jídlem pečlivě umýt, ovšem trvá. A zemědělcům a obchodníkům narůstají ztráty. Všude v Evropě. A všude zvažují žaloby. Proti politikům a médiím, které svými doporučeními údajně šíří paniku.

Také v ČR si ředitel jednoho z řetězců s biopotravinami postěžoval HN, že pověst biopotravin byla prý těžce poškozena. A dodal, že proti některým médiím asi podá žalobu. Podle jeho slov je naopak u biopotravin mnohem menší riziko kontaminace nebezpečnými látkami než u všech ostatních potravin, protože se jejich kvalita velmi přísně kontroluje.

Dodejme, že pokud jde o rozsah kontrol, něco na tom je: každý zemědělec, který tady provozuje biozemědělství – a bere na něj od státu extra dotace – může potvrdit, že kontroly jsou vskutku rozsáhlé: na šumavské ekofarmě našich známých, kteří chovají ovce, museli například ohradit i potok na louce a vodu zvířatům dovážejí v cisterně.

Pokud jde o zeleninu, nehnojí se chemií, ale biologickými hnojivy, která se zaorávají do půdy už před začátkem sezóny. Tedy – mají se zaorávat. Jak se to kontroluje například v takové Číně, která je navzdory svému životnímu prostředí, znečistěnému překotně se rozvíjejícím průmyslem, největším producentem biopotravin na světě, je nejspíš otázka.

A zrovna tak je otázka, jaká doba uplyne, než se biopotraviny dostanou z obchodu spotřebitelům na talíř. Jednoduchá tahle cesta není, protože zpravidla zůstávají biopotraviny už vzhledem ke své vyšší ceně déle ležet v regálech.

Tedy, pokud je nekoupíte na některém z farmářských trhů: to je asi jediné místo, kde by měly být produkty přímo od regionálních výrobců, a tudíž kvalitní už proto, že jsou opravdu čerstvé. Ať už jsou „bio“ nebo ne. Tak to aspoň hlásá kodex prodejců, který je ovšem – dobrovolný! Takže ani tam není automatická záruka, že ten, kdo zboží na stánku prodává, produkty sám vypěstoval. Mohl je také koupit za babku v nejbližším supermarketu.

Farmářských trhů je toho času po republice už víc než stovka a stále přibývají. A s poptávkou roste i riziko, že se na ně vetřou překupníci. Proti nim mohou organizátoři trhů udělat jen to, že rozdají prodejcům s vlastní farmou nálepky s logem.

Kardinální otázku, zda jsou biopotraviny opravdu o tolik zdravější než běžně pěstované produkty, to ovšem neřeší. Někteří odborníci na výživu o tom mají pochybnosti a dokládají je výsledky různých testů.

Neslavně v nich dopadla například biovejce, protože v průmyslových chovech dostávají slepice na snůšku optimální krmení, aby jejich vejce měla všechny doporučené hodnoty včetně pevné skořápky. Když je slepice odkázána hlavně na to, co si najde na dvorku, vypadají vejce podle toho. Mají i tenčí skořápku, která je méně odolná proti průniku různých bakterií. Důležitější než to, jaké označení produkt nese, tedy očividně je, zda je opravdu čerstvý. Tím by se spotřebitelé měli řídit především.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6