Tak otec Grety Thunbergové svěřil veřejnosti, co stálo za vším tím aktivismem jeho podařené dcerušky. „Přestala mluvit, přestala chodit do školy.“ Pravil, že „nejhorší noční můrou pro něj jako pro rodiče“ bylo, když Greta odmítala jíst, přetlumočily pana Thunberga Novinky. Aby se Greta vyléčila, pustila se za vydatné pomoci rodičů do boje za klima. A to jsme teprve u puberty mladé Thunbergové. Co přijde dál?
Teď se prý mladá Greta směje, tancuje, očividně se i stravuje, jinak by nám pan Thunberg tlumočil jinou zprávu (něco na způsob – mohla by se, prosím pěkně, západní civilizace zabít? Jinak se z toho má dcera nevylíže). Prostě Greta našla slunce svého života, světlo svých dní. A Pánbu jí tu radost ze života přej. Jen za sebou nechala půlku pubescentní populace západní civilizace s novou diagnózou, které se říká enviromentální žal (to je takový ten žal, který se projevuje nezadržitelným nabíráním do pláče před kamerami a fotoaparáty), a trochu hysterickou politickou elitou převážně Evropské unie.
Klimakterium horší puberty
Je všeobecně známé, že puberta je trochu obtížné období. Puberťák má přehnané, často až absurdní požadavky, které běžní rodiče většinou řeší prostým odesláním dospívajícího do míst, kam slunce nesvítí. Jedná-li se o progresivní rodiče, většinou se snaží svému robátku plnému hormonů vyhovět. Což je příklad Grety a jejích rodičů. Jenže pubertu u děvčat v dopadech na okolí často přetrumfne klimakterium už u zralé ženy, což nám, bez složitých výpočtů a kongresů futurologů, může napovědět, že tak za třicet let, až přijde Greta do let, začne fičák, který lidstvo ještě nevidělo.
Kde se má vyvztekat celá unie
Dobrá, jedna pubertální dívka ze Švédska se vyvztekala, už tancuje a směje se a chodí povečeřet do rodinného kruhu. Jsme rádi, že jsme mohli asistovat při terapii rozmazleného haranta. Ale co s Evropskou unií a jejími politiky, kteří zahájili na Gretin povel obdobně šílený tanec svatého Víta? Elektromobilita je nedodělaná, nepříliš efektivní a neskutečně ztrátová… ale je prioritou ji prosazovat. Obnovitelné zdroje jsou nedodělané, nepříliš efektivní a ztrátové… ale je prioritou je prosazovat. Uhlíková neutralita je absurdní. A tak dále a tak podobně. Nic proti ekologii, chraň Bůh, více ekologicky smýšlejícího a chovajícího se člověka, než jsem já, byste těžko pohledali, ale ty příznaky Gretiny hysterie chytila i vládní elita, která by měla jet na racionalitě, na pragmatismu, nikoliv na opiátech new age ekosekty, a to je děsivé.
Před třiceti lety umíraly Krušné hory vinou uhelných elektráren. Technologický vývoj ukázal, že to umíme zastavit, a Krušné hory začaly zase vzkvétat. Nikdo v tu dobu nekřičel – přestaňte používat elektřinu, zabíjí to lesy. Křičelo se – udělejte s tím smrdutým komínem něco, abychom mohli používat elektřinu a lesům to neubližovalo. A ono to šlo, ono to fungovalo. Ne na sto procent, ale sakra, ovzduší se radikálně zlepšilo. Co takhle pokračovat dál? Bez hysterie, čistě pragmaticky. Místo lití miliard do přinejmenším praštěných projektů je začít cpát do vývoje a jen do vývoje.
A ano, jistě, pak, až přijdeme na to, jak vyrábět skutečně efektivní a levná elektroauta, poptávka po nich se sama postará o to, aby si je lidé pořídili. Takhle jsme svědky toho, jak si bohatí za asistence dotací z EU i jednotlivých států pořizují svá elektroauta a chudým se vyhrožuje, že jejich spalovací auta brutálně zdaníme, jejich provoz zdaníme, palivo do nich zdaníme… a bohatým, kteří na elektroauta mají, dáme daňové úlevy. To je trochu na hlavu, řekl bych. Revoluce dělaná odshora – a ta nikdy nefungovala, protože těch nahoře je vždycky o dost méně než těch dole.
Psáno pro Krajskelisty.cz