Známý Distraeliho bonmot říká, že existují tři stupně lží. Lež, odporná lež a statistika. Ten třetí stupeň je nám v míře vrchovaté dopřáván fundamentalisty Green Dealu a vyzyvateli tzv. obnovitelných zdrojů energie či uctívači elektromobilů. Podle jejich pečlivě vedených a mediálně šířených statistik neustále roste výroba elektřiny ze slunce a větru, díky čemuž je pak i provoz elektromobilů téměř zdarma. Kupříkladu výroba elektřiny v Německu je již z 58% naplněna z obnovitelných zdrojů, zejména ze síly větru, slunce (a něco z biomasy a vodních elektráren).

To je přece úžasný výsledek, ne? Polovina vyrobené elektřiny je (pokud bereme v úvahu jen provoz) téměř zadarmo a je nesmírně ekologická. A z toho logicky vyplývá, že i nabíjení elektromobilů je prakticky zadarmo.
Nebo ne?
Ne.

Jedná se o demagogickou lež, vyrobenou metodou, kterou patrně zná kdejaký zaměstnanec korporátu (a kterou média spolkla jako malinu – ale o tom, že novináři bez mrknutí oka přijmou a dále šíří naprosté bludy, protože věci nerozumí, ovšem něco zveřejnit musí, aby bylo z čeho platit nájem, není třeba dlouze hovořit, to víme všichni). Podstatné totiž není, kolik energie se z těchto zdrojů vyrobí, ale kolik takto vyrobené energie se spotřebuje. Pokud se množství vyrobené a množství spotřebované míjí v čase, nastává situace, kdy elektřina vyrobená je promrhána či dodávána do sítě za minimální a někdy dokonce záporné ceny (protože ji nikdo nechce – ekofanatici tuto lacinou neprodejnou elektřinu ovšem zahrnují do statistiky jako důkaz, jak je elektřina z obnovitelných zdrojů laciná – no bodejť, kdy ji nikdo nechce, jelikož je jí přebytek), kdežto energie spotřebovávaná je nakupována draze z jiných zdrojů a nebo úplně chybí (a vysokou cenou této nedostatkové elektřiny naopak fundamentalisté Green Dealu demagogicky argumentují při porovnávání cen elektřiny z různých zdrojů). A přesně toto se stává v onom obdivovaném Německu, které zažívá střídání přebytku neprodejné a nespotřebovatelné elektřiny a naopak nedostatku elektřiny potřebné – důsledkem toho je nejdražší elektřina v Evropě.

Jak to mohu vědět? Inu, sám mám na střeše FVE. Její roční produkce (za rok 2024) činí 8,4 MWh. Roční spotřeba domu (máme na elektřinu úplně všechno) je cca 11 MWh. Statisticky vzato bychom měli dokoupit jen 2,6 MWh, realita je samozřejmě diametrálně odlišná. Jistě víte, čím je to způsobeno – zatímco během slunečných letních dnů vyrobí FVE i trojnásobek spotřeby domu (z toho část, 10 kWh pojme baterie a zbytek jde za nepatrný peníz do sítě) když je zataženo a navíc jsou krátké dny, nevyrobí nic. V praxi tedy musíme dokoupit asi dvě třetiny naší spotřeby a nikoli čtvrtinu. A zatímco prodáváme ve chvíli, kdy je elektřiny nadbytek a je laciná, nakupujeme v době, kdy je jí nedostatek a je drahá.

Tento zákonitý jev eliminuje i teoretickou láci provozu elektromobilu – ten bychom mohli lacino nabíjet jen v létě (pokud bychom upřednostnili jeho ponechání doma u nabíječky před jeho využitím k cestě do práce). Po většinu roku spotřebuje dům celou produkci FVE a něco se musí dokoupit ze sítě. Po většinu roku bychom museli elektromobil nabíjet za elektřinu nakupovanou.

A přesně to samé, jen ve větším měřítku, platí i pro celé Německo. Sice z celkové produkce elektřiny v Německu pochází 58% z obnovitelných zdrojů – ale kolika procenty se podílí na elektřině spotřebované? Podle dostupných údajů Německo v první čtvrtině roku 2024 vyrobilo zhruba 121 TWh elektřiny, z toho 58% z OZE, to je asi 70 TWh. Ovšem 16 TWh během této doby vyvezlo a opět dovezlo. Logicky vyváží tu elektřinu, které má nadbytek – a protože je čistým dovozcem elektřiny, nadbytek má jen té z OZE, když hodně fouká. Od 70 TWh vyrobené elektřiny z OZE musíme odečíst 16 TWh exportovaných a nahradit je importovanou elektřinou z jiných zdrojů.

Podíl OZE na spotřebě elektřiny se tím snížil z 58% na nějakých 44% (a s další výstavbou větrníků se bude dále snižovat, protože nové větrníky nevyrobí elektřinu v době nedostatku, ale právě v době nadbytku, kdy je přebytek elektřiny z již stávajících větrných elektráren, zatímco v době nedostatku bude stoupat dovoz). A cena elektřiny samozřejmě vyletěla nahoru, protože prodává lacino během nadbytku, kdežto kupuje draze během nedostatku.

Statistické údaje o podílu OZE na výrobě elektřiny jsou tedy demagogická lež, aby byly pravdivé, musely by uvádět podíl OZE na elektřině spotřebované. Ale to už by nevypadalo tak optimisticky.

Jak je to s produkcí metanu

S podobnou demagogií je možno setkat se i jinde. Kupříkladu fanatičtí vegetariáni, prosazující vybíjení krav, protože ty při trávení celulózy produkují metan, také k podpoře svých názorů používají statistiku. Metan totiž při rozkladu celulózy produkují všechny organismy (je to logické, protože štěpení celulózy provádí ty samé nebo blízce příbuzné mikroorganismy, žijící jako symbionty v trávicím traktu větších živočichů). Aby nějak odůvodnili, proč by se měly vybít krávy a proč nevadí, kdy tu samou trávu sežere třeba králík nebo nějaký termit – a nebo přímo nějaká hnilobná bakterie, používají přepočet produkce metanu na kilogram organismu. A z toho vychází kráva nejhůř.

Jenomže – i toto je demagogická lež. Podstatná není hmotnost daného zvířete, ale poměr výsledného metanu na množství sežrané trávy. Metan totiž nevzniká z krávy, ale z celulózy. Je klidně možné, že na kilogram hmotnosti vyprodukuje kráva více metanu, ale to je způsobeno tím, že sežere více trávy a její trávení je tedy nejefektivnější. Taková koza toho sežere méně, vyprodukuje méně metanu, ale kvůli tomu musíme mít více koz a nebo kozou nesežranou trávu sežerou a stráví jiné organismy – na každý pád je výsledek stejný, i kdybychom tu trávu nechali shnít na louce. Kromě toho by bylo dobré zjistit poměr sežrané trávy a přírůstek hmotnosti zvířete, který ji sežral (případně jím produkované potraviny, například mléka). Je možné, že z takového srovnání by kráva naopak vyšla nejlépe a tedy nejekologičtěji (nevím, nemám k dispozici data).

A co produkce masa?

Další blízce příbuznou statistickou lží je údajná neefektivita konzumování masa oproti vegetariánství. Zde zastánci vegetariánství argumentují plochou potřebnou k produkci potravin – údajně je pro uživení se člověka pojídajícího maso nutná 4x větší plocha, než na uživení se vegetariána.

V tomto případě je demagogie snadno odhalitelná – pokud na dané ploše chovám krávy spásající trávu, neuživil by se tam žádný vegetarián, protože ten není schopen spásat trávu. Navíc kráva kromě masa poskytuje i hnůj, který je nutný pro pěstování například obilovin a bez kterého by se neuživil ani ten vegetarián. A že existence luk a pastvin je pro ochranu přírody a zachování biodiverzity vysoce žádoucí, to snad uzná i fanatický vegan.

Částečně je to pravda u chovu zvířat, které se živí tím samým, čím člověk, například slepic nebo prasat. Nutno ovšem vzít do úvahy, že reálně se pro krmení pěstují jiné odrůdy s vyšším výnosem (ale horší chutí) a že se ke zkrmování používají i zbytky rostlin, které byly primárně vypěstovány pro konzumování lidmi a jejich zkrmením snižujeme plýtvání a produkci odpadu.

Nelze tedy demagogicky srovnávat plochu půdy bez přihlédnutí k tomu, co na té půdě roste.

Abych vás neunavoval příliš dlouhým textem, zde toto pojednání ukončím. Na další demagogické triky se můžeme podívat příště. A nemusí jít jen o lži ekofanatiků, stejné triky používají samozřejmě i politici při obhajování svých kroků či kritizování konkurence. A to je skutečně bohatá studnice inspirace, téměř nevyčerpatelná.